Jak to dopadlo s Disney princeznami?

«Nejnovější články | Modrý koutek s Tindrell

Vytvořit blog | Nápověda

Zdravím!
A žili šťastně až do smrti, slyšíme na konci skoro každé pohádky. Ale v jedné písničce se zpívá "To se tak dětem říká, aby s důvěrou šly spát". A já jsem náhodou trkla o obrázky, které poukazují na to, že po tom "Dobrém konci" všechno zase tak úžasné nebylo...
Sněhurka

"Mami, mami, táta mi nece dát ochutnat šipsy..."
"Já šlápl na kostičku, bůůůhů," celou místností se ozýval křik, chroupání čipsů a zvuk puštěné televize.
"Já se z vás zblázním," zavrčel princ a pohodlně si natáhl nohy.
"Mami,já ci ty šipsy," zopakovala požadavek malá dívenka.
"Ostružinko, nevidíš, že mám plné ruce? A když ti tatínek nechce dát, tak ti asi nedá, ne? " vzdychla Sněhurka a položila plačící dítě svému manželovi do náruče.
"Hele, co blbneš? Já nevidim na televizi!" vyjel a malé dítě odstrčil. "Ostružino, nech ty čipsy bejt, jasný?"
"Ale mamííí!" rozplakala se Ostružinka. Tu se ale rozbrečelo i druhé dítě, co měla Sněhurka v náruči.
"Nemůžeš se o jednoho postarat? Alespoň o Soběslava?" řekla utrápeně Sněhurka. Její vysněný princ se na ni ale jen nevěřícně podíval, než si nabral další hrst čipsů a ona věděla, že tohle peklo jen tak neskončí.

"Nechte mě bejt," zavrčela slečna v modrých šatech, zdvihajíce k ústům panáka tvrdého alkoholu.

"Ale no tak, Elko, svěř se nám," zachechtal se hrdelním smíchem gambler od vedlejšího stolku.
"Popelka," zavrčela a lokla si.
"Jasný, Elko," zašklebil se chlap. "Den ode dne chlastáš čím dál víc, to tě ten tvůj starej už tak..."
"Drž hubu, ti říkám," sykla. Po několikáté dávce svého každonočního alkoholu byla i ona značně ochraptělá.
"Ale no tak, mezi náma by sis určitě vybrala," zmlkl když viděl Popelčin pohled a z kapsy vytáhl krabičku cigaret. "Dáš si?" kývnul na Popelku.
"Jo, dík," zachraplala a z kabelky vytáhla zapalovač.
"Počkej, dáš mi taky?" zeptal se spolusedící gamblera.
"Ne, kup si svoje," ten ale jen odsekl. "Hele, můžu zapalovač?"
"Ne, kup si svůj," zachechtala se Popelka. "Ne, dělám si srandu. Jasně že můžeš."

"Mamíííí! Tady je Ariel!" vřískl malý chlapeček. Mořská panna jen přilepila ruce na sklo a prosebně se na chlapce zadívala. Ten ale začal na sklo bušit a tak Ariel přivinula hlavu k ocasu a stáhla se za korály.
"Mamíííí! Ona uplavala! Ať se vrátí, ať se vrátí!"
"Zlatíčko, hned vedle mají Malou mořskou vílu, tak třeba až si ji prohlédneš, tak se Ariel vrátí..." utěšovala ho matka vidinou postavy z Andersenovy pohádky.
"Ale já nechci nějakou blbou vílu! Já chci Ariel!"

Karkulka si cestou k babičce pochutnávala na kuřecích nugetách, popíjela Kokakolu a někdy si i cucla toho Tuzemáku pro babičku. V košíčku měla ještě skořicové rolky, čokoládové croissanty, hamburgery, hranolky, Snickersky, slazenou minerálku, mini chladničku na nanuky, rumové koule a poloprázdnou bonboniéru pro babičku ´(Karkulka je optimistka, tvrdí totiž, že bonboniéra je poloplná).

"Ta cesta je rok od roku delší," pomyslela si a odkolébala se směrem od pěšiny. "Však já si to zkrátím."
Jenže to neměla dělat. Mimo cestu? To byl píseček vlčích mláďat, jejich teritorium, do kterého není radno vstupovat. To ale Karkulka nevěděla, protože když jí o tom maminka říkala, koukala se na nějakou telenovelu a nebo objednávala permanentky do fastfoodu.
A tak se velmi podivila, když uslyšela za keři výhružné vrčení. Chudák Karkulka, už tolik let je z formy...

"Kolik času jí zbývá?"
"To nemůžeme říct určitě, pane Houžvičko. Ale... déle než půl roku asi ne. \s touhle informací ale jednejte šetrně. Šok by mohl smrt urychlit."
Zpoza dveří byl slyšet tento rozhovor a Locika se zhroutila na postel. Vysíleně si strhla paruku. Kde jsou její nádherné vlasy? Co všechno musela obětovat a stejně jí už nic nemůže pomoct...
Po tváři jí stekla slza. Kéž by... kéž by měla léčivé účinky. Ale to mají slzy jen v pohádkách. Ale tohle už není pohádka. To je jen krutá realita.
Zlomeně pohlédla na kanylu stojící u její postele. V noci se budila a povídala si s ní. Prosila ji o záchranu, ať jí dopřeje víc času. Jenže kanyla ne a ne poslechnout a denně slýchávala horší a horší dialogy různých doktorů. A to jí ta slova ani neměla být určena.

Už dlouho u ní nikdo nebyl, tedy kromě Evžena, který u ní byl skoro pořád. Ale i ten už nad ní zlomil hůl. Proč čekat?
"Víte, možná by bylo lepší ji odpojit--"
"To ať vás ani nenapadne!" zavrčel Evžen a rozrazil dveře pokoje své ženy. "Že, Locik...?"

"Tady F405, F405! Tankový prapor vjíždí do našeho města, potřebujeme posily!"
"Kapitánko Jasmin, nezvládáme ten nápor!"
"Po..c...chrčš...sign...vysílačk...signál...pom...c..."

Jasmine stála v základně a chodila do kolečka. Tohle se nemělo stát, nemělo! Vždyť ty tanky vůbec neměly projet přes hranice, a...
"Kapitánko?"
"Generále?" zasalutovala. Ano, tohoto muže obdivovala. Zažil tolik válečných operací a vyvázl s jedinou jizvou...
"Musíme se stáhnout, váš plán nevyšel." zamračil se.
"Ale..." Jasmine se kousla do rtu, aby nestihla dokončit námitku. Měl pravdu, kdyby pokračovali, tankový prapor by zabil mnohem více lidí.
"Co tedy musíme udělat?"
Generálův obličej byl plný chmur.
"Vzdáme se."

"Šéfe?" ozvalo se z vysílačky. "Tam je furt ta nána. Ta šílená, na těch matracích."
"Cože?!" odpověděl mu rozlícený hlas. "Copak vy jste ještě nezavolali do té cvokárny?"
"Jo, už jdem na to..." zabručel bagrista nakvašeně.
"No hurá," zavrčel šéf. "Zatím ji zabavte."
Bagrista otráveně vylezl ze svého stroje. Krásná mladá dívka se zatím vesele pohupovala na hromadě z matrací.
"Hele, ženská, tady je skládka, koukejte slízt," houkl na ni. Ona se ale jen dětsky zachichotala.
"Já si nedělám srandu! Slezte!"
"Ty budeš můj princ, viď? Zdálo se mi o tobě!" řekla s rozzářeným úsměvem. "Odvezeš si mě k sobě do svého paláce a tam bude..."
"Hele, holka, ty si asi slušně přeplá, co?" zamračil se bagrista.
"...a tam bude svatba, na kterou se bude tisíc let vzpomínat! A vychováme děti, které budou stejně krásné jako já a..."
"No konečně," pomyslel si bagrista, když uviděl u brány skládky bílou dodávku. Z ní vyskočili dva muži, z nichž jeden měl něco jako paralyzér.
"...A ty děti budou mít děti, a ty zase děti, a ty děti, a děti..."
"To je ona?" ukázal znuděně paralyzérem jeden z doktorů na dívku.
"Vidíte tu nějakýho jinýho cvoka?" zamračil se bagrista. "Nechce slízt dolů a furt mele něco o tom, že se vezmeme a že bude princezna a já nevim co."
"Jistě, teď už to nechte na nás," kývl na něj doktor. "My už si s ní poradíme."

Tak jo, to bude všechno! Většina lidí, co udělá podobný článek, tak to nechá být a dělá z toho "originalitu", ale já se vám klidně přiznám. Obrázky nejsou moje tvorba, ale čerpala jsem z této stránky. On celý je ten blog hodně zajímavý a mnohdy i vážně vtipný, takže pokud se nudíte - máte tip. Vážně doporučuju.

Ano, vím, že jsou tam ještě dva obrázky, ale tak nějak jsem nevěděla co k nim napsat.

Je možné, že se vám obrázky nezobrazí. To ale není má chyba a bohužel s tím nic neudělám. Mě se to jednou stalo, šlo o první tři obrázky a o prohlížeč Microsoft Edge, ale na Google Chrome mi to normálně fungovalo. Takže můžete vyzkoušet jiný prohlížeč. (Mozilla Firefox, Microsoft Edge, Microsoft Explorer, Google Chrome, Omega,... určitě jsou i další.)

A nakonec, teď na dva týdny odjíždím na tábor, kde není WiFi, ani nic a mobil si tam neberu a celkově jsem tam OffLine. Takže se tu dva týdny neukážu. To je super co? Ale tímhle bych to už zakončila. Takžééé... mejte se a budu se těšit u dalšího článku.

(Btw - Sorry, že to je udělaný tučně. Chtěla jsem to barevně, ale počítač prostě řekl NE. Jo, budu ráda za plus, komentář, názor, blablabla a užijte si prázdniny. A tady je ta písnička, o které jsem mluvila. Znáte? :3)