Myšlenky aneb proč..

   Většina holek (a to na celém světe) řeší otázku za milion-co si mám dnes vzít na sebe, na jakou příležitost, jak zkombinovat barvy a materiály, zkrátka aby mi to slušelo? Toto je první díl z řady rad, takže se pustíme honem do toho a to hned s kombinováním..KOMBINOVÁNÍ  Jako první si musíme uvědomit, co chceme zkombinovat-sukni, kraťasy,…

Na internetu o tomto tématu koluje hodně, převelice článků. Dokonce i zde, na hpd, je můžete najít. Avšak né všechny jsou správné, některé i dokonce nevhodné. Zkusím vám pomoct, i když jsem tohle nikdy nepotřebovala. Už mne totiž nudí otravné a pořád opakující se dotazy typu "Jak mám shodit?"Co jíst a co neDůležité je vědět, co omezit a co naopak jíst více.…

"Wirklich? Nun, wer bin ich?" zeptá se pobaveně nad mou prostou odpovědí. Zřejmě z mého hlasu musela být slyšet má nervozita i strach. Stále klečím na té dřevěné zemi a už mě opravdu bolí kolena. Hlasitě zakňourám. Pochopí už, že neumím pořádně německy? Muž si mě změří pohledem jako kdyby zvažoval situaci. "Wen bin ich?" zopakuje větu hledí na mě…

Dech se mi neuvěřitelně zrychlí, před očima se mi objeví rudý vykřičník. Muž se tváří vážně, smrtelně vážně a já nepochybuji, že se hodlá skutečně vystřelit. Jeho temné oči září do tmy a škodolibě se na mne smějí. Místo toho, abych vykřikla o pomoc, nohy se mi třesou a z hrdla se ztratil dech. "Auf die knie!" křikne muž a kývne pistolí na dřevěnou zem.…

Byl to muž. Jeho tvář byla od zaschlé zapáchající krve, temné oči probodly ty mé. Zajíkla jsem se. Na tmavých, uhlazených vlasech mu seděla čepice s lebkou se skříženými hnáty. Měl na sobě dlouhý kabát s několika blýskavými věcmi na hrudi. A měl na sobě ty velké, okované boty. V ruce držel revolver. "Hey kleines Madchen," na tváři se mu objevil…

Jdu temnou chodbou starého, napolo zbořeného domu. Když mi kamarádka zdělila, jestli bych s ní nejela na prázdniny, netušila jsem, že když se octnu před prahem tohoto místa, budu pociťovat strach a úzkost zároveň. Dokonce se Julie změnila k nepoznání-místo usměvavé snědé dívky je z ní bledá tvář bez života. Co se tu kruci děje? Najednou mi má skromná…

Jdu temnou chodbou starého, napolo zbořeného domu. Když mi kamarádka zdělila, jestli bych s ní nejela na prázdniny, netušila jsem, že když se octnu před prahem tohoto místa, budu pociťovat strach a úzkost zároveň. Dokonce se Julie změnila k nepoznání-místo usměvavé snědé dívky je z ní bledá tvář bez života. Co se tu kruci děje? Najednou mi má skromná…

Už opět se mi mysl ukrývá za temný mrak, stinný, který mi zabraňuje smysluplně myslet, takže tohoto článku budu asi litovat, dříve nebo později. Jak jsem již řekla, mysl se mi boří do další deprese, kterou jsem si tento den opět prošla, stejně tak jako každý pondělek, začátek školního týdne. Nuže k věci-potřebuji se vypsat a neznám lepší způsob než tento,…