LOPEZ
Probudila jsem se s trochu vstřícnější náladou.Je totiž sobota.Zítra odjedu a nikdy se nevrátím.Nikdy.
Jenomže jakmile jsem se dozvěděla,že dnes jsou zkoušky,moje Nálada s velkým N se zase vrátila do Naštvané Nálady.
Nejradši bych to diskriminovala-dělala,že jsem nemocná nebo něco takového,jenomže sensejovi na tom hrozně záleží a já nenávidím smutné lidi,ale nejde jen o tohle.Já prostě musím hrát divadýlko,jinak...nevím,co by se stalo,kdyby všichni zjistili,že karate je poslední věc na mém seznamu oblíbených věcí.Ale vím,že i hloupá Sakujama by si na mě plivla.A to mi za to nestojí.
Už stojím nakvačená v kimonu a připravená ve velké tělocvičně.Marc nervozně přešlapuje,zkouší si sestavy.,,Ahoj!"rozzáří se,když mě vidí.Myslí si,bůhví jaký jsem jeho spojenec,ale ne.
,,Víš,že jakmile získáš bílý pásek,není cesty zpět?"zkoumal mě pohledem o pět minut později.,,Jo."hlesnu,ale není to pravda.Dost mě vyděsil,to jako doopravdy už nejde couvnout?!