Luuuuucka Online

19°C + Déšť = Léto?! aneb. školní výlet|Luuuuucka

Ahoj

Je tu další článek a tentokrát tu nemám nějaké určité téma, je to prostě takový povídací článek, který je prostě o všem, co zrovna budu chtít říct. 


Zítra je vysvědčení, což znamená, že poslední týden jsme se neučili, měli jsme tzv. třídnické práce. No a paní učitelka říkala, že pokud budem hodní a všechno stihnem, půjdem do zoo. To se taky stalo a ve středu nám učitelka oznámila, ať si zítra (ve čtvrtek) vezmeme batoh, peníze a jízdenky, že teda v osm budem vycházet od školy do zoo. Tak strašně jsem se těšila, plánovala jsem, že si vyfotím selfie s Bizonem a že si koupím plyšového Bizonka (důvod neřešte) atd. No, tak ráno jsem se vzbudila, teda spíš mě přišla klasicky vzbudit mamka se slovy: "Venku pořád prší." Na radaru to nejdřív ukazovalo, že o půl deváté, později o půl desáté by měl déšť ustat. Tak jsem optimisticky naladěná došla před školu, kde jsem potkala dvě kámošky. Začaly jsme pomlouvat počasí a pak na nás začali volat spolužáci, ať jdeme do třídy, že prý se výlet do zoo ruší. Nálada se mi rychlostí blesku změnila a já začala být celkem ve stresu že tam fakt nepůjdem. Učitelka byla ještě někde u doktora, takže paní asistentka nám řekla, že až se vrátí, tak se domluvíme. Třídní učitelka se vrátila až okolo deváté hodiny, déšť pořád neustával. Takže nám oznámila, že nikam nejdeme. Já jsem si samozřejmě nevzala knihu, naštěstí mobil jsem měla, ale třeba kámoš neměl ani mobil, takže se celý den nudil. No, potom teda jsme si měli pouštět nějaký film, odhlasovalo se Jumanji, jenže nikde na netu jsme nemohli najít celý film, aniž bychom ho museli do počítače stahovat. A když jsme konečně něco našli, bylo to v angličtině, bez titulků a v kvalitě asi 240 pixelů... Takže k mému štěstí jsme nakonec museli pustit na YouTubu nějaký dokument, což jsem si nejvíc přála. Tak jsme se teda nakonec všichni shodli na dokumentu o nejnebezpečnějších zvířatech severní ameriky a to bylo fajn. 

No, a jak už jsem zmiňovala, zítra je výzo a s ním i můj poslední den na mé základce. To jsem asi ještě neříkala, ale dostala jsem se na oba gymply, takže na svý škole končím. Takže poslední třeba týden doba po večerech poslouchám písničky, píšu si s děckama na Viberu a občas brečím, když si uvědomím, že už nikdy nebudu hrát na hoňku se čtvťákama a že nikdy nepojedu na školu v přírodě, kde budeme vymýšlet vtipný přezdívky pro ostatní s mými BFF.


Ono se to zdá, jako kravina, ale když chodíte do třídy, kde sice kolektiv úplně nefunguje, tak i přesto mám ty děcka ráda, protože s nimi chodím pět let. Mám kamarády i v ostatních třídách a proto jsme z toho tak hotová, protože opustím své milované kámoše a učitelky. Je to hold život, ale i tak. Vím, že se zítra ve školu, při posledním zazvonění na základce rozbrečím, vím to na 200%, ale i přes to se namaluju, i přesto si upravím vlasy a make - up, protože mně nebude vadit, když to ostatní budou vědět. Já se prostě se školou rozloučím, pořádně! A po té jedné, osudové hodině asi půjdu s holkama na zmrzku, protože,i přes možnost vidění se s nimi o prázdninách, si to s nimi chci pořádně užít, protože jsou to moje BFF a nechci je opustit.


Jedna z těch písniček.

Omlouvám se, že tady ta druhá část toho článku byla taková víc o mých problémech a pocitech, vím že vás to asi nezajímá, ale když se chci někam vypsat, ale do deníčku to nestačí, tak píšu sem. A je mi fuk, že to možná nikdo nečte, mně stačí, že to tu je. Takže vám ještě jednou děkuju, že jste si snad někdo tohle přečetl a aspoň mi napište, co za čísla budete mít na tom slavným papíru, na který už půl roku čekáme.


Vaše Luuuuucka

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.