Příběhy k zamyšlení

Příběh-Máš velkou cenu

Zdravím, narazila jsem na tenhle příběh, docela mě to dojalo, tak ho sem dávám, abyste si ho mohli taky přečíst... K tomu článku bych řekla snad jen: "Nešetřete slovy a vyjadřujte své pocity"      

                                                                                                                                                Snad zaujme- Xally

Máš velkou cenu 
Jedna učitelka se rozhodla ocenit své žáky posledního ročníku tím, že jim řekne, co je na nich dobrého a čím vynikají. Každý z žáků se postavil před třídu a učitelka všem řekla, čím je pro ni a pro spolužáky důležitý, potom každému dala modrou stužku, na které bylo zlatým písmem napsáno: "Mám velkou cenu".
Potom učitelka vybídla celou třídu, aby udělala totéž, protože chtěla vidět, jak bude takové uznání působit na společnost. Všem studentům dala po třech stužkách s vysvětlením, že mají stejným způsobem ocenit někoho jiného. Potom měli sledovat účinky takového ocenění, zjistit, kdo komu dal stužku, a o týden později si měli při vyučování probrat výsledky.
Jeden ze žáků se vydal za asistentem z jednoho místního podniku a poděkoval mu tak za pomoc s plánováním budoucího zaměstnání. Připjal mu stužku na košili a dal mu další dvě se slovy: "Naše třída pracuje na takovém projektu o uznání, a tak tě prosím, abys také našel člověka, kterého bys rád ocenil, také jemu předej stužku, aby i on mohl projevit uznání někomu jinému. Potom mi řekneš, jaké to bylo."
Tentýž den se asistent vypravil za svým vedoucím, který byl vyhlášeným mrzoutem. Požádal jej, aby se posadil, a řekl mu, jak se obdivuje jeho tvůrčím schopnostem a zda by mu směl připnout onu stužku. Vedoucí byl překvapen, ale stužku neodmítl. Potom mu asistent vysvětlil princip školního průzkumu a požádal jej, zda by i on nemohl ocenit někoho dalšího, aby se uznání nezastavilo jen u nich. Vedoucí souhlasil.
Když vedoucí toho večera přišel domů, zavolal si svého čtrnáctiletého syna a řekl mu, aby se posadil. "Dnes se mi přihodila zvláštní věc, kterou bych neočekával. Seděl jsem v kanceláři a přišel ke mně jeden asistent, řekl mi, že mě obdivuje a dal mi modrou stužku za tvůrčí schopnosti. Dal mi ještě jednu a požádal mne, abych jí ocenil někoho jiného. Cestou domů jsem přemýšlel, komu bych ji dal a napadl jsi mne ty. Chci ji dát tobě. Mám pořád spoustu práce a stále někam spěchám, když přijdu domů, moc se ti nevěnuju. Někdy na tebe křičím, že nemáš dost dobré známky a že máš v pokoji nepořádek, ale dnes jsem si chtěl s tebou sednout a….. no, říct ti, že pro mě hodně znamenáš. Kromě maminky jsi pro mě ten nejdůležitější člověk. Jsi skvělý kluk a mám tě moc rád !"
Užaslý chlapec se rozplakal. Slzy mu tekly po tváři proudem a nemohl se utišit. Pláč mu otřásal celým tělem. Potom se podíval na otce a skrze slzy řekl: "Tati, víš, já jsem se chtěl zítra zabít, protože jsem si myslel, že mne nemáš rád. Teď už nemusím."

+2

Příběhy a povídky

Autor: XallyaX   |   Publikováno: 30.08.2015   |   Zobrazeno: 1023x