Luuuuucka Online

Příběh-Rozbité přátelství(2.díl)

Ahoj

Vítejte u dalšího článku, a dnes tu pro vás mám další díl příběhu.

To pravé "dobrodružství" (nebo jak to mám nazvat) příběhu, začne až tak ve 3 díle.

No  nic, jdeme na to!


Právě se chystám do školy a za chvíli mám sraz před domem s Laurou.

Včera jsem si u ní dělala domácí úkoly. Děláme spolu totiž úplně všechno.

Úkoly, chodíme se k sobě dívat na telku, chodíme spolu ven atd.

Ve škole spolu sedíme v lavici a občas si i něco poradíme a tak.

A hele, támhle už vidím přicházet Lauru.

"Ahoj" řeknu jí. "Ahoj Lily!".

"Tak co Lauro, těšíš se dnes do školy? Paní učitelka totiž říkala že budeme psát test z Češtiny a já na to úplně zapomněla a neučila se!" řekla jsem a já i Laura jsme se vyděsily."Já na něj taky zapomněla.Tak pojď, budeme spěchat a ještě si něco přečtem z učebnice!" navrhla.

"Ok, jdeme!" řekla jsem a táhla jsem ji za ruku aby si pospíšila.


Uff, konečně jsme dorazily do školy a sedli jsme si do lavic.

"Lily, nikdo tu ještě není, je teprve 7:30. Co budeme dělat?" zeptala se mně.

"Co bychom dělaly, budeme se učit na ten test ať máme alespoň trojku, ne?" odpověděla jsem.

"Dobře, jdeme si do skříněk pro učebnice!"


Právě zazvonilo. První hodinu jsme měli matematiku, pak vlastivědu, informatiku, přírodopis, tělocvik a konečně češtinu.

Jak zazvonilo na přestávku po tělocviku, tak jsem zavolala na Lauru: "Lauro pojď, jdeme si ještě zopakovat učivo!"

"Už jdu!" zavolala na mně.


A je po přestávce a zvoní na češtinu. "Bojíš se?" zeptala jsem se Laury.

"Jo, co ty?".

"Já taky, co když dostaneme třeba čtyřku!"

"Nebo pětku!" potichu vykřikla Laura.

A najednou se ozval hlas učitelky: "Milé děti, na dnešní hodinu jsme si slíbili testík, takže teď vám rozdám papíry a můžete pracovat. Máte na to celou hodinu."

Takže jsme se podepsali a mlčky začali vyplňovat otázky a cvičení.


Tak, konečně je po testu! Zítra nám ho učitelka rozdá.

"Ať mám alespoň trojku" přála si Laura.

"To já si přeju taky" řekla jsem jí.

"Nepůjdeme už domů? Dnes nemáme úkoly tak co kdybychom si šly na hřiště pro psy pohrát s Maxem?" zeptala jsem se.

Max, je můj pes. "Jasně, běž napřed a vezmi si doma nějaké hračky pro Maxe, a nějakou vodu. Dáme si sraz před domem." řekla mi Laura.

"Ok" odpověděla jsem a rozběhla se k domu.


Právě jsme došly na psí hřiště, a bylo to náročné, protože Max je velký labrador a je hodně silný.

Jsou mu dva roky takže je taky hravý, ale poslušný.

"Maxi, k noze!" křikla jsem na něj když jsem ho pustila z vodítka a on se rozběhl ke hřišti.

Max poslušně přiběhl a pochválila jsem ho. Tak jsme si s ním hrály až do 17:00, když v tu chvíli mi zazvonil telefon.

"Haló, ahoj mami" řekla jsem do telefonu.

"Ahoj Lily, chtěla jsem se zeptat, kde jste. Už bude za 15 minut večeře a Lauřina maminka taky říkala, že už se má Laura vrátit" ozvalo se ze sluchátka.

"Dobře mami, už jdeme" řekla jsem a zklamaně jsem se podívala na Lauru, protože se nám oběma zdála procházka krátká.

"Tak nic, jdeme" řekla Laura a začala sbírat věci a házet je do mé tašky.

Nakonec jsem zavolala na Maxe a vyrazily jsme domů.


Když jsme přišly domů, rozloučila jsem se s Laurou a zabouchli jsme za sebou dveře.

Je Září, venku se ochlazuje a dnes bylo zrovna 15 stupňů, což bylo po horkém 30 stupňovém létě málo, a tak jsem byla ráda, že jsem doma v teple.






Tak jo, doufám že se vám článek líbil a doufám že vám nepřišel moc krátký :D!








Vaše LUUUUCKA 


Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.