Mach a Šebestová na cestách

«Nejnovější články | co sou trilobiti

Vytvořit blog | Nápověda

Ahoj vítám vás u dalšího článku doufám že se vám bude líbyt.Jednou na jaře přijela k Šebestovům na víkend teta Vilma je , začala mu Šebestová vykládat , že teta Vima je starší dáma, že má plno přítelkyn, s kterýmy pořád telefonuje. že bývala moc bohatá a jezdila po světě, ale že dneska už jezdí jenom k příbuzný když se objeví , tatínek se pokaždé křižuje a říká, to nás zase čeká velký malér. A když potom přišel Mach k Šebestům na návštěvu, viděl tetu Vilmu na vlastný oči, měla nejmýn devadesát kilo, běhala po bytě v noční košili s cigaretou v puse a hledala brejle, paní Šebestová na ni volala,teto máš telefon, volá tě tvoje přítelkyně Irma, a teta s tou přítelkyný mluvila a mluvila a mluvila,pan Šebesta mezitím odešel do garáže, aby v autě vyměnil brzdvé destičky , paní Šestová šla do třetího patra k paní Ticháčkové pro recept na dort a teta pořád mluvila a vzpomínala na Paříš, kde s tou Irmou byla na výletě, a Mach povídá koukej, Šebestová , přivesl jsem sluchátko pojd si někam hrát, je sobota odpoledne, nebudeme sedět doma, a Šebestová řekla tak jo , počkej, já se obuju a půjdeme, a jak Mach čekal, až se Šebestová obuje , stalo se něco strašného, ta teta Vilma řekla, Irmo, moment, jenže když se vrátila a byla pořát bez brejlý , vzala do ruky kouzelné sluchátko a řekla, kde jsem to přestala , aha že bych ráda viděla ještě jednou Paříš s Eiffelovy věže, a sotva to řekla, a byla pryč. a Mach bežel do předsíně, kde se Šebestová obouvala, a volal, člověče, Šebestová, lítáme v děsným průšvyhu , tvoje teta je v Paříži na Eiffelovy veži, a vysvětlil Šebestové , co se stalo, nečež se Šebestová chytla za hlavu a řekla, Machu, už je to tu, malér začíná, tatínek měl pravdu, co ted, nemůžeme přece nechat starou ženskou, aby běhala po Paříži v noční košili, musíme se postarat, aby byla zpátky, než se naši vrítí, je ti to doufam jasný, a Mach řekl, no tak jo, víme, kde je, tak pro ni zaletíme, nečež zvedl utržené sluchátko, které teta leknutím upustila, poprosil, aby aby byly v Paříži na Eiffelově veži, a v tu ránu byli pryč i se sluchátkem. Na Eiffelově veži to pěkně foukalo, turisté obdivovali město a řeku Seinu, která se leskla v jarním slunci, jen Mach s Šebestovou neměly čas, hledali tetu Vilmu, až Šebestová řekla , koukej támhle je a opravdu, teta Vilma stála u zábradlý, turisté ser na ni koukali , a proč je v noční košili, chudák teta byla bez brejlí, skoro nic nevyděla a tak se nakláněla a nakláněla, což neměla dělat, protože jak se tak nakláněla tak spadla dolů, Šebestová vykřikla,Machu, rychle, zachran ji, máš přece sluchátko, a Mach řekl do sluchátka, prosím vás udělejte z tety Vilmy vlněnou šálu, a ze sluchátka se ozvalo, ale beze všeho, takže než teta Vilma dopadla na chodník, byla z ní vlněná šála a vůbez nic se jí nestalo.A Mach Šebestovou spěchaly dolů jak nejrychleji to šlo, ale představte si, dole žádná šála neležela, a Mach Šebestové řekl, tak a máš po tetě, jenomže Šebestová řekla, koukej, Machu, támhle na toho pána, a Mach se podíval a viděl japonského turistu s fotoaparátem, jak drží v rukou červenou vlněnou šálu, jak si ji prohlíží a jak si ji ovazuje kolem krku protože opravdu foukalo, a tak Mach řekl, poslouchej, Šebestová, to může bejt klidně ona co ty na to.A Šebestová řekla, já si to taky myslím, jenomže víš, co by se stane, když tu šálu proměníme v tetu Vimu, víš, jak se ten malej Japonec lekne, až bude mýt najednou tetu Vilmu omotanou kolem krku, a Mach řekl, a víš jak sebou ten malej Japonec sekne, vždyt ta teta má nejmín de vadesát kilo, co když tomu chudákovi zláme vaz, musíme zkrátka počkat , až si ten Japonec tu šálu někde sundá. A tak za tím Japoncem chodili a chodili, byli za ním v Louru, kde byl v sobotu vstuop zadarmo, biyli za ním v Lucemburské zahradě a na velkých bulvárech a ten Japonec pořád chodil a chodil, Macha a Šebestovou už bolely nohy, ale ten Japonec byl jako čiperka, tu tam se zastavil a něco vyfotil ale na jednou začal mávat na taxíka a Mach se úplně vyjevil a řekl, Šebestová, to je konec, já už sotva chodím a tet bych měl běžet za taxíkem , ale Šebetová řekla, heled se Machu , nedělej paniku a uklidni se, my za ním klidánko poletíme, a požádala sluchátko aby je proměšnila na vrabce, takže za tím taxíkem letěli a letěli až doletěly do zoologické zahrady, jenomže tam se stala ta nejstrašnejší věc, jaká se mohla stát protože jak foukalo tak tomu Japonci ta vlněná šála normálně uletěla, a co čert nechtěl , zrovna do lví klece. A lev, který neměl co dělat a příšerně se nudil , začal tu šálu žvýkat, pohodlně si lehl a žvýkal tu vlněnou šálu pomalu a s rozmyslem, aby mu to dlouho vydrželo , a Mach s Šebestovou, kteří byli pořád vrabci , si v duchu říkaly , ježkovi voči , přece se nemůže jen tak koukat , jak tu ubohou staruu tetu žere nějakej unuděnej lev jenom proto, že nemá nic jinýho na práci, a tak se spolu cvrlikáním domluvili a oak do té klece vlítli , Mach sedl lvovi rovnou na čumák a začal ho klovat hlava nehlava , lev zařval a vyskočil, aby si to s Machem vyřídil, což bylo přesně to na co čekala Šebestová , která chytla šálu do zobáku a táhla ji z klece ven , uleetět s ní nemohla , protože šála byla mokrá, uslintaná , vážila nejmín půl kila zkrátka, než se lev vzpamatoval, byla šála pryč a král zvířat dostal na sebe vztek že se nechal okrást o tu červenou žvýkačku nějakýmy dvěma vrabci tentokrát ještě silněji zařval až se návštěvníci zoologické zahrady začaly schýbat, co se to děje, jenže mezitím už Šebestová třikrát pípla , což znamenalo at Mach je zase promění zpátky na lidi a tak se vrátzily zpátky k Šebestům a mokrou šálu proměnily zpátky na tetu Vilmu