Modrý koutek s Tindrell

Belana a Ireth - Pro Svět Fantazie

Omlouvám se, že jsem přeskočila postavy, co byly na řadě, ale napadlo mě téma, které nemělo odkladu : ) doufám, že i tak to bude pěkné počtení.
Ireth stála proti své sestře, oči jí rozzuřeně plály.
"Nenávidím tě! Kliď se mi z očí!"
Belana se na svojí sestru zaraženě dívala. Již delší dobu to mezi nimi skřípalo. Ale vždy se našlo vysvětlení. 
Jsme přeci sestry... Tentokrát to nepomohlo. Ireth Alcarinská stála proti své sestře jako anděl smrti a třásla se vzteky. "Sestry...ty nejsi moje sestra, Belano! Připravilas mě o všechno!"
Většinou byla Belana ta zlá a zasmušilá, jenže v posledních týdnech začínala mít Ireth pod očima kruhy, bledla a hubla. Mluvila čím dál méně a pohyby měla trhané a spomalené. Belana ji taky několikrát slyšela, jak křičí ze spaní.
"Ale...Ireth...vždyť jsem nic neu-" nedořekla Belana. Přerušil ji skřípavý smích její sestry. 
Takhle smát se jí Belana ještě nikdy neslyšela. 
"Připravilas mě o všechno a neříkej že ne. Co Tidus? Byli jsme pro sebe souzeni. Stal by se králem Alcarinie! Já bych mu byl královnou! A ty," ukázala zuřivě prstem na sestru, "jsi mi ho vzala. Já jsem měla být hvězdou dvora, záchranou země. A ty jsi to zkazila!" rozkřikla se a postříkala Belanu sprškou slin.
To se vůbec nepodobalo dvorní etiketě a už vůbec ne Ireth.
Belana se s otevřenou pusou dívala na Ireth.
"Ale...já to nechtěla...a o to ti přeci nikdy nešlo...chtělas..."
"Chtěla jsem být královna, Belano a ty jsi mi to zkazila!"
Belana se stáhla. Pak si ale něco uvědomila. Nesmí se vzdát takhle bez boje.
"Ireth, královnou přeci po právu budeš, to ti nemůžu vzít!"
Belanina sestra protáhla obličej. 
"Co je královna bez krále?" zasyčela nenávistně. "Co je království bez skvělého vládce? Nic. Není nic!"
Belana jen zalapala po dechu. "Ty budeš ale skvělá vládkyně," řekla téměř bez dechu.
"To budu..." slastně zavřela oči její sestra. "Jen bude potřeba změnit styl a způsoby!"
V tu chvíli ze sebe smetla fialový plášť. Pod nimi měla černé volánkovité šaty. 
"Dále je třeba odstranit potížisty." ukázala kostnatou rukou na Belanu.
"Ireth..."chytala dech Belana. "Jsme sestry...nemůžeš..."
"Já můžu všechno," odsekla ledově Ireth. "Nejdřív zemřeš ty, pak Tidus. Když ho nemůžu mít já, tak nikdo. Mimochodem, chceš znát moje noční můry? Tolik ses na ně vyptávala... tak tedy. Nebyly to zlé sny. Já si to užívala. Zdálo se mi, jak trpíš a jak umíráš. Jak přede mnou na kolenou klečí Tidus. Jak se stávám královnou celé země..."
"Jsi blázen," vykřikla zoufale Belana.
"Já myslela, že jsme sestry," zavrněla Ireth. "A příbuzným se nenadává. Takže, nyní Tiduse."
Mávla rukou a v tu chvíli se tam v poutech objevil mladík s krásnýma modrýma očima. Vykřikl a zmateně se rozhlížel kolem. Uviděl jen zoufalou Belanu a smrtelně bledou Ireth.
"Takže..." usmála se Ireth. "Nejdřív ty..." ukázala na sestru. Té se v očích zračilo jediné slovo. Prosím...
Ireth udělala složité křivky rukou a vyslala černý pruh na Belanu.
Ta zavřela oči. Očekávala věčný spánek. Ten však nepřišel. Otevřel oči akorát tak, aby viděla jak před ní padá bezvládné Tidusovo tělo. Zachránil jí.
Ireth prudce dýchala a křečovitě si mačkala ruku v pěst. Jakoby se jediná vteřina zastavila a ne a ne skončit. Ireth upřela na Tiduse oči. A pak se jí vydral z hrdla výkřik tak mocný, že popraskala skla hradu a vyplašila havrany sedící na větvích vzdálených stromů.
V jediném výkřiku se zračilo jedno slovo. Ne.
Belana toto slovo šeptem opakovala a dívala se na Tiduse. Do očí se jí hrnuly slzy.
Ireth se bezmocně zhroutila. "Ale takhle to být nemělo..."
Tentokrát se nad ní postavila Belana. "Chtěla jsi nás zabít."
Ireth se na ní bezmocně podívala. Začala kašlat krev. "Takhle to být nemělo..."zašeptala znovu.
Sestra nad ní nemilosrdně stála. "A zabila jsi ho."
Ireth začala blednout a po chvíli i průsvitnět. Za chvíli zbyla jen tvář. "Takhle to být nemělo..."

***Na motivy Školy dobra a zla***

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.