Rere blog

Píseň sirény - Kapitola I.

Salut,

(předchozí díl tady)

Pokračujeme...


O několik let později

     Princ Liam seděl v kajutě na lodi. Čekal a bylo to neúprosné. Přemýšlel a vzpomínal: 
Bylo mu patnáct. Měl sen plavit se po moři a objevovat daleké kraje, ale jiná věc to přerušila. Stál u postele a hleděl na nemocného otce. Věděl, že mu zbývá pár hodin života. Přišel k němu. Král měl poslední přání, aby si jeho jediný syn vzal dceru krále Bílého království, který byl jeho starý přítel. A mladý princ mu to slíbil... 
     „Liame,” vytrhl ho ze vzpomínání Jakub, vrchní královský rádce, „přistáli jsme. Pojď ven.” 
Princ následoval rádce. Byl to otcův věrný přítel a Liam mu důvěřoval. 
   Prošli lodí do velkého přístavu. Odtud kočárem až na zámek. Princ celou cestu nemluvil. Bylo mu devatenáct, byl dospělý a nyní se měl poprvé setkat se svojí nastávající manželkou, princeznou Annabell. 
    Vstoupili do hradu, krásného hradu. Říkalo se, že bílé království je jedno z nejbohatších království ve Velkém moři. 

   Okamžitě je přivítal starý sympatický pán, král Filip. Představil jim i královnu, která působila i přes pokročilejší věk velmi půvabně. 
    Pokračovali dál chodbami paláce, když v tom ze schodů přišla mladá dívka. Oblečená byla dlouhých oranžových šatů a tváří i vlasy připomínala svou matku, královnu. Dívka udělala pukrle. 
     „Dovolte, princi,“ promluvil král, „abych vám představil svoji jedinou dceru, princeznu Annabell.“ 
Liam se na ni nevěřícně díval. Támhleta holčička má být jeho budoucí žena? Vždyť jí je sotva patnáct let.   Ale vzpomněl si na otcův slib, a to umlčelo jeho myšlenky. 
    „Co kdyby vás princezna provedla palácem, abyste se více poznali.“ Navrhla královna, ale znělo to jako rozkaz. 
      „Výborný nápad,“ souhlasil Jakub, „my mezitím domluvíme věci ohledně svatby.“ 
      Princezna ukázala Liamovi, ať jde s ním a on šel. 

     Liam měl pravdu. Princezna nejen že byla na něho mladá, ale ani se neshodli na žádných společných věcech: On rád četl knihy, ona se ráda procházela po parku. On jízdu na koni, ona dávala přednost kočáru. 
      Procházeli se po paláci a Annabell mu hlavně ukazovala různé místnosti a obrazy. Dorazili do chodby ve třetím patře, která byla plná obrazů. 
     „Tohle je král Alfred II., můj prapradědeček a tady je královna Sofie, má babička…“ ukazovala princezna. Liamovi všechny obrazy. Princ si je prohlížel a nasadil stejný výraz, jako používal při královských poradách, tedy ten, že ho to velice zajímá. 
    Náhle si však všimnul jednoho obrazu. Ten byl ale schován za černým polopropustným závěsem. Liam zatáhl za šnůru a závěs se rozevřel a on si mohl prohlédnout obraz. Na obraze byla namalována dívka. Měla dlouhé tmavé vlasy a výrazné zelené oči. Jedním slovem: byla krásná a Liama okouzlila. 
    „Annabell,“ zeptal se princ, „kdo je na tomto obraze?“ 
   Princezna přicupitala, bleskově si prohlédla obraz a odpověděla: „Princezna Marisa, má starší sestra. Umřela před deseti lety těsně před její svatbou.“ 
    „To mě mrzí,“ odpověděl princ spíš ze zvyku než ze soucitu. 
    „Nemusí, moc jsem ji naznala. Umřela, když mi bylo pět.“ 
    Stáli tam u obrazu v trapném tichu, když najednou začaly zvonit zvony. 
    „Měl bych asi odejít na loď,“ řekl, „abych stihl do západu slunce doplout domů.“ 
    Annabell ho doprovodila až k hlavní bráně. Tam se jí uklonil a rozloučili se. Princ celou cestu do přístavu přemýšlel o Annabell a jejich sňatku. Moc nadšený nebyl. 


Pokračování příště

Takže Dotazník, podpis a KONEC 

Rere 



Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.