My Amazing Life

❋ Jednodílovka - Láska na kolečkách ❋

Láska na kolečkách
Jak se neznámý kluk kickflipnul do mého života...
Je tady středa a tedy další článek! Další příběh, který mě napadl, když jsem se onehdy procházela parkem a vzpomínala na léto. Už to nebudu prodlužovat. Užijte si příběh!
‧ ❋ ‧
Moje nejlepší kámoška, Kayleen, a já jsme si tak jednou svištěly na skateboardu domů ze školy. Měly jsme na hlavě kapuce, aby nám vítr nefoukal naše dlouhé vlasy do obličeje.

„Kay! Dávej si pozor na auta!“ zakřičela jsem na ni, když se vydala přes cestu, aniž by se rozhlédla. Minulý rok mě takhle srazilo auto a měla jsem zlomenou nohu a několik žeber. Vždycky na to zapomíná.

„Já sem se podívala, Brio! Přísahám!“ bránila se. Rychle jsem kolem ní projela a plácla ji vzadu po hlavě. „Taky tě miluju,“ zakřičela za mnou.

Zvedla jsem jednu ruku nad hlavu, a naznačila jí, že si uděláme závod. Zastavila jsem na červené a když ke mně dojela, podívaly jsme se na sebe a zasmály se. Najednou se na semaforu objevila zelená a jelo se. Moje kapuce mi spadla z hlavy a moje vlnité blonďaté vlasy tak vlály ve větru. Její kapuce spadla taky. Její hnědé kadeře lítaly všude. Vyhrnula jsem si rukávy, abych se pochlubila svým novým tetováním na ruce. Byly to malé hvězdičky, které šly od zápěstí až k lokti.

Už jsme byly skoro na konci chodníku. Na přechodu zrovna svítila červená, tak budeme muset zastavit. Kayleen se ale najednou začala na svém skateboardu třást a pak spadla. Přistála na svém rameni a udělala kotrmelec. Takhle nás naučili padat. Prý je to lepší, ale padání prostě bolí, i když máte sebelepší techniku. Tak tak se zastavila na kraji chodníku. Ještě kousek a přepadla by na cestu. Auto, které zrovna zatáčelo prudce zabrzdilo a vystoupili z něj dva kluci. Vzala jsem její skateboard a šla jsem jí pomoct.

„Pane bože, jsi v pohodě?!“ zeptal se jeden z těch kluků. Byl docela vysoký a měl černé neupravené vlasy. Natáhl k ní pomocnou ruku a ona ji s radostí přijala.

„Jo, jsem v pohodě. Díky.“ Kay zakroutila rameny a protřepala si ruce a nohy.

„Máš něco zlomený?“ zeptal se.

„Asi ne.“ Všimla jsem si, jak se trochu třese, ale to bylo asi z toho šoku. Seskočila jsem ze svého skateboardu a objala ji.

„Bože, Kay.“

„Já vím, já vím,“ její hlas se třásl.

Ten druhý kluk se přidal k našemu objetí. „Marcusi, co to děláš?“ zeptal se ho černovlásek.

„Byla tu taková objímací nálada.“ Všichni jsme se zasmáli.

„Já jsem Bria,“ představila jsem se. „A tohle je Kayleen.“ Obě jsme se usmály.

„Já jsem Damon,“ řekl ten černovlásek, co pomohl Kayleen.

„A já Marcus,“ řekl ten kluk, co nás zrovna objímal. Byl docela opálený s opravdu kudrnatými vlasy. Chvíli jsme se tak na sebe dívali a mlčeli.

„No, tak co teď?“ zeptal se Damon.

„Co takhle zmrzka?“ široce se usmál Marcus.

„To zní dobře,“ pokrčila rameny Kay. Já jsem jenom přikývla.

„Tak já zajdu zaparkovat auto a pak můžeme zajít tamhle do té cukrárny,“ navrhl Damon.

Marcus mezitím vzal můj a Kaylin skateboard.

„Já si ho vezmu,“ řekla jsem, když jsme šli dolů po ulici.

„Já vím,“ řekl Marcus. „Ale nech mě ho nést, Brio.“

„No dobře,“ pokrčila jsem rameny a prsty si pročísla vlasy.

Když jsme dorazili do cukrárny, začali jsme si vybírat. Dneska měli opravdu velkou nabídku. Klasická vanilka, čokoládová, pistáciová, kokosová, šmoulí, jahodová a hodně dalších. Jakmile jsem si vybrala, šáhla jsem do kapsy pro peněženku, ale Marcus mě zastavil. „To je na mě.“

Divně jsem se na něj podívala. To myslí vážně? Ale nechala jsem ho, ať to klidně zaplatí, když chce. Kdo by nechtěl zmrzlinu zadarmo. „V tom případě mi tam přidejte ještě jeden kopeček.“

„Mně to taky zaplatíš?“ usmála se na něj Kay.

„Jsem snad milionář? Zaplať si to sama.“ Odbyl ji Marcus.

Všichni jsme pak šli do parku, kde jsme se posadili na lavičku. Marcus se posadil na kraj vedle mě. Nervózně jsem si nohou hrála se skateboardem. Najednou mi ale odjel a zastavil se na protějším trávníku. Všichni se mi začali smát, když jsem se zvedla a šla pro něj.

„Ale no tak. Chtěla bych tě vidět, jak se na tom udržíš ty,“ pobídla jsem Marcuse.

„Opravdu to chceš vidět?“ řekl vyzývavě.

„A co když to nedáš?“

„Pokud to nedám, tak vás všechny zvu do kina,“ řekl.

„Dobře,“ ušklíbla jsem se. Tohle určitě nedá. „Tak to tu objeď třikrát,“ řekla jsem a ukázala na chodník před námi, který tvořil skoro perfektní kruh.

„Tak mě sleduj,“ řekl Marcus a s rychlostí vyrazil.

První kolečko objel bez problémů, ale to je jen štěstí začátečníka. Mezitím, co jsme tu sledovali Marcuse a čekali, kdy si nabije pusu, přišel k nám Damon.

„O co jsem přišel?“ zeptal se.

„Bria se vsadila s Marcusem, že nezvládne objet tři kolečka, aniž by spadl,“ řekla Kay.

„Čekáme, kdy si nabije pusu,“ pousmála jsem se. Damon se pousměje taky.

Druhé kolečko taky zvládl bez problémů. To snad není možné. On to asi zvládne. Ale co se nestalo. Jen co dojížděl třetí kolečko, přiběhlo nějaké děcko a hodilo mu do cesty klacek. Jelikož jel Marcus jako blesk, nedokázal tak rychle zastavil. Kolečka skateboardu se o klacek zasekla a Marcus letěl dobrých pár metrů dopředu na zem. Mezitím smetl všechno, co potkal a jeho obličej dokonale splýval se špinavým chodníkem.

„Tady to máš, frajere,“ vyskočila jsem z lavičky a zavolala jsem na něj škodolibě. Marcus se mezitím pomalu sbíral ze země. Všichni jsme se smáli.

„Děcko blbý,“ zašeptá Marcus.

„Prohráváš,“ řekla jsem.

„Ale to není fér. V klidu bych to dal, kdyby tam ten smrad nebyl,“ bránil se Marcus.

„Tomu nevěřím.“

„Ale no tak. Dyť ses na něj celou dobu dívala. Určitě by to dal,“ řekla Kayleen.

„No dobře!“ vykřikla jsem naštvaně a založila ruce na hrudi.

Marcus si oprášil kalhoty a vzal skateboard pod ruku. „Co budeš teď dělat ty, Brio? Prohrála jsi.“

„Na ničem jsme se nedohodli. Takže nic.“

„Jaký žánr filmů naprosto nesnáší?“ zeptal se Marcus Kayleen.

„Horory. Ty naprosto nesnáší,“ odpověděla mu Kay.

„Tak v tom případě. Dámy, zveme vás do kina,“ zašklebil se na mě Marcus.

„Klidně!“ zasmála jsem se.

„Fakt musím i já, Marcu?“ řekl nervózně Damon. „Já moc horory nemusím.“

„Sázka je sázka,“ řekl Marcus a položil mi ruku na rameno. „Tak co? Dáme závod támhle na konec parku?“ zašeptal mi do ucha.

„Tři, dva,“ vzala jsem Kaylin skateboard. „Jedna,“ hodila jsem ho na zem a připravila se na start. „Teď!“ řekla jsem a oba jsme vyrazili.

„Zpomalte, vy dva!“ volá za námi Kay. „Stačí nám jeden Freddy Krueger.“

Typická Kay. Neuplyne dne, kdy by alespoň jednou nezmínila nějakou hororovou postavu.

„Dávej bacha. Projíždím!“ volám na Marcuse, když se ho chystám v zatáčce předjet.

„Tak to ani náhodou,“ volá na mě Marcus zpátky a natahuje ruku, abych ho nemohla předjet. Co ale neví je, že tohle je snad ten nejhorší způsob, jak někomu zabránit, aby vás předjel. Rychle jsem si dřepla a s lehkostí ho předjela.

„Vyhrávám!“ volám, když dojedu na konec parku a Marcus nikde. Za chvíli mě dobíhá Kay s Damonem a Marcus jede za nimi. „Vyhrála jsem,“ zopakuju.

„Dobře, přiznávám. Jsi nejlepší,“ řekne Marcus.

„Konečně se mi dostalo nějakého uznání.“

„Ale umíš tohle?“ řekne Marcus a začne dělat triky s mým skateboardem. Kickflip, Ollie, další kickflip a kdo ví co ještě.

„Teď se už jenom vytahuješ,“ podotknu.

„Ale zapůsobil jsem na tebe, co?“ zeptá se flirtovně Marcus.

„To uvidíme. Tak na jaký film jdeme?“ zeptala jsem se, když jsme dorazili ke kinu.

„Teď už mi to je jedno. Vyber si,“ řekl Marcus.

„No dobře. Co třeba tohle?“ řeknu a ukážu na jeden film ze seznamu.

A tak jsme strávili celé odpoledne v kině. Film byl nic moc, ale popcorn a cola byly úžasné. Konečně jsem našla někoho, kdo ocení Coca-Colu Zero.

„Že jo. A proč si nedát colu bez cukru, když už můžeš,“ říkala jsem Marcusovi, když jsme vycházeli z kina. Je to prostě dvě v jednom. Nejen, že si pochutnáš na světoznámé cole, ale taky nebudeš pít tolik kalorií a hlavně cukru.

„Máš pravdu,“ přikývne Marcus.

„Moc jsme si to užili,“ řekne Kayleen, když už nevíme, co říct.

„Jo, určitě,“ přidám se.

„Taky nás to bavilo,“ usmál se Damon. „Hele, co si tak vyrazit třeba příští týden? To bude na pláži nějaký fesťák, tak bychom tam mohli zajít. Máme dva lístky navíc, tak co kdybyste šli s náma?“

„My už máme lístky,“ řeknu.

„Tak vezměte další kámošky. Bude sranda.“

Chvíli o tom přemýšlím. „Proč ne,“ pokrčím rameny.

„Tak jo,“ řekne Damon a usměje se.

„Kdyby něco, tady je moje číslo,“ mrkne na mě Marcus, vytáhne mi z kapsy mobil a napíše tam svoje číslo. „A aby ses ujistila, že je opravdu to pravý,“ zavolal na něj a začal mu zvonit mobil v kapse. Usmála jsem se a otočila hlavu na stranu, abych skryla své červenající se tváře.

A tak jsme se s kluky rozloučily a šly s Kay domů. „Tak co? Fesťák příští týden?“ drcla do mě Kay.

„To si piš!“

‧ ❋ ‧


Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.