Otevři oči

Všechno je zamotané v mlze

    Probouzíš se, sama od sebe bez žádného zvonění u ucha. Uvědomíš si, že dnes jsi šťastná. Sice jsi včera jen ležela, přemýšlela, předstírala, ale dneska se cítíš zase sama sebou. Doufáš, že alespoň dnes to chvíli bude tvé dětské já s jiskřičkami v očích.

    Tohle je má realita a pochybuji, že jsem v tom sama. Jednou se proberete a jste už od rána na dně a podruhé jste jako dítě o Vánocích. Jste jako na horské dráze, jenže tady nikdy nevíte, kdy budete nahoře, a kdy pojedete přímo dolů. Nemůžete to ovládat a tak moc byste chtěli. Chtěli byste dělat lidem okolo sebe radost, proto se přetvařujete. Falešný úsměv, nucené vtipy. 

    Chtěla bych tu pro vás mít rady jak se s tím vypořádat, chtěla bych vám říct, že jednoho dne se probudíte a pak bude vše dobré, ale to by mi to nejdříve musel někdo říct. Chci uvěřit, že vše zlé je vlastně do budoucna dobré, ale kdo vám to slíbí?? Bohužel nikdo. Třeba, to co se dělo v dětství se bude opakovat i v dospělosti a pak i ve stáří. Nikdo nezaručí jaká bude budoucnost každého z nás. 

    Tímto chci říci, že se nemusíte bát toho zmatku v hlavě, vy se hlavně musíte uklidnit a všechno to odsunout stranou. Přestat si vyčítat chyby v minulosti, nemyslet na dobu, kdy jste se ztrapnili nebo udělali nějakou hloupost. Tohle jsou tak zbytečné věci, kterými se musíte zabývat. Ty věci nejsou na tolik důležité, abychom museli mít strach chodit ven. Jsou to naše strachy a my je společně musíme překonat a ukázat jim, že když chceme tak zvládneme vše. Zvládneme se vykopat z anorexie, přestat se po dlouhých letech sebepoškozovat, opustíme domov a vyjdeme do společnosti, ty úzkostné stavy přejdeme a po letech se ucítíme znovu jako my. Tyto a ještě spoustu další problému můžeme zvládnout, ale musíme to chtít my uvnitř sebe.

    


Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.