Fangirl Trash

Povídka - Vážně vidím Bradavice? (HPFF) CHapter 1

Seděla a četla knížku Harry Potter a tajemná komnata. Dočetla poslední větu.

,,Sakra!" zaklela. Pár babiček v parku se po ní otočilo, ale po chvíli se zase daly do pokojného čtení nebo luštění křížovek. ,,Sakra, sakra, sakra!" nadávala dál. ,,Teď budu muset nejmíň rok čekat, než vyjde další"

Zaklapla knížku a zvedla se z lavičky. Procházela parkem, až na zemi zahlédla ztracený mobil. Byla rozhodnutá ho zvednout a donést do ztrát a nálezů. Zdvihla ho. Ani nepřemýšlela, že by udělala něco jiného.

Najednou ucítila škubnutí u pupíku a něco jí zvedlo ze země.

,,Co to sakra je?" vykřikla. Letěla, ale netrvalo to dlouho. Tvrdě dopadla na kamenné nádvoří nějakého hradu.

Jakmile zjistila, že má jenom odřeniny, rozhodla se najít pokladnu nebo tak něco, aby zjistila kde vlastně je. Obcházela nádvoří a najednou jí padl zrak na sochu ve tvaru orla.

,,Cože?" zvedla obě obočí. ,,To přece nemůže... To není možný... To by byla Brumbálovo kancelář... A ty bys nebyla mudla!" mumlala zmateně.

,,Víš co? Vyzkoušíš to hesla co bylo v knížce. Buď ti to otevře a nebo budeš hledat velkou síň nebo tak něco."řekla nehlas sama sobě. Přišla k chrliči a zřetelně řekla: ,,Citrónová zmrzlina."

Chrlič odskočila a ona nastoupila na schodiště. Jakmile jí vyvezlo až nahoru, zaklepala na dveře.

,,Dále!" ozvalo se a ona vstoupila. To co uviděla jí vzalo dech... ,,Tohle není možný..." řekla a sedla si na nejbližší židli.

,,Co není možné slečno?" zeptal se Brumbál (alespoň si myslela že je to Brumbál ).

,,Jste profesor Brumbál?" zeptala se podezíravě.

,,Ano, jsem slečno. Ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích."

Nepřítomně se štípla do ruky a sykla bolestí.

,,Rád bych ale věděl, co tu děláte vy a kdo vlastně jste." řekl Brumbál s naprostým klidem, jako by mu běžně v kancelářích skoro omdlévaly cizí dívky.

,,Ehm, jmenuji se Tiny Trushová a žiju v Londýně. Je mi 12, za dva měsíce 13. Vlastně ani nevím, co tu dělám. V parku jsem sebrala ztracený mobil a hodilo mě to sem. Četla jsem o vás knížky, pane. Hlavně o Harrym Potterovi, ale byl jste tam zmíněn i vy." hlesla. Připadala si jak narostý exot, když mluvila s někým, koho znala z nejprodávanějších fantasy knížek.

,,To je součást utajení." řekl Brumbál, ,,lidé si pak myslí, že tenhle svět není skutečný."

,,To... to je celkem chytré" připustila Tiny.

,,Očividně ale musíte být čarodějka, slečno, jinak byste se sem nedostala. Vám loni nepřišel náš dopis?"

,,Ne, nic mi nepřišlo už dobré dva roky." řekla Tiny posmutněle a v očích jí byl vidět smutek. Očividně stála o to, aby jí někdo psal.

,,Máme tu takový problém. S vaším věkem budete muset rovnou do druhého ročníku. Na příčné ulici mají vaši mrtví prarodiče trezor a všechno je odkázáno vám. Ještě dnes s vámi osobně pojedu nakoupit všechno potřebné ke studiu. Napíšete rodičům kde jste a zůstanete tu. Školní rok začíná za dva týdny, ale to určitě víte z vašeho světa. Mezitím vás budu doučovat." řekl. Tiny jenom ohromeně přikyvovala, neschopná mluvit. Ona existuje i Příčná! Možná že každý den kousek od ní chodila! Srdce jí bilo jako splašené.

,,Zvládnete cestovat letaxem?"

,,Teoreticky vím jak." odpověděla a nabrala si hrst prášku. Hodila jej do ohně a se slovy ,,Příčná ulice" zmizela. Všechno se s ní točilo, ale bezpečně se zastavila v krbu v děravém kotli. Chvilku po ní z krbu vystoupil i Brumbál a vzal jí na dvorek za hospůdkou.

Jakmile se zeď otevřela, Tiny zůstala stát s ústy do 0, oněmnělá úžasem. Byla nadšená. Měla chuť skákat, tančit a zpívat a divila se, že jí to ještě nenapadlo.

,,To je... parádní!" vydechla a dál stála v průchodu