retardovaný unicorn

Cassina anime povídka 2.díl

Dneska už od rána prší. Příšerné počasí. Chtěla jsem dneska jít s Fesily někde ven, třeba do botanické zahrady a mohly jsme si skicovat rostliny. S Fesily se znám už od první třídy, když nás posadily do jedné stejné lavice. Nejdřív jsme byly na sebe jako pes s kočkou, strašní nepřátelé, nechápu jak můžeme teď být nejlepší kámošky. Stále jsme se hádali, něco šíleného, každý týden. Ona se pořád roztahovala po lavici a já měla strašně malou část stolu, ale já jsem byla prozměnu hrozně líná. Doma jsem si nedělala úkoly a tak jsem si je opisovala tajně ve škole. Fasily byla taky hrozná nepořádnice a všude byl doslova bordel. Od kdy jsme, ale takové skvělé kamarádky? Fesily a já jsme se nebavily tak půl roku, ale potom jsem zjistila, že Fesily tak trochu zneužívali páťaci, kterým jsme ani nesahali po pas. Sledovala jsem je potom každý den a zjistila jsem, že to trvá měsíc. Chtěli po ní svačiny, proto jsem ji nikdy neviděla s jídlem, chtěli po ní peníze. Ale proč si vybrali právě ji? Fesily má bratra a ten byl taky v páte. Nebyl zrovna oblíbený a tak si zasedli na jeho malou sestřičku. Vyřešila jsem to tím, že jsem si půjčila od jednoho spolužáka prak a začala je střílet do noh. Každý další den jsem vymýšlela něco horšího a pak to nakonec práskla učitelce. A od té doby se spolu bavíme.
Tentkrát kvůli deště mě bude Fesily čekat ve škole, beztak u mé skříňky.
Tam ale nebyla a tak jsem zašla už přímo do třídy. Bylo tam klubíčko tak sedmi lidí co si povídalo. Uviděla jsem Fesily jak sedí na lavici a v ruce má učebnici Angličtiny. Vedle ní sedí v lavici Deede a houpe se. U mojí teda už mojí a Agresovi lavice spojí v čisté, vyprané uniformě stojí George s vlasama do všech stran. Další lavice před náma tu má teď Olie s růžovými sladkými vlasy.Sedí na židli a kouká mlsně se Sophií po Agresovi, který se opíra o naší lavici vedle Georga a povídá si s Fesily. Ta se směje, beztak náš vtipálek zase něco vypráví. Jak mě Fesily uvidí vrhne se ke mně. "Ahoj Cass! Nepůjdeš s náma dnes na diskotéku? Se mnou, Georgem, Olií, Sophií, Willem, Deede a Agresem?Možná se ještě někdo přidá." Dnes jsem stejně nic v plánu neměla.             "Jasně, proč ne. V kolik?"                                                                                                              "Sejdeme se na náměstí u cukrárny v osm. Můžeš? Řekni mámě, že po desáte budeš doma."  kývne na mě. Agres se na mě usměje. Úsměv mu oplatím. Třída se pomalu plní, John a Chambers diskotéku taky vítají, Essa, Ricky, Josia a Terka také přijímají. Naše tři největší šprtky odmítnou a další dvě holky se vymluví na nevolnost, že jsou rády, že žijou. Třída je skoro plná, nakonec příjde skupinka našich pěti kluků, ale pouze tři příjmou, dvojčata Dominic a Filip musí jet na návštěvu k známým. Takže dohromady jde nás šestnást, pokud dobře počítám.Když zazvoní naše klubíčko se rozpadne a jdeme každý do své lavice. Do třídy vpadne náš učitel Carter a začne nám rozdávat knížky.
"Takže milý žáci... Jak víte budeme mít už za týden konec listopadu a to znamená, že budeme muset připravit jako každý rok deváťáci, divadelní hru. Tato akce se bude konat dva dny, než vám začnou prázdniny a budete oslavovat Vánoce. Každý rok máme jiné téma. Vaším úkolem je napsat divadelní hru pro patnáct osob, jelikož může někdo onemocnět a role nám bude chybět. Máte od školy v ruce knihy, které povídají o detektivním případu. Je složité vymyslet zločin, tak aby do sebe pěkně zapadal. Napište teda divadelní hru, kde se stane vražda a detektiv musí odhalit, kdo tento zločin spáchal, proč a musí mít pro to důkazy. Můžete se z knihy inspirovat. Rozdělím vás do asi pěti skupinek, ta která vyhraje a tato hra se bude hrát, dostane od školy vánoční překvapení. A teď: Ricky, Essa,John,Dominic a Ollie- tým číslo jedna. Josia, Sophie, Adam,Erik a Terka- tým číslo dva. Agres, Deede, Fecily, Will, George a... Cassandra- tým číslo tři. Daniela, Chambers, Filip,Tinny a Pegg- tým číslo čtyři. Můžete už začít číst v knize." A tak všichni užiníme. Celou hodinu čteme nějakou detektivku, která je totálně nudná, ale co se dá dělat, hlavně, že jsem ve skupince s normálními lidmi a hlvavně s Agresem a Fesily.
Další hodinu jsme měli zahradkaření. Tento předmět nesnáším. Nesnáším, když musím zalévat mamce kytky každý den, proto mám radši kaktusy. Dnes jsme sadili bylinky do našeho školního skleníku. Agres pracoval se mnou. Byli jsme celí špinaví od té hlíny. Potom jsme měli jenom výtvarku, matematiku, francouštinu, tělocvik a chemii. Tu doslova nesnáším.
 

Na diskotéce hrála nějaká rockerka, ale když jsem šla do zadu, byla to diskotéka jako každý den. Plno trsajicích lidí a plno párů co si dávají drink u baru. Pak jsem uviděla jak na mě někdo mává. Byl to Agres. Přišel blíž ke mně a chytl za ruce.                       
"Je tu jenom Adam se Sophií, ti tu někde tancují a pak ještě Essa s Johnem, ti sedí u baru. Nejdeš si zatancovat? Jo a ještě něco... dnes ti to moc sluší." Měla jsem na sobě svoje jediné šaty. Mám je po kolen. Jsou tyrkysové barvy, mé oblíbené. Nejraději mám sice zelenou barvu, ale když jde  o oblečení, beru modrou. Ve vlasech jsem měla uvázanou mašli stejné barvy.

 
"Neumím tancovat." jsem hrozný trdlo. Naposledy jsem jednomu klukovi šlápla podpatkem přímo na palec. A pak se urazil a už o tanci nechtěl nic slyšet já ho varovala¨!
Agres jako by mě neslěšel a táhl mě k svítícímu podiu. Když jsme tam dorazili spustili další písničku. Byla trochu lepší než předchozí, ale já jsem spíš na klasiku, než na takový to skákání na diskotéce. Máma mě učila jak tancovat různé druhy tance, Jive, Sambu, Valčík  a tak dál. I když se mi při nich motala hlava a nohy ještě víc, bylo to o tisíc krát lepší než diskotéka. Bála jsem se, že to dopadne jako moje předchozí tancování a Agres se na mě urazí, ale on se mi stále dívá do tváře, držíme se za ruce a přešlapujem z jedne nohy na druhou. Jako by to ze mě všechno odpadlo a cítila jsem se alespoň trochu ne jako trdlo. Čas jsem přestala vnímat, až potom uslyším jak DJ oznámí, že se blíží deset. Co? Tak rychle? Agres je stejně překvapen jako já. Pak tedy vytáhnu mobil a kouknu se... za dvě minuty deset. Mámě jsem slíbila, že do desíti budu doma! "Agresi... promiň musím letět, máma mě zabije! Měla jsem přijít do desáté a za dvě minuty deset bude a já jsem stále tady!"                 
"Půjdu s tebou!" doběhne mě k východu. Chytí mě zas za ruku a jdeme spolu na sever. Obloha je bez mráčku, tmavá a pokryta plno hvězdami.  
"Máma tě nezabije, když příjdeš o pět minut po desáté" Chytne mě kolem ramen.
"Něco ti ukážu. Pojď..." vede mě parkem k fontáně. Přejdeme fontánu a pak se ocitnem na malém balkóně. Měsíc byl přesně v půlce. Nebe bylo bez mraků, jak to? Ráno lelo jako z konve a teď nic? "Jaké je tvoje nejoblíbenější souhvězdí?" prá se mě.
"Já poznám jenom velký a malý vůz."
"A co Cassiopeia? Můžu ji taky říkat jako tobě. Cass.Kasiopeja."
"Kde je?"
"Takové to dvojté W." ukázal mi prstem. A pak jsem to uviděla. Moje souhvězdí.  
"A kde máš ty svoje souhvězdí?"
Existuje souhvězdí anděla?
"Souhvězdí nee. Ale jedna hvězda se mi celkem k mému jménu podobá. Algol. Je v souhvězdí Perseuse." a ukazuje jasnou hvězdu.
"Mám takovou otázku. Možná budu vypadat jako blázen, ale... V sobotu jsem tě viděla. Úplně poprvé."
"A kde? Já si nepamatuji."
"Prosimtě věř mi, že nejsem blázen!Byla jsem v sobotu na bazéně a málem jsem se utopila, a kdybys mě nevytáhl z té vody tak bych se utopila."
"Musela sis mě zplést. Já jsem v sobotu vůbec nebyl ve městě."
" teď se neděs. Na zádech si měl křídla. Byl jsi anděl! Můj anděl strážný. To je důvod, že jsi tak poblíž mě? Odešel jsi z toho areálu ven a pak odletěl. Má úplně stejný hlas!"
"Cože? Nepila jsi náhodou na té diskotéce? Já jsem normální člověk. Chceš to nějak dokázat?"
Pak jsem už mlčela. Ale já to tak nenchám. Já tomu příjdu na kloub.
"No tak nic. Asi bych už měla jít. Ahoj." 
A odkráčela jsem směrem k fontáně a pak domů. On tam zůstal stát a ani neřekl Búú. Jen se na mě ohlédl a zůstal dál stát. Byla jsem na něho trochu naštvaná, ale co když on vážně o tom nic neví? Podívala jsem se cestou na oblohu, na svoje souhvězdí. A pak... další záhada. Nejdřív to vypadá jako normální, ale pak si uvědomím, že to je anděl.

Postupně klesá k zemi a přistane na stejné ulici jako já. Je zády ke mně a asi dvě minuty tam tak stojí. Potichu se přiblížím k němu. Vlasy a postava... vše jako Agres.Potom se ho dotknu. A on mse otočí. Usměje se na mě.
"Agresi?"
"Algol."takže je to on.
"Ty se jmenujěš..."
"Algol.A běž domů... rodiče se o tebe už strachují."
Utíkám domů. Mamka s taťkou sedí u televize a jak uslyší zaklapnutí dveří, pozdraví mě. Vůbec netuší, že jsem se patnáct minut zdržela. Takže anděl je Algol a kluk je Agres. Tak to je záhada!
 


Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.