Eliščin Internetový bloček

Jak skončil můj výlet na hrad Veveří

Ahoj

Po delší odmlce tu jsem s další příhodou.Tentokrát to bude o tom,jak jsem se s kamarádkou ztratila v lese.

Byl konec Září já a moje kamarádka,říkejme ji Bětka,jsme se rozhodli,že půjdeme na výlet.Dali jsme věci na intr a šli jsme. Ještě před tím než jsme nastoupily,jsem se ptala Bětky,kam chce jet.Tak Bětka říá,že chce jít na Veveří.Věřila jsem ji,že tam trefí páč pochází z Brna a zná ho o hodně lépe než já.Tak jsme tedy jeli. Cesta k přehradě šla relativně snadno.Dojeli jsme na Brněnskou přehradu a šli jsme se zeptat kudy na Veveří. Cestu jsme zjistili,tak jsme se rozhodli,že jdeme.Lod jela až za další hodinu,tak jsme si teda řekli,že jdeme pěšo. Lidi nám sice říkali,že lodí je to lepší ale vzhledem k tomu,že jsme rebelky tak jsme se rozhodli pro ten bláznivější způsob. Tak jsme teda šli.Cesta na hrad jako takový byla v pohodě,až na to,že jsem teda párkrát upozorňovala Bětku na čas,ale to je detail. Zábavnější byla cesta z hradu páč si Bětka řekla,že to zkusíme jinudy a já nemohla protestovat protože jsem to skoro neznala.Jen ten hrad. Tak mi nic jiného nezbývalo,než jít za Bětkou a doufat,že jdeme správně. Asi 20 minut jsme šli.Nikde nikdo.Po 20 minutách jsme potkali rybáře u mostu,který nás nasměroval do Bytyšky.Říkám hurá..Nasedneme na bus a pojedeme do Brna..Jenže to jsme ještě netušili,že jdeme špatnou cestou,a že začíná ta pravá sranda.Nějaké půl hodinky jsme se trmácely lesem a mě začalo být divné,proč ten les stále je a nekončí. Tak říkám: Bětko? Jsi si jistá,že jdeme do Bytyšky? A Bětka: No nevím,snad jo. A já na to: No tak jsme v háji.Už jen proto,že se začíná smrákat a my jsme vlese. Další půlhodiny jsme šli po útesu a to už nás začali hledat Bětčiny rodiče.No výborně.Musela jsem to vyřizovat já páč moje milá Bětka byla tak vystreslá že to sotva dávala.Vůbec jsem nevěděla kde jsme,tak teda že Bětčina máma zavolá policii protože nás v tom lese nenajdou,že? To jsem teda měla radost,ale nic jiného mi nezbylo,protože jsem byla víc ztracená než Bětka takže jsem měla co dělat abych nezpanikařila.Už tak jsem měla nahnáno,no kdo by se nebál sám večer v lese,že? Jeden z dalších průserů byl,že jsme měli obě skoro vybité telefony a začalanám dohasínat baterka,ale naštěstí jsme už z toho lesa vylezli a skončili na jakési hlavní mezi Veverskou Bytyškou a Rakoveckem.Dalších 20 minut jsme čekali na telefonát od Bětčiných rodičů jestli jsou kousek od nás,nebo co máme dělat. Řekli nám co máme dělat - stopnout si někoho a zeptat se kde jsme,já jsem to udělala,ale až o nějakých 20 minut protože jsem byla podělaná strachy a byla mi kosa. Stál jsme tam dvacet minut a mrzli protože jsme si mysleli,že nás bud Bětčiny rodiče,nebo policie najde..Chyba nenašli.Došla mi trpělivost  já stopla první auto co projelo.Naštěstí v té chvilce Bětce volala policie. Tak jim ta hodná paní řekla kde jsme a my zabalený v dekách čekali na policii a na Bětčiny rodiče. Nastoupili jsme k Bětčiným rodičům do auta a čekalo se až se to sepíše. No a pak už se jelo na intr a my byli štastný,že to dopadlo tak jak to dopadlo.

Konec 

Poučení: Nevěřte kamarádkám,že okolí svého bydliště znají a nespoléhejte se moc na ně a taky si před výletem nabíte mobil :)  

TENTO PŘÍBĚH JE PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI! 

+1

O mně

Autor: ela   |   Publikováno: 28.10.2018   |   Zobrazeno: 580x