Mini horory

Život z dýmu a kouře

Ahojky mám vymyšlenou další povídku. Jmenuje se Život z dýmu a kouře. Hezky se bavte.


V roce 1888 žila v Londýně jedna viktoriánská dáma. Měla manžela Arnolda a dvě dcery. Margaret a Lucy. Naše hlavní hrdinka (Margaret) je šestnáctiletá dívka z bohaté rodiny. Nemá téměř žádné přátele, jenom kamarádku Juliet. Chodí do dívčí školy, má ráda studium a miluje svou rodinu. Sami vyslechněte její příběh:

 

 Jsem na povrchu štěstí. Slečna Stockelhová mne dnes přijala na hodiny klavíru. Nyní kráčím potemnělou Londýnskou ulicí. Přestože je teprve půl deváté večer, je v temných ulicích Londýna pusto. Pach dýmu z doutníků je cítit všude kolem. Za velkými, kamennými dveřmi jsou slyšet tlumené hlasy mužů a žen. Na chvíli nakouknu okénkem ve dveřích. Vidím, jak skupina mladých hraje ruletu a hlasitě křičí. Hned za nimi šest mužů popíjí whisky. U vedlejšího stolu sedí dvě ženy a baví se. Cítím ledový závan vzduchu. Je mi zima. Závidím těm lidem vevnitř, že se je jim teplo a hlavně že mají přátele. Odvracím oči od okénka chci pokračovat v cestě. Najednou však uslyším výkřik. Je velmi blízko. Přestože jsem se bála, šla jsem za výkřikem. Asi po dvou minutách cesty zahýbám za roh. Zastavím. Hned přede mnou leží vykrvácená žena a u ní stojí nějaká postava s kudlou. Je to nejspíš muž, má totiž cylindr, oblek a pánské boty. Pohlédl na mne a já vykřikla. On mne viděl do tváře jasně, ale já na něj ne. Viděla jsem jen jeho červené oči. Zářily do tmy, ale jeho obličej neosvicovaly. "Však já si tě najdu, Margaret O´rahliová!" řekl mrazivým hlasem a zasmál se. Okamžitě jsem se otočila a utekla jsem. Běžela jsem až domů, teprve tam jsem se zastavila. Pozdravila jsem mamku a šla jsem nahoru. Sedla jsem si na postel a brečela jsem. Mám strach. Dala jsem si jen večeři a šla jsem brzy spát. V noci jsem mněla pocit, že nejsem sama. Jakoby se mnou někdo byl. Přesto se mi podařilo usnout. Ráno jsem seběhla po schodech do kuchyně, dala jsem si snídani a chtěla jsem jít do školy. Na stole ležely otcovi noviny. Jen na očko jsem do nich nahlédla. Byl v nich článek o nějakém vrahu Jacku rozparovači. To byl zcela jistě ten muž v cylindru. Vzala jsem si učebnice a vydala jsem se na cestu. Cestou do školy jsem potkala Juliet. Vyprávěla o tom, že prý rodiče kopí nový dům, hned na naší ulici. Já jsem jí o tom vrahu zatím neřekla. Ve škole dnes chyběla Redna. Nikdo nevěděl o tom, kde je. Až ovšem vstoupil učitel, poznaly jsme, že je něco v nepořádku. Tvářil se vážně. Na začátku hodiny nám sdělil, že Redna truchlí, protože její matka je jedna z obětí Jacka rozparovače. Celý zbytek dne jsem mlčela. V hlavě se mi mísily myšlenky. Až jsem přišla ze školy a chtěla jít za sestrou Lucy, zastavila mne matka. Řekla mi, že je Lucy mrtvá. V tu chvíli se mi zbořil před očima celý svět. Druhý den mne čekala další rána. Někdo zabil Juliet. Následující večer mne cestou z hodiny tanců doprovázel nepříjemný pocit. Poslední co si pamatuji, je ostří nože a ta bolest co mnou projela...

 

Konec! 

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.