HryProDivky.cz
Mýtické bytosti
Hey!
Vítám vás u mého dalšího článku, tentokrát na téma, které byste ode mě možná nečekali, nicméně podobné články už na mém blogu párkrát byly.
Nadpřirozené bytosti a celkově fantasy mám velmi ráda, proto mě napadlo, že bych napsala něco na toto téma.
Budu ráda, když článku dáte šanci a třeba mi i sdělíte, jak se vám tento koncept článku líbí.
V tomto článku se hodlám zabývat třemi mýtickými bytostmi - elfy, mořskými pannami a dryádami.
So, enjoy it.
Elfové
Elfové pochází z germánské mytologie a folklóru, z nějž se rozšířili do Anglie. Vlivem christianizace se však na tyto bytosti zapomnělo či se za ně začali považovat i skřítci, noční můry a vlastně vše nadpřirozené a mýtické.
První písemná zmínka o elfech pochází z přelomu 1. a 2. století. Nicméně, germánské národy věřili zřejmě v elfy už o něco dříve. Naopak třeba Francouzi se s elfy seznamují až v 16. století.
Co se týče povahy elfů, tak ti byli vnímáni jako velmi dobrotivé a hodné bytosti. Jména od nich odvozených měla svému nositeli zajišťovat ochranu. Mezi taková jména patří například Aelfraed nebo Alberich.
Elfové byli odedávna spojeni s magií. Proto se s příchodem křesťanství na tyto bytosti zanevřelo. Rázem se z jejich dobré ochranné magie stala magie škodlivá, která měla na svědomí uhranutí a další nepěkné věci.
V severských zemích lidé v době předkřesťanské věřili, že elfové jsou dušemi mrtvých lidí. Dokonce na jejich počest slavili svátek Álfablót.
Elfové se zase stali populární až s příchodem Pána prstenů. Od té doby jsou v knihách, ale i počítačových hrách, velmi oblíbení.
Elfové bývají nejčastěji vyobrazeni jako vysoké štíhlé bytosti světlé pleti s dlouhýma špičatýma ušima. Délka jejich života se liší. Zatímco někde jsou popisováni jako nesmrtelní, jinde se dožívají ,,pouze" několika staletí. Mezi jejich společné znaky patří jejich pozitivní vztah k přírodě. Typickou elfí zbraní je pak luk.
Elfům taky nerostou vousy. Zato však oplývají dlouhými vlasy.
Mořské panny
Mořská panna má podobu ženy, které však místo nohou roste ocas. Co není moc známo je, že podle mýtů existují i mořští muži. Souhrnně se pak tyto bytosti nazývají ,,mořští lidé".
Dnešní obraz mořských panen vychází z antického Řecka. Řekové mořské panny neznali, zato ale znali sirény. Což byli kouzelné bytosti mající podobu napůl ženy napůl ptáka, které svým zpěvem lákaly námořníky na útesy. Moc oblíbené tedy nebyly.
Ve středověku se ze sirén staly mořské panny. Ptačí křídla tedy byly vyměněny za rybí ocas.
Středověcí námořníci mořské panny často spatřovali na svých cestách. Nejspíše však ve skutečnosti vídávali kapustňáky či další mořské tvory.
Ještě se na chvíli vrátím k mořským mužům, o kterých jsem psala hned na začátku. Věděli jste, že tyto bytosti byli velmi často zobrazovány ve starobabylonském umění? Zřejmě ne. Později se dokonce objevovaly i v umění novoasyrském.
Nějakou formu této bytosti znali i lidé v Číně (ťiaroen), Japonsku (ningjo) nebo Irsku (merrow).
Co se týče mladšího umění, tak si každý určitě vzpomene pohádku Malá mořská víla od Hanse Christiana Andersena. Mořská víla se zamiluje do prince, kterého zachrání, když jeho loď ztroskotá. Touží jít za ním na souš, a tak požádá starou čarodějnici, aby jí proměnila v člověka. Ta to skutečně udělá, ale mořská víla dostane od čarodějnice ultimátum - princ se do víly musí zamilovat do příštího úplňku, jinak malá mořská víla zemře. Rozplyne se v pěnu. Asi každý ví, jak pohádka dopadne - mořská víla neuspěje, prince se do ní nezamiluje a ona kvůli své lásce zemře.
Malá mořská víla byla hodně inspirována jinými díly, které už nám nic neříkají. Například německým románem Undine.
Andersenova pohádka však mnohokrát také posloužila jako inspirace - například pro libreto Dvořákovy opery Rusalka.
Dále se námět mořských panen objevuje Peteru Panovi, Pirátech z Karibiku nebo třeba v Harrym Potterovi (díl Ohnivý pohár).
Dryády
I dryády mají své kořeny v řecké mytologii. Tehdy se taky nazývaly lesní nymfy.
Dryáda je tvor, který žije v hájích nebo i jednotlivých stromech. Dryáda je se stromem spjata - když zahyne strom, zahyne i ona sama. S tím se pojí pověst, že kdo pokácel strom, v němž přebývala dryáda, toho stihne nějaký strašlivý trest.
V řeckých bájích je dokonce příběh o králi Erysichthónovi. Král je velmi bezbožný a dovolí si pokácet posvátný dub, v němž žije jedna z dryád, která patří k družině bohyně Démétér. Ta se rozhodne králi pomstít tím, že na něj přivolá boha hladu.
Dryády nemají (na rozdíl od mořských panen) své mužské protějšky. Dryáda je tedy vždy žena. Když chce otěhotnět, musí se proměnit ve zvíře. No a dál to radši vysvětlovat nebudu...:D
Co se týče vzhledu samotných dryád, tak ty jsou údajně velmi krásné. Jsou menší než lidé, jejich pokožka je světle hnědá, vlasy a oči mají většinou zelené. Jsou hbité a vytrvalé. Nenosím žádné oblečení, jen do vlasů si zaplétají květy či ptačí pera.
Dozvěděli jste se díky článku něco nového?
Jakou mýtickou bytostí byste chtěli být?
