DIDYNY STRÁNKY

LOPEZ

Nejdřív bych vám asi taky měla říct kolik mi je:Je mi 12,ale už spíš třináct.

Mým kamarádkám totiž připadalo divný,že chodím na karate v tolika letech.Takže prosím,začít pozdějš není pozdě.

Ale ted' sedím na gauči a koukám se na sebe do vypnutého mobilu.Za chvíli jedu přes půl země do hor na soustředění.,,Dělej,pospěš si!"Máma mě vytrhla z mého snění.Ach jo.Najednou mě přepadla úzkost,stesk.Mám tam doopravdy jet?Ale blbostt vždyt' se těším!Zpotily se mi dlaně a sevřel se mi smutkem žaludek.Vždycky jsem byla mamánek,jedináček.A ted' mám odjet pryč.Zvládnu to vůbec?Ale jo,určitě jo.Nezahanbím se.Natáhla jsem si zbrusu novou bundu,koupenou kvůli soustředění a vykročila jsem ven.Máma šla se mnou.Najednou jsem pocítila vlhké tváře.Brečím?To není možné.Otřela jsem si slzy a na cestu koupila minerálku a sušenky.Vykročila jsem k autobusu.,,Máš všechno,broučku?"ptala se máma a já jsem měla sto chutí propuknout v pláč.Ale nemohla jsem.Musela jsem odjet.Těším se přece a nenechám se jen tak rozhodit.A vůbec,co to se mnou je?Nikdy jsem taková nebyla.Zamrkala jsem.Nemohla jsem se bát.,,Jo mám!"řekla jsem tenkým hláskem a asi to znělo spíš jako zachorptění.Ale těšila jsem se víc než jsem byla smutná.Byly jsme s mámou na místě.Začínali se tu shromažd'ovat lidi,až přišel i sensej,naložil kufr,odevzdala se zdravotní průkazka atakdál.Přifařila se k nám Sakujama a já jsem si chtěla sednout vedle ní.Už seděla s nějakou holkou.Taky jsem potkala nováčka jménem Marc.Prý mu říkali žalud,a taky tak vypadal-ale alespon na to nebudu sama.On se ale mnohem líp orientoval.Hned se vesele řehtal se Sakujamou a sedl si za ní.Já seděla s nějakou nudnou čtvrt'ačkou co celou cestu prospala.No,zatím to nejsou nějaký extra vyhlídky,ale nevadí,já to nějak zmáknu.A než jsem se nadála,autobus odjážděl!Rychle jsem pořádně zamámvala mamce.Nemohla jsem tomu najednou uvěřit.Byla jsem smutná i št'astná najednou.No tak!Zmuž se,js přece karatistka!Nadechla jsem se a zaposlouchala do hudby co v autobuse hrála.Vykročila jsem vstříct novému životu.Začíná epizoda Lopez a karate.Nakonec jsem přece jen docela ráda,že jsme se přestěhovali.Sakujama je moje kamarádka.Karate je můj osud.A Remmy je taky fajn.Navíc Chris ach Chris!Ale ne,tady jsem v karate,povrchnosti tu nemají co dělat.Byla jsem nadřazená,jakoby lepší.Cítila jsem se skvěle.Užívala jsem si jízdy a přemýšlela o své budoucnosti.

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.