Modrý koutek s Tindrell

Kamenný prsten - 3. kapitola; Jsem veš.

Eh, tak jo. Omlouvám se, že nevyšlo nic co jsem slibovala a takhle pozdě. Jenže já jsem opravdu líná veš! Věřte mi! Spokojíte se s pár videy a obrázky na konci?

3. Kapitola

Jen co mě Brachek protáhnul dveřmi, hlasitě jsem vyjekla. Na stěně byly obrazy příšer a zmutovaných lidí. "Co to..." můj strach se ještě znásobil, když kolem nás proběhl chlapec, kterému hořely ruce. Nezdálo se ale, že by mu to nějak vadilo. Zaječela jsem. Tohle je zlý sen, zlý sen, zlý sen.
Kluk se ohlédl. "Co je ti?" pak si všiml Bracheka. Nervózně se zasmál. "Vedete novou? Od tamtud?"
Brachek s úsměvem kývl. Moje oči byly stále zabodnuté do jeho rukou, ale odmítala jsem vydat jedinou hlásku. Konečně mi hlasivky povolily dvě slova. "Jak odtamtud?"
Brachek se usmál. "No, když tě rodiče přihlásili do speciální školy, nevěděli, jak moc je speciální. Tohle není obyčejné místo."
"Mi došlo," můj hlas zněl zoufale.
"Jenže..." Brachek začal pomalu. "Jenže tohle je opravdu hodně speciální místo. Ožívají zde věci, na které bys obyčejně nepomyslela. O některých z nich doufáš že existují, ale sama tomu nevěříš, z jiných máš strach a uklidňuješ se tím, že nic takového tu není. Jenže ono je."
"Takže, chcete říct..." vysoukala jsem ze sebe, "ale vždyť nic takového opravdu není!"
"To, že vidět tohle se poštěstí jen málo komu a to, že ti to všichni okolo vtloukají do hlavy neznamená, že to není," řekl potichu. Kluk zatím odběhl.
"Takže já chodím do školy s nestvůrami?" zajíkla jsem se a poohlédla se po obrazech na stěně. Vůbec bych se nedivila, kdyby se jeden z draků rozhýbal a plivnul na rám oheň.
"Jenže jak to, že o tomhle nikdo neví?"
"Dveře fungují jako portál," vysvětlil ředitel krátce.
"Proto jste nechtěl, aby rodiče..." odmlčela jsem se. Kufr rázem ztěžknul. Ohromně.
"Třeba tohle bylo kouzlo," řekl znovu velice krátkou větu a navrátil kufru původní váhu. Přiběhl jakýsi drobný mužíček a odebral mi zavazadlo.
"Neboj, odnese ho do společenské síně, kde budete trávit nadcházející dvě noci, než se rozdělíte na pokoje," vysvětlil.
"Dnes ti ukážu pouze Společenskou síň, zítra ale provedu všechny žáky školou."
"Jenže jak si mám najít mezi nimi přátele? Vždyť jsem... obyčejná!" chvíli jsem uvažovala o použití slova tuctová. Brachek se usmál.
"To je zvláštní. Tuctovky, jak se říká vám, lidem, mimochodem, já tohle označení naprosto nesnáším, se obvykle ptají na učivo, nebo ječí až do té doby, než přijde nějaká siréna a umlčí je, protože jí dělají konkurenci," všiml si mého zděšeného pohledu, "Ne, nemyslel jsem že ho zabíjí! To ne, to je proti školnímu řádu. Abych se vrátil k věci, zatím co obyčejní lidé si ověřují, že tohle není jen sen, ty se hned ptáš na přátele a snažíš si získat zázemí. Vlastně jsi uvěřila celkem rychle."
"To je špatně?" zeptala jsem se starostlivě.
"Ne," odpověděl okamžitě. "Naopak. Je to skvělé. Ale abych ti odpověděl, první noc se to většinou rozjede. Ti, co minule složili zkoušky vítají nováčky, jako jsi ty. Vlastně vám pomáhají začlenit se. Ale někteří učitelé to prostě nechápou." smutně se na mě podíval. Oříškové oči. Už zase!
"Mění se Vám oči," poznamenala jsem, vzápětí jsem se ale zajíkla. Vyznělo to dost drze. Brachek se ale usmál a kývnul.
"Jsi všímavá."

Cestou do síně jsem potkala spoustu divných tvorů. Dívku s modrými vlasy a s naprosto bledým tělem, které vypadalo až průsvitně, s ženou, která cosi chaoticky šeptala broukovi, který jí lezl po ruce a s chlapcem, který měl zářivě žluté vlasy, přituplý výraz v obličeji. Když kolem něj Brachek prošel, zezelenal a změnil se v žábu.
Když jsme konečně do místa došli,ohromila mě především velikost. Ihned se mi asociovala Velká síň z Harryho Pottera. Hned se na mě vrhla skupinka děvčat. Cosi blábolily jazykem, kterému jsem nerozuměla. Všimla jsem si svého kufru.
"Ehm... s dovolením... omlouvám se, nerozumím Vám, počkejte, já mám táhmle kufr! S dovolením!" nakonec jsem se k němu opravdu procpala. Na zemi se válely spacáky. Vlastně... jsem se i na noc celkem těšila.

Tááák, první tu máme žabo-kluka a průsvitnou holku!


Á... písničky. Přišla jsem na to, že v poslední době nacházím písničky díky lidím z hpd.
Ku příkladu Anka B. ...

Nwm, připomíná mi to Ravenclaw


Tohle zase Venus McTardis,.


Monstr haaj... (je úchylný k písničkám přirovnávat lidi.)


Nevím proč, tohle mi sedí právě k Ance.

Jooo... další zdroj písniček je Ravenclaw.



Pak ještě Ketrinka a její Monody, monstr se svými nightcorey /edit: Nightcory/ (jak se to skloňuje?)
A pak ještě jeden člověk, který to podle mě ani neví. Vůbec. ANDYS na Run Boy Run. Hahá! Trapná část článku... ehm... článek máme za sebou! Huráááá! (Mahren, opusť mého ducha!)

Jo a Psychologie Arteiny je v přípravě, sbírám materiály. A příště.. e e é.... bychom si mohli dát... uvidím, co mě napadne, ano?
Tak zase někdy : )

Komentáře

monstr haajVIP(Svět Fantazie ^^)

Francouzština? Tak vznešený a krásný jazyk! A děj se mi taky líbí.
Sarah: Mag? Je to sice pěkné, písnička je boží ale tohle je článek o Kamenném prstenu
Magda: Jžš promiň River. Zajímalo by mě, jak se to bude vyvíjet. Je to opravdu zajímavé. Krásné. Dokonalé.

monstr haajTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.