Drawing and fnaf story

Byl jsem tam 1.část.

1987:Jako osmiletý kluk jsem bydlel jen ulici dál od Freddy Fazbear Pizza.

Ale kvůli tomu co se mi stalo jsme se přestěhovali: 

Byl jsem v pizzerii, ale na žádné oslavě. Majitelé mne už tak dobře znali, že jsem tam mohl chodit jen tak.

Když už se schylovalo k zavíračce, potřeboval jsem si odskočit.

To jsem neměl dělat. Nejdřív jsem cítil, jako kdyby mne někdo pozoroval z dívčích WC.

A potom cvakl zámek u dveří. Neuvědomil jsem si, že jsem tam byl tak dlouho.

Běžel jsem ke dveřím pizzerie ale byly zamknuté.

Schoulil jsem se do klubíčka, sám pro sebe jsem si šeptal.

"To nemůže být pravda, ne, jsem tady sám v hrozné tmě a.."

Zaslechl jsem něco o pár chodeb dál.

"Tak parto, pojďme se podívat, jestli tady někdo nezůstal."

Rozzářili se mi oči. On tady snad ještě někdo je?

Už jsem se chtěl rozběhnout tam kde se to ozývalo.

"A pokud ho najdete, víte co máte udělat."

Znělo to tak zlověstným hlasem, že jsem skoro nedýchal. Už jsem měl zas skoro naděláno v kalhotách.

Slyšel jsem kroky, které se blížili ke mně. 

Rychle jsem utekl zpět na WC.

"Ne, tady nikdo není." řekla nejspíš nějaká dospívající dívka.

Někdo lezl po stropě a nemohl jsem uvěřit jak to.

"Ne, doopravdy tady nikdo není."

V tom se pár centimetrů ode mne objevila nějaká hlava.

Přimhouřil jsem oči.

Byla ode mne naštěstí zády, ale i tak jsem viděl jak její žluté oči skenerují místnost.

Musel jsem pár minut čekat, než se ta postava přesvědčila, že tady nikdo není.

V naprosté tmě jsem se chtěl dostat ze záchodů když v tom jsem o něco škobrtl.

Slyšel jsem zavrčení a ženský hlas "Nejspíš ses nedívala pořádně."

Zasvítila na mne baterka a smích té ženy se ozýval přes chodby.

"Jak pak se jmenuješ?"

"J-james."

"Tak tedy, Jamesi, je mi líto, ale vloupal si se sem. Proto tě musíme zmrzačit nebo zabít jako poučení."

"Ale mne je 8!" fňukal jsem.

"Náš podnik nemá vyjímky."

"Neeee!" křičel jsem a začal běžet.

"Ty neutečeš." zavrčela a rozběhla se za mnou.

Běžel jsem, ale nevěděl jsem kam.

V tom jsem do někoho narazil.

 Byl to muž s kloboukem, v bílé košili, hnědým sakem a kalhotama stejné barvy.

"Ále, tak přece jen někdo." zasmál se a řekl muž vedle něho s modrými vlasy a a králičíma tyrkysovýma ušima.

To už přede mnou stáli všichni čtyři.

+4

Příběhy a povídky

Autor: Olinečka Dianka   |   Publikováno: 18.10.2015   |   Zobrazeno: 628x