HryProDivky.cz
Světla mého života...
Hluboce a upřímně miluju pár lidí a rozhodla jsem se, že se o svoje city podělím s vámi. Můžete mi napsat, zda je někdo takový, koho byste také mohli označit za světlo vašeho života.
I když je ani neznáte osobně.
Chápu, že vám možná bude připadat divné, trapné nebo nereálné, abych tímto způsobem milovala někoho, koho ani neznám. Ale je to tak. Vždycky myslím na to, aby byli šťastní, jejich smutek je jejich smutek, jejich štěstí je moje štěstí, vždy jsem tady, abych je podpořila a doslova bych pro ně umřela. Nikdy jim nedokážu splatit to, co pro mě udělali. Jak mi zachránili život. Každý z nich byl pro mě v nějaké etapě mého života hodně důležitý. Každý z nich mi někdy pomohl a pomohl mi, abych se cítila lépe. A na to nikdy nezapomenu.
Nikdy jsem v životě neměla mnoho lidí, kterým bych mohla stoprocentně věřit a kteří by mě chápali a za všech okolní brali ohled na moje city. Nedávno se v mém okolí stala jedna velice bolestivá věc a tito lidé mi (jako vždy) pomohli se přes to dostat. Je důležité mít podobná světla vašeho života, u kterých si můžete být jistí, že vás nikdy nezklamou a vždy na vás budou mít čas. Někoho, koho můžete bezpodmínečně milovat a obdivovat, bez toho, aby vás soudil (teda, pochybuju, že by vás někdo tak úžasný soudil, ale chápete). Je hezké mít někoho, komu na vás upřímně záleží, má vás rád a vkládá velké úsilí do toho, co pro vás dělá, aniž by čekal jakoukoli odměnu. Aniž by vás vůbec znal.
Je mi vlastně úplně jedno, co dělají, jak jsem je poznala, díky čemu mohu být každý den po jejich boku, nebo jak je vidí ostatní. Záleží mi jen na tom, čím se pro mě stali. Jsou jako moje rodina. Moje láska pro ně je čistá a platonická, nekonečná.
Nenutím vás, abyste tyto lidi obdivovali. Ani po vás nechci, abyste tohle chápali a rozuměli tomu. Nechci, abyste mě ujistili o tom, že to tak máte/nemáte taky. Jen chci, abyste respektovali lidi, kteří mi v životě pomáhají víc, než kdokoli jiný. S nimi se cítím bezpečněji a příjemněji než s vlastní rodinou. Rozumím si více s nimi než s většinou kamarádů. A nikdy nebudu schopna jim splatit to, co pro mě udělali. (Pokud by ale někdo z nich potřeboval odnosit dítě nebo darovat ledvinu, jsem tady) Tak moc jim důvěřuji, že bych jim svěřila vlastní život.
A ano, naprosto rozumím tomu, pokud si říkáte "ale však je vůbec neznáš, vůbec nemusí být takoví, jací se zdají".
Rozumím tomu a neříkám,že to musíte brát vážně, neříkám že jsem o nich nikdy nepochybovala, ale to se stává i mezi kamarády, rodinou a partnery. Věřte mi, že během svého dospívání jsem si vyvinula skvělou schopnost poznat pravou tvář lidí, která se mi několikrát vyplatila a mnohdy jsem si potvrdila, že můj první dojem byl správný.
Ale toho už bylo dost.
AMELIA ROSE BLAIRE
Amelia mi dává pocit bezpečí a domova, již od první chvíle, kdy jsem ji spatřila. Když ji člověk vidí se smát, v bezpečí jejího domova, s lidmi, které miluje, nemůže si pomoct jinak, než usmívat se. Amelia je krásná, křehká, něžná, roztomilá, hodná a nevinná, ale taky silná, miluje dobrodružství a je velmi talentovaná.
Je to přesně ten typ člověka, který by vás obejmul, když by vám bylo nejhůř, usmál se na vás, uložil vás do postele a udělal kakao. Teda, ne že bych měla ráda kakao, ale stejně by mě to potěšilo. Je to milující žena.
Amelia je člověk, u kterého mě fyzicky bolí pokaždé, když ji vidím plakat (a viděla jsem to, věřte mi). Je to člověk, kterého bych nejradši uchránila před veškerým zlem světa. Protože ona si to zaslouží.
Schválně jsem ji zařadila v tomto článku jako první. Taky je to jediná žena, o které se budu zmiňovat. Hádám, že mě jinak moc žen neuchvátilo nebo neinspirovalo natolik, abych o nich mohla mluvit jako o světlu mého života. Ale ona to dokázala. A přitom má přesné předpoklady na to, abych ji nenáviděla. Abych na ni žárlila. Manželka mého oblíbeného herce. Herečka. K takové holce bych si vytvořila nenávist snadno, nemyslíte? Chtěla bych být na jejím místě. Pravděpodobně bych vymyslela plán, jak unést jejího manžela a jí se zbavit.
Ale u Amelii jsem to tak nikdy necítila. I když jsem možná na začátku trošičku chtěla, nedokázala jsem jí nenávidět. Nedokázala jsem nenávidět tu milou tvářičku, tak nadšenou ohledně čehokoli, s tak zvonivým smíchem, někoho, kdo vypadá jako víla. Nedokázala jsem to. Naprosto si mě získala svou laskavostí, a když jsem byla sama, vyděšená a v (pro mě) nepříjemné situaci, myslela jsem na ni a její laskavá slova plná upřímnosti. Její věčný optimismus a příjemný hlásek.
Amelia je opravdové světlo mého života. Kdyby došlo na nejhorší, kdybych už neměla nikoho jiného než ji, ona sama by dokázala rozsvítit i světlo na konci toho nejtemnějšího tunelu.
BEN HARDY
Ben mi v mnoha ohledech připomíná mě. Ve skupině lidí není úplně nejhlasitější nebo nejvýraznější, ale se svými přáteli se dokáže odvázat.
Snaží se vystupovat seriózně a profesionálně, ale ne vždy je štěstí na jeho straně.
Jsou tady lidé, kteří se mu pokusili postavit překážky. On je ale překonal. Bojoval. A dokázal to. A já obdivuju jeho talent. Vytrvalost. Smysl pro humor.
Obdivuju jeho moudrá slova. Lidé v něm většinou vidí jen pěkného blonďáka, proto mi puká srdce, když vím, že to tak není. Vím, že není jen pěkná tvářička, vím, že když mluví, přesně ví, co má říct, přesně ví, o čem mluví. A taky má většinou pravdu.
Dívat se na něj je téměř každodenní rituál, jelikož mi snad pokaždé na IG vyskočí nějaká jeho fotka (jako ostatně u všech ostatních světel). Připadala bych si divně a prázdně, kdybych jeho obličej neviděla. Tak moc pro mě znamená.
Vím, co v něm doopravdy je. Vím, že je lepší, než si většina lidí myslí. A on to taky ví.
JOE MAZZELLO
Joe je přesně jeden z těch lidí, kteří možná nejsou nejvíce vidět, ale rozhodně bychom jim měli věnovat pozornost, protože mnohdy je to tak daleko lepší.
Joe mě dokázal nakazit smíchem ve chvílích, kdy jsem se nudila, dokázala jsem si vzpomenout na jeho činy a slova ve chvílích, kdy jsem se cítila sama a prázdná.
Když jsem ho sledovala, moje láska pro něj rostla víc a víc, protože jeho si nejde neoblíbit. Jeho nakažlivý smích, jeho nepopiratelný talent, jeho trefné hlášky, je přirozený a okouzlující a přitom pořád stojí nohama na zemi. Pořád je stejný. Nehraje si na nic, co není a je to tak laskavý a dobrý přítel a hlavně dobrý člověk.
SEÁN MCLOUGHLIN
Seán mě zachránil. Říkejte si, co chcete, ale udělal to.
Pamatuju si tu chvíli. Byla jsem naprosto zničená, nešťastná, vystrašená, panikařila jsem a on byl jako záchytný bod. Jako bych balancovala na římse, ze které mě v poslední vteřině stáhl.
Jako bych padala a on mě chytil metr nad zemí. Takové to bylo.
Měla jsem pocit, že zešílím, ale on byl tady. Vždycky. Každý den. Pokaždé jsem se dokázala zasmát, soustředit se na něco jiného. A nebylo to jen dočasně. Dal mi vnitřní sílu díky své odvaze, dobrotě, laskavosti, humoru a dobrotě.
Je to jeden z nejlaskavějších a nejhodnějších lidí, které znám. Ten typ člověka, který by obětoval vše pro dobro jiných, který by nikdy nikomu neublížil. Který je ke všem hodný a za každou cenu se snaží.
Pokaždé, když ho vidím je to tak reálné. Čisté. Je jako čistý, jasný paprsek světla, které nezhasne, ani když je všude kolem něj temnota. Protože on se nikdy nevzdá. A nikdy to nedovolí ani vám.
Taky mi dává pocit bezpečí, samozřejmě.
Je to člověk, kterému dlužím opravdu hodně. I když on by si to nemyslel.
BRYAN DECHART
Bryan byl úplně první člověk, kterého jsem takhle dokázala označit.
Bylo to spojení, které jsem nikdy s nikým jiným nezažila.
Nikoho jsem takhle nemilovala bez toho, aniž bych ho kdy spatřila, aniž bych se ho dotkla.
Nikdo mi nikdy nedal pocítit takovou lásku a pocit, že je se mnou, jako on.
Díky němu jsem poznal tolik lidí. Naučila se tolik věcí.
Když jsem byla v nesnázích, dokázala jsem myslet jen na něj. Co by udělal on. Co by si myslel, že je správné udělat.
A co by nechtěl, abych udělala. Nechtěl by, abych se cítila špatně. Nechtěl by, abych se trápila.
Byl tady. A to mi stačilo. Stačilo to natolik, že to pomohlo léčit tu bolest, kterou jsem cítila tehdy.
Jediný pohled na jeho úsměv a usmívala jsem se také.
Jediný pohled na jeho schopnosti a byla jsem ohromena.
Jediný pohled na něj a jeho ženu a potvrdila jsem si, že pravá láska existuje.
PHIL LESTER
Vím, říkám to poměrně často, ale Phil je zřejmě to nejnevinnější a "nejdobřejší" stvoření v celém vesmíru.
Není divu, že se mu přezdívá "sluneční paprsek".
Svítí, i když nemá důvod. I když nemá energii. Když nemá, pro co by se usmíval. Trpí tiše, aby ostatní byli šťastní. Tají svou bolest, protože nechce, aby se ostatní cítili špatně.
Chce jim dát pocit bezpečí. Domova. Chce, aby se lidé smáli, když jsou s ním. Chce, aby se cítili dobře.
Jeho láska pro ostatní je až příliš silná.
Je až příliš hodný pro svoje vlastní dobro.
Příliš zdvořilý, příliš milý.
Lidi jako jsou on, jsou pro mě důležití. V podstatě úplný opak mě, ale miluji se jimi obklopovat. Optimisty, snílky, kteří jsou možná trochu naivní a dětinští, ale mají obrovské srdce.
Nezasloužím si ho.
Nezasloužím si ani představu, jak vedle mě sedí a objímá mě.
Nikdy nebudu tak dobrý člověk jako on. Nikdo si nezaslouží tolik štěstí jako on.
MARK FISCHBACH
Mark je upřímný. Inteligentní. Silný. Charismatický.
Má v sobě něco, co nejde popsat jednoduše. Jen víte, že na něm něco je. Nemůžete od něj odtrhnout oči.
Okouzlil mě, stejně jako všechny ostatní.
Ale pořád je to on.
Ten dobrý člověk, který dělá víc věcí pro ostatní, než pro sebe. Člověk, u kterého si nikdy nejste jisti, co udělá příště. Člověk tak neskutečně talentovaný, že z toho bolí hlava.
Inspiroval mě hrozně moc. Donutil mě zamyslet se nad tolika věcmi a pobavit se najednou.
Dokáže mě rozesmát i rozplakat. S ním se můžu zamyslet i odreagovat.
On je tady pro ostatní. On je miluje.
A já ho taky budu navždy milovat.
DANIEL HOWELL
Tenhle svět si nezaslouží Dana Howella a nikdo mě nepřesvědčí o opaku.
Nikdy - NIKDY - jsem nepoznala člověka, který by mi byl tak podobný jako Dan Howell. Nikdy.
Nikdy jsem nepoznala nikoho, na koho bych se podívala a řekla si "Bože, to jsem já."
Když jsem něco cítila a nikdo jiný to nedokázal pochopit, on ano. Dívala jsem se na něj a myslela si: "To je přesně ono, to je to, co si myslím/cítím/dělám a nikdo to nikdy nedokázal pochopit, já sama jsem to nedokázala vysvětlit!"
Vždycky mezi námi cítím určité spojení, spojení, které nikdy s nikým nebylo tak silné.
Nikdy jsem nepoznala nikoho tak silného a inteligentního.
A zároveň mi tak podobného.
Tak...relatable.
Nikdy jsem necítila, že mi někdo rozumí tolik jako on. Jako by byl moje spřízněná duše (bohužel, jeho spřízněná duše je Phil. Teda, ne že bych s tím měla problém, ti dva si absolutně zaslouží jeden druhého)
Dan je prostě...já.
Jistě, je mnohem lepší, úplně ve všem, ale jinak...Konečně jsem se cítila vyslyšená. Pochopená a milovaná. Konečně jsem potkala někoho, kdo zažíval to samé, konečně to byl někdo, s kým jsem se cítila "výjimečná" (v tomhle kontextu trochu paradox) a důležitá.
Nikdy jsem nikoho jiného tolik nemilovala pro to, jaký je.
To jsem se vyjádřila špatně.
Nikdy jsem nemilovala NIKOHO JAKO jsem já, tak moc.
Díky tomu jsem si uvědomila vlastní hodnotu. Uvědomila jsem si, co můžu udělat a že si zasloužím štěstí.
Díky němu cítím naději ve chvílích, kdy jsem zoufalá. Vždycky mi dokáže zvednout náladu (já vím, už je to klišé). Vždycky se s ním cítím dobře. Šťastně. A zároveň mi láme srdce tím, jak je úžasný.
Vždycky v něm vidím sebe. Vždycky mi dává sílu. Když jsem nešťastná, stačí si ho představit vedle sebe. Říkám si:"Když to dokázal on, zvládnu to taky. Dělej to, co by udělal Dan. Představ si, že je tady. Představ si, co by ti řekl."
Kdybych dostala šanci ho obejmout, chytla bych ho a už nikdy nepustila. Vždycky ho budu potřebovat. Vždycky tady pro mě bude a já pro něj.
Nikdy se mu nedokážu odvděčit za to, jak úžasné věci pro mě udělal.
Bože, však jenom za jeden jeho úsměv bych byla ochotná zaplatit miliony.
Kdybych někoho z těchto lidí potkala, jediné, na co bych se zmohla, by bylo: "Děkuju. Za všechno"
