Luuuuucka Online

Podzim je tady/Podzimní SPECIÁL + INFO|Luuuuucka

Ahoj
Vítám vás u dalšího článku. Protože před několika dny začal podzim (přesně před třemi dny), tak tady pro vás mám podzimní speciálek. Ale nebude to taková ta klasika je co to vlastně je podzim, DIY a recepty, ale bude tady i něco víc. Upřímně, ještě nevím úplně co, ale snad se z toho něco vyklube. Tak můžeme na to?


\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/


PODZIM


Ano, je to tak, další roční období je tady. Tentokrát to není ani jaro, ani léto, další roční období které je na řadě a to je podzim. Já sice podzim moc nemusím, ale i tak jsem se rozhodla udělat článek věnovaný těmto třem měsícům. Jako první část článku tady mám příběh nebo spíš povídku, kterou jsem psala jako školní literární práci, ale protože než to pošlu do soutěže, chci vědět, jestli je dobrá nebo ne, tak to dám sem aby jste mi pomohli zhodnotit povídku a zároveň aby jste se pobavily. Tak tady ji máte!

Povídka Moje obec aneb. kde žiju

Ahoj, už jsem tady zase. Říkáš, že mě neznáš? Tak to se mýlíš. Mě totiž znáš z mého předešlého příběhu, ve kterém jsem popisovala příhodu, jak jsem se pomocí starého kufru objevila na jiné planetě. Jestli jsi tento příběh četl/a, určitě si mě pamatuješ. Ale jestli ne, nevadí, já se teda znovu představím. Jmenuju se Linda, je mi 15 a minule jsem vám říkala, že se věnuju potápění. To samozřejmě pořád platí, ale o tom dnešní povídání nebude. V dnešním příběhu vám řeknu všechno o místě, kde bydlím. Tak jdem na to?
Bydlím v jednom (dobře na okraji) z největších velkoměst světa (myslím) a tím je New York. Bydlím asi 10 km za městem (dá se NY vůbec považovat za město?). Naše vesnička je fakt super malá, má jenom 15 domů (počítala jsem to) a dohromady 50 obyvatel. Ale má to jednu super výhodu: ve vesnici se všichni známe a tudíž je to mnohem jednodušší a příjemnější – vždycky si můžeme s kýmkoliv pokecat a máme tam spoustu kamarádů. Ale i přesto, že tam mám minimálně 10 kamarádek, i tak mám jednu, tu nejlepší, která mě vždycky chápe a já vždycky pochopím ji. Ale nebudu se moc rozkecávat, jdeme dál. Naše vesnice vlastně ani nevypadá moc jako vesnice, spíš jako štěrková silnice, která má z každé strany několik domů. Takže jsme všichni vlastně sousedi. My bydlíme skoro úplně uprostřed na jedné straně silnice, moje nejlepší kamarádka Cora bydlí hned vedle mě a moje druhá bezva kamarádka Claudia vedle mě z druhé strany. Naproti našemu domku bydlí kluk, který se mi líbí a ten se jmenuje Paul. Ale zase jsme se zakecali, musíme pokračovat. Na druhou stranu od města je ve vesničce krásná příroda. Hned za domem máme obrovský les. A když říkám obrovský, tak myslím obrovský. V lese jsme v mým životě byli už nesčetněkrát, ale konec jsem nikdy neviděla. Jen občas chodíme lehce napříč lesem, do vesnice za ním, ale to je celodenní výlet, takže to nemůžeme podnikat pořád. V lese žije spousta zvířátek – pokaždé, když se tam jdeme projít, vidíme miliony srnek s mláďátky, zajíčků, ptáčků a někdy i vyplašeného divočáka, přebíhajícího přes cestu. Taky tam roste spousta a spousta chráněných rostlin a hub (ty nejsou chráněný). Kromě lesa celou naši vesnici obklopují pole, s kukuřicí. Na polích také často vídáme koroptvičky a zajíčky, kteří si spokojeně chroupají kukuřičná semínka.
A abych nezapoměla – vedle lesa je menší jezero, ve kterém se potápím, když nejsem v bazénu. V jezeře sice plavou rybky a kachny, ale mě to tak nějak nevadí, už jsem si na to zvykla.
Kus za jezerem po polní cestě je malý kopec, na kterém je kaplička. Ke kapličce často jezdíme na kole nebo chodíme pěšky jen tak se projít po poli a pozorovat jak hmyz opyluje polní rostliny. U kapličky na kopci je lavička, travnatá zem a veliký strom, který za slunečných dnů vrhá krásný, chladný stín. Proto si tam někdy o víkendu vyrazíme jen tak spolu s Corou, Claudií a někdy i s ostatními, vezmeme s sebou košík, do něj dáme ovoce, buchty a nějaký oběd, na vodítko každá připneme naše mazlíčky – já jednookou opičku Miu a pejska Arona, Cora svého králíčka Boba a Claudia svoji fenku Julču a vyrazíme ke kapličce na relaxační den s pikninkem. Když dorazíme na místo, rozložíme deku a vyložíme všechny dobroty. Potom si chvilku hrajeme s našimi miláčky a u toho pojídáme různé mňamky, které jsme si nachystaly.
Asi 2 km hluboko v lese je obrovská mýtina. Ta je celá travnatá, porostlá lučními květinami. To je asi moje nejoblíbenější místo, kam nejradši na jaře chodím. Když se vrátím po dlouhém dni ze školy a jsem unavená, nebo ve stresu s testu, vezmu si tašku, do té hodím jablko, pití a knihu, vezmu Miu nebo Arona a jdu si odpočinout na louku. Tam vypustím mazlíčky z vodítka a dopřeju jim volnou zábavu, zatímco já odpočívám v krásném prostředí, kde bzučí včelky a kolem těla mi poletují pestrobarevní motýli.
Do školy dojíždím autem s mamkou nebo autobusem. Do města to není nijak daleko, autobusem jsem tam za cca. 20 minut. Po škole obvykle zajdu do školní jídelny pro něco k jídlu, potom sednu na zpáteční autobus a jedu zase domů. Někdy o víkendu, když je pěkně, ale nechce se nám na piknik, vyrazíme s holkami na nákupy. Vezmeme peněženky, mobily a tašky, sedneme do autobusu a jedem do centra města do nákupního centra. Tam obvykle sjedeme všechny obchody a pobereme, co můžeme. Já i Cora jsme hrozní „slevomaniaci“ takže když někde vidíme tu červeno-žlutou cedulku s nápisem „SLEVA“ hned běžíme k tomu stojanu omrknout, co je ve slevě. Takže minimálně jednou do měsíce máme každá alespoň deset nových přírůstků v šatníku. Ale s takovým přístupem si musíme něco vydělávat. Proto několikrát do týdne se po škole sejdeme (my spolu totiž do školy nechodíme) a jdeme na brigádu, kterou už máme předem domluvenou.
Co se týče nakupování jídla, u nás nemáme ani žádný mini market nebo cokoliv jiného. Proto občas když je potřeba, stavím se po škole do supermarketu, nakoupím co je třeba a jedu domů i s nákupem. Někdy nakupuje samozřejmě i mamka nebo taťka, ale oni to často nestíhají, takže tuhle práci mám na starost z největší části já.
Co víc bych vám o naší vesničce řekla? Aha….Už vím!
Za kopcem s kapličkou, asi 7 km od našeho domku je také vesnice, ale mnohem větší, než ta naše. Ona ve skutečnosti je vlastně taky malá, ale v poměru s tou naší je veliká.
V té už je malý obchod, cukrárna a hospoda, do které občas s rodiči zajdeme na výlet s obědem. I v této vesnici mám nějaké kamarádky. S těmi se sice nevídám moc často, ale přece jen se s nimi několikrát do půlroku vidím.
A aby toho nebylo málo, kromě toho že chodím nakupovat a na brigády, mám taky třikrát týdně trénink v bazéně. Bazén je přesně na druhou stranu od vesnice, takže vlastně ze školy jedu směrem do města a potom musím zase ven. Můj odpolední rozvrh vypadá asi takto:
PONDĚLÍ: Trénink, Brigáda
ÚTERÝ: Nákup
STŘEDA: Trénink
ČTVRTEK: Brigáda
PÁTEK: Nákup, trénink

Takže tak.
Myslím, že to už by bylo tak nějak všechno o místě, kde bydlím.
Doufám, že se vám z mého vyprávění vesnička líbila a můžete se těšit na můj další příběh.
AHOJ!


Tak, to byla první část, povídka.
Doufám že se vám líbí. Tady máte odkaz na první část povídky.
Jako další tady musí být nějaké to DIY. Budu se snažit najít něco pěkného a jednoduchého co by se vám mohlo líbit.


DIY

Ozdobná sklenice


Každý podzim je les plný kaštanů, šišek, žaludů, bukvic a suchého listí.
Hmm… Z toho by byla krásná výzdoba! Takže já vám teď řeknu jeden velmi primitivní, ale krásný návod, jak si zkrášlit svůj pokoj.

Budeš potřebovat:
• Šišky
• Bukvice
• Žaludy
• Kaštany
• Atd..
• Vysokou skleněnou vázu/sklenici

Postup:
Do sklenice nasyp, naházej nebo podle sebe naaranžuj nasbírané plody, postav si to na poličku nebo stůl a tadá! Je hotovo!

Podzimní svícínek
Jakmile zima zaklepe na dveře a začne se ochlazovat, každý domov zútulní pár svíček. Ale říkáte že máte doma jen obyčejné škaredé čajové svíčky a žádné nebo jen obyčejné průhledné svícínky? Nevadí! Díky tomuto easy návodu si vyrobíme krásní svícínek.

Budeš potřebovat:
• Průledný skleněný svícen
• Barvičky na sklo nebo akrylovky
• Štěteček

Postup:
Pomocí barviček na sklo nebo akrylovek na svícen namaluješ vybraný vzor (třeba lístky nebo dýněčky, ale pokud chceš, klidně kytičky nebo srdíčka), necháš zaschnout, potom dovnitř hodíš svíčku, zapálíš a máš krásný originální svícen.

Luštěninový podzim

Ani s papírem není nuda! V tomto jednoduchém návodu můžeš popustit uzdu fantazii a můžeš si být jistý, že všechny věci co budeš potřebovat najdeš doma.

Budeš potřebovat:
• Luštniny (hrách, čočka, rýže, kroupy, cizrna atd.)
• Papír, nejlépe tvrdý
• Tekuté lepidlo
• Tužku
• Temperky a štětec

Postup:
Na papír si předkreslíš vzor, který chceš dělat (může to být stromeček, ježeček, hříbeček, zkrátka co tě napadne). Když jsi spokojený/á, nanes na malou část obrázku lepidlo a začni vyplňovat luštěninami. Pokud budeš dělat zvíře, na oko můžeš použít něco většího, třeba právě hrách a naopak na rozcuchanou srst či bodliny rýži, to je jen na tobě. Když máš hotovo, nanes lepidlo na další úsek a takhle to dělej, až dokud nemáš celý obrázek zakrytý luštěninami. Pokud mají tvoje luštěniny nevhodné barvy, můžeš je po nalepení a zaschnutí lepidla ještě přebarvit temperami, ale to není nutné. Nakonec bych doporučila přestříkat dílo lakem na vlasy, aby se to lesklo a drželo. No a může to jít na výstavku!

Vím, že všechna DIY byla velmi jednoduchá, ale zato přece jen udělají hodně v tom domě, ne?




Asi toho tady nebude už moc, protože, by ten článek jinak byl kilometr dlouhý.
Teď tady mám další (předposlední) část článku a tady máme jeden super recept!
Vím že není úplně podzimní, ale já ho úplně miluju, ať je kterékoliv období.

RECEPT:

Jednoduché mini muffiny:

Budeš potřebovat:
• 1 šálek bílého jogurtu
• 1 šálek tritónového cukru
• 3 vejce
• Špetka soli
• 1 šálek hladké mouky
• 2 lžičky prášku do pečiva
• Půl šálku celozrnné mouky
• Půl šálku oleje

Postup:
Rozklepneme vejce a přimícháme cukr, olej, bílý jogurt, vanilkový extrakt a citronovou kůru. Potom přimícháme hladkou a špaldovou či celozrnnou mouku, prášek do pečiva a sůl.
Plech na malé muffiny vyložíme košíčky, košíčky naplníme do 3/4 těstem a pečeme v rozehřáté troubě cca 20 minut.
Samozřejmě můžete přidat nějaké suroviny podle sebe (aroma, barvivo, skořici atd.) nebo si namíchat polevu a polít jí muffiny.




No, a teď tu máme tu poslední, odpočinkovou část a tou jsou obrázky. Vím, že tohle dělá hodně lidí, ale mně se to sem tak hodí, takže proč ne?

Takhle barevný podzim bych chtěla zažít!

Ale tento je snad ještě hezčí!

Ooo, a co teprve najít v listech takhle roztomilou veverku!

Nebo radši ježka?




Tak, to bychom měli podzimní speciál 2017!

Já jsem vám ještě slíbila info, takže ho sem hodím, ale nebojte, nebude to dlouhé.




INFO

Příští týden vyjdou články:

TAG To nebo To

100 otázek na které se nikdo neptá #1

Plyšákové šílenství aneb. jsem blázen

Který YTber zvítězí (další část)


Proto prosím, aby jste mi posílaly různé "otázky" do TAGu To nebo To.

Tahle "tabulka" bude vycházet každou neděli ve článku, a dozvíte se, na co se můžete těšit a co mi můžete posílat.



To by bylo pro tento článek všechno. doufám, že se vám líbil, dala jsem si s ním celkem práci.

Díky moc za přečtení, loučí se...





Vaše LUUUUUCKA

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.