Vítejte v mém životě :(

Ahoj všichni - rozhodla jsem udělat takovou malou ukázku toho jak jsem myslela a fungovala v době nejsilnější mentální anorexie (psychická stránka) a jak funguji teď. Tohle je názorná ukázka (vzpomínka) s doby těsně před hospitalizací.Sami se pak budete moc přescědčit o tom jak anorexie dokáže člověku úplně "vygumovat" mozek.

začátek září 2015

Otevírám oči, je půl sedmé. Vstávám pomalu s postele. Všechny mé pohyby jsou pomalé, přesto se mi motá hlava a vypadává zrak. Vidím pár sekund jen černo.
Stoupám si opatrně na váhu. Vidím zase menší číslo. Ve vnitř mě poleje štěstí, následně ho však vystřídá strach a obava. Co bude dál? Hrozí mi hospitalizace.
Oblékám na sebe kalhoty a tričko, padá to ze mě. Vysí to na mě. Vím o tom, líbí se mi to.
Máma mě volá na snídani. Né prosím, co jsem komu udělala. Nemám hlad, nechci jíst ale MUSÍM.
Beru si z lednice malou ochucenou aktivii a po malých lžičkách ji sním. Nezapomenu však kousek nechat a vyhodím ji do koše.
Máma mi dáva svačinu a prosí mě abych ji snědla. Ujišťuji ji že si ji dám o polední přestávce, sama však dobře vím že ji při nejbližší možné příležitosti vyhodím.
Pospíchám do školy, ani mně nenapdane jít na tramvaj. JÁ MUSÍM JÍT PĚŠKY! Musím spálit ty přebytečné kalorie ze snídaně.
...
Ve škole sedím sama, s nikým se nebavím. Je mi divně, je mi horzná zima a dělá se mi mdlo.
Jdu na záchod kde vytahuju svačinu a házím ji do koše. Vybalím si s tašky petku s pitím. ŠÍLÍM! Mamka mi nachystala sirup místo vody!!!! To nemohu pít, nechci být tlustá!!! Vylívám pití do umyvadla a několikrát poté petku omyju. Nemohu si dovolit nechat tam ani jednu malou přebytečnou kalorii!
Učíme se nová slovíčka. Nemohu se soustředit. Je to hrozné. Mám špatnou náladu. Mám strach.

Přepadají mě depresivní myšlenky, myslím na to že možná skončím v Bohunicích, že tenhle život je na houby, ale že anorexii miluji a za nic na světě nechci přibrat ani gram. Po tvářích mi stékají slzy. Spolužačka si toho všímá, už se na mě dívá celá třída a učitelka jde zamnou. Achjo, bojím se aby nezavolala rodiče.
.....
Vítr mi rozcuchává vlasy a fouká silně do obličeje. Cítím jak na mě oblečení vlaje. Je mi zima a mám hrozný hlad. Tak hrozný hlad.
....
Mamka mi nandává porci brambor a špenátu. Protestuji, je toho moc. Beru si jedno bramboro a trochu špenátu.
Dívám se na mámu a ona na mně. Je to nevyhnutelné, musím to sníst. Pomalu žvýkám sousto po soustu. Prosím mámu o trochu vody, ona vstává a já v rychlosti schovám kus brambora do kapsy v mikině. Uf, ještě že to neviděla. Teď mám jistotu že určitě nepřiberu.
.....
Lehám si do postele, jsem zničená, měla jsem v plánu cvičit, ale nejde to.
Chce se mi spát, tak moc spát. Je jedna hodina odpoledne, já zavírám víčka a usínám.
.....
Je 19:00 musím se jít najíst. Večeřet později si nemohu dovolit, mohla bych přibrat!
Otevírám ledničku a s hrůzou zjišťuji že máma mi nekoupila jablečnou přesnídávku bez cukru ALE S CUKREM!
To je nejméně 100kcal navíc!!!! To nemohu jíst. Nesmím, mohla bych přibrat.
Třískám lednicí a křičím na mámu jak může být tak pitomá a nekoupit mi tu správnou!
.....
Ona pláče, já pláču......ví že to doma nezvládnu, že budu muset odjet do léčebny.
Když usínám hladí mě po vlasech a šeptá mi že to bude dobré a že snad jedou pochopím proč to museli udělat.
Nevím o čem to mluví, já přece jím a funguji normálně.....nikdy v žádné léčebně nezkončím, jsem v pořádku.
Budu denně jíst cca 500kcal a budu šťastná.

Komentáře