Šílenosti slečny Š

Prokletá dvanáctka - 1. Já

Ahoj, 

dneska už dloooooouho slíbený příběh (fanfáry prosím)  PROKLETÁ DVANÁCTKA. Jen jsem upravila pár detailů. Ještě pár věcí do začátku příběhu: 1) Je to docela dlouhý příběh a tak ho musím rozporcovat na víc dílů (pokud by se vám to nelíbilo klidně přestanu psát) 2) Pokud v příběhu bude něco v závorce a kurzívou, bude to moje poznámka ze strany AUTORA 3) Tenhle díl bude trošku bez příběhu, ale je to jen seznámení. Další díly budou lepší. 4) Budou tu i obrázky které jsem namalovala já. Jen upozorňuji : Nejsem velká umělkyně co se týče postav 5) Tenhle příběh je zcela vymyšlený. Jakékoli podobnosti jsou možné, ale i tak. 

ŽIVOT ZAČÍNÁ

JÁ

   ,,.... a proto si za dva týdny 15. září napíšeme test na opakování z minulého ročníku. Tak si to zatím doučte." vykládal nám zrovna pan učitel. Ale mě to nezajímalo. Uměla jsem to. Obdiv k fyzice mě pronásleduje od mala. Je to prokletí ze strany otce... otce, který... mě a mé spolužáky právě učí. Když jsem se dozvěděla, že mě bude učit MŮJ vlastní otec, málem mě trefil šlak. Nemohla jsem věřit vlastním uším. Musela jsem se vyzpovídat své BFF. Jako prvnímu jsem to řekla Amy. Jmenuje se Amálie, ale kdo by se chtěl tak v 21.století jmenovat? Utěšovala mě. Bylo fajn mít pocit, že je někdo s vámi. Od té doby se neozvala. To byly prázdniny, ale hned první den mi každý říkal ,, Učitelská céra". 

  ,,Crrrrr." To konečně zazvonil zvonek. Když jsem ze třídy odcházela, koutkem oka jsem si všimla partu kluků a něco si špitali. To bude nějaká kravina, usoudila jsem, ale to už jsem spěchala za mou nejlepší kamarádkou Amy. Už na mě čekala na chodbě před třídou. ,,Máš ji !"  křikla jsem a uháněla zpátky do naší třídy. Ale ona neběžela. Byla to naše oblíbená hra, takže mě dost překvapilo, že neběžela. Otočila jsem se. Stála pořád tam kde byla. Zasmála se a pokračoval dál s Esmeraldou. Esmeraldu nesnáším. A Amy taky dřív ne. Tak co to s ní proboha je?                                                  

   Vystoupila jsem z autobusu  a došla pár kroků domů. Sama. Jak jinak. Ale tyhle starosti ze mě spadly, když jsem hodila aktovku do pokoje, převlékla se do pohodlnějšího oblečení (máminy názory na oblékání jsou příliš staromódní) a rozeběhla jsem se ven. Silnicí k sousední vsi, u ohrady s rozkošnými koníky odbočit na polňačku, přes lávku, do lesa, po cestičce až na kopec. Byl podzim takže sluneční paprsky se krásně odrážely od nádherně barevných listů kaštanů. Uprostřed malé mýtinky se nacházel velký kamen. V záři slunce se zdál být jako zlatý. Říkám to tu u Zlatého kamene. Tohle místo jsem objevila už asi ve školce když jsem se při jedné hře ztratila. Tady si můžu myslet co chci a nikomu to nevadí. Miluji to tu. Jsem zvědavá co mi zítřek přinese.

  V tom mi v kapce zavrněl mobil. Dotykovej samozřejmě. Máma mi ho nejdřív nechtěla koupit, ale já jsem ji přemluvila, že se na něm budu moct učit kdykoliv. Tůdle. Přišla mi zpráva. Od Tomáše. Je to ten nejhezčí a nejpopulárnější kluk ze třídy a musím přiznat, že jsem do něj byla vždycky trochu zamilovaná. A teď mi psal. Psal mi: Cau Lenko, hele promin ze ti pisu, ale nechtela by jsi jít se mnou zitra ven? Po skole treba na hriste. Dik moc Tom  ON. MĚ. POZVAL. NA. RANDE!!!!! TO není možné. Srdce mi volalo abych napsala Ano, ale mé opatrnější a někdy i rozumnější já mi říkalo, že to bude nějaká bouda. Copak by nejlepší kluk ze třídy chodil s někým jako jsem já? Ale nemohla jsem odolat. napsal jsem jasně. Já to opravdu udělala. Nemůžu se zítřka dočkat.   

Tady jsem se rozepsala tak se omlouvám. Tohle je jen začátek. Příště bude už pořádný příběh. Prosím vás o radu: Jak má sem vložit své fotky? Děkuji moc. Prosím řekněte mi co si o tom myslíte. Rady typy nebo něco podobného. 

švestička003

+5

Příběhy a povídky

Autor: švestička003   |   Publikováno: 07.02.2017   |   Zobrazeno: 743x