Až na vrchol

Až na vrchol: Jeden splněný sen II.část

II. KAPITOLA “Stůj při mně“
„Nový dům, nové všechno.“ Povzdechne si Lily v autě a zadívá se oknem ven. Venku bylo šero a pršelo. Lily to připadalo divné, když ještě před hodinou bylo přes 40 stupňů. Ona věděla že to jednou nastane, že se jednou bude muset se svou kamarádkou a vším rozloučit. Také se svým koněm a krásou okolí. Jenže co teď? Všechno pro ni bylo hnusné a byla naštvaná na celý svět. Čekala že se s Tinou rozloučí v pohodě a že si ještě všechno v pořádku užijou ale mýlila se. Pohádaly se a ani si ty zbylé dny neužily. Byla zklamaná když si kvůli Samuelovi vůbec nic s Tinou neužily. A navíc, dala mu své číslo a on jí ani nezavolal. V tu chvíli jí zazvonil telefon.
Crrr!!
„Ano?“ Naléhavé zvedla telefon ale hned jak otevřela pusu, někdo ten telefon položil. Nechápala jak někoho může bavit, takhle otravovat otrávené lidi. K čemu to vlastně je? Neměla ráda takovou srandu, pro ni to ani sranda nebyla ale zbytečné zatěžování lidí. V duchu si říkala, že už nebude moct říct Ti? Pojď už nebo to nestihneme. Ani se s ní nemohla hádat, objímat jí a smát se s ní všemu, co ani kolikrát vtipné nebylo. Z jejího přemýšlení jí však vyrušil maminčin hlas. „Li, jsme tady. Tohle je náš nový dům.“ Pokynula rukou k bílému modernímu domu s bazénem. „To.. To.. Tohle.. Tohle je náš barák?“ Zakoktala. Barák ji připadal modernější a mnohem lepší než v dřívějším městě. A i město bylo modernější, tady by se snad nenašel ani žádný kaňon a stáje s koňmi.
V tu chvíli vylezla z auta a rozběhla se k domu. Otevřela dvířka a potom i domovní dveře. Když vešla dovnitř, stuhla.. Ale z toho stuhnutí ji rychle probudila vysoká zrzka s modrýma očima. „Á to jste vy, že?“ Prohlédla si Lily odzhora dolů a udělala ksicht. Hned co uviděla Liliinu maminku usmála se a rychle vykoktala. „Vezmu tu holku ven, uděláme si procházku a poté jí ukážu školu, do které chodím. Předpokládám že tam bude chodit taky.“ Usmála se a odvedla ji druhými dveřmi. „Ale nejprve se převlíkni, takhle tu po městě chodit nebudeš. Mám pravdu? Nebo snad ne?“ Nenápadně se zahlédla do zrcadla vedle a odpověděla. „Máš. Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Lily.“ Představila se a ona mrkla svéma nalepenýma řasama. „Cori, ale pro tebe Corinné.“ Poté chtěla vyjít dveřmi pryč ale zastavila se. „Ty nemáš vybalené věci, že? Něco ti půjčím, pojď za mnou.“ Otočila směr ke schodům a zavedla Tiny kamarádku hned do krajního pokoje s fialovými dveřmi.
Měla velký šatník s luxusními věcmi ale jí podala černé krátké kraťasy, hodně krátké tílko, ve kterém nezakryla břicho. „To je pro mě?“ A Corinné kývla.
Zhruba za deset minut jsme se ocitly před jakousi modrou školou. Škola měla jedno patro a zvenku nevypadala moderně ale vevnitř vládla hudba. „Musím jít za svým klukem, ty jdi kam chceš!“ A odešla dveřmi. Lily se porozhlédla a nesměle vešla dovnitř. Vevnitř bylo všechno velké a skvělé. Nahlédla snad do všech místností a poté se otočila a strčila do jedné dlouhovlasé černovlasé dívky. „Ahoj, ty jsi tu nová? Vítej v Hudební akademii DWM neboli dlouze Dance With Me. Moje jméno je Valencia a ty jsi?“ Přihmouřila oko a Lily ji podala ruku. „Lily. Ale nejsem tu nová. Teda vlastně jsem, dnes jsem se přistěhovala dnes a sem sem přišla s Corinné, takovou zrzkou.“ Usmála se ale Valencia kývla hlavou. „Aha, tak ahoj.“ Nechápala jsem a tak šla dál. Obešla jakousi místnost a potkala opět Valencii, tentokrát ještě s dvěmi děvčaty a jedním klukem. „Zase ty? Holky.. A kluci tohle je? Lily.“ Poukázala na Lily a ta se vřele usmála. „Ahoj, ráda vás poznávám. Jak Valencia říkala, jsem Lily a vy?“ Hnědovlasá dívka se usmála „Georgie a tohle je Laura. Ten kluk se jmenuje Tom.“ Prvak poukázala na menší dívku s červeným melírem. Dívka vypadala na pohled drsně ale vevnitř byla moc milá. Na hlavě měla květinovou čelenku a na sobě tmavě modré džíny. Měla taky krátké tričko, červené s napisem. Love music. Love you. Hate music. Hate you.
Lily trochu nepochopila význam té věty ale poté se zadívala na Toma. Tom měl vínovou mikinu a šedé džíny. Měl takovou světle hnedou, skoro bloňdatou ale spíše to byla taková oříšková. Měl pronikavé zelené oči a vypadala velice mile. Pořád se na Lily usmíval a ona na něj. Líbil se jí. Jenže v takovou chvíli jí zastavila Corinné. „Hej, co to děláš? Já ti říkala že se tu máš s někým vybavovat? Nestačí ti, že můj tatínek svolil aby jste si zabrali od pátého až do osmého patra dům? Nestačí ti, že jsem ti musela půjčit oblečení? Koukni se na sebe jak vypadáš! Nemáš žádnou úroveň na rozdíl ode mne! A zkus to říct rodičům, tak vás otec vyhodí. A nekaž mi reputaci, nechápu jak se můžeš vybavovat s těma.. Co nemají úroveň. Jejda, už asi vím proč protože ty jí taky nemáš!“ Lily strnula když slyšela to co zrzka říká. Valencia a ostatní raději odešli. Valencie se usmála a řekla. „To byl vtip, prostě sranda.“ Otočila se a odešla ven.
„Podlet sebe, soudím tebe!“ Špitla Lily a sedla odešla jinými dveřmi asi na dvůr školy. Sedla si na lavičku a zadívala se do mobilu. Naklikla číslo s obrázkem Samuela a dala telefon k uchu. Jen co přiložila telefon k uchu, někdo se k ní připlížil a pozdravil. „Hola, seňorita.“
Byl to Tom. „A..A..Aho.. Ahoj T…Ome“ Vykoktala ale jak se lekla vyhodila mobil, který spadl do trávy. „Sakra, můj mobil.“ Tom se omluvně podíval „Omlouvám se. Nechtěl jsem tě vyděsit.“ Lily se usmála a sebrala mobil z trávy. „To je v pohodě, on žije a ty taky.“ Zažertovala a Tom si sedl k ní. „Vadí?“ Prohrábla si vlasy. „Nevadí. Kde jsou ostatní?“ Tom se na ni zadíval, asi se mu také líbila. Měla kudrnaté hnědé vlasy a tmavé oči. Prohlédl si jí a odpověděl. „Nevím, prostě pryč.“ Zadívala se do mobilu a na hodiny. „Promiň, musít už jít. Někdy se zase uvidíme.“ Zvedla se z lavičky a zadívala se na tři cesty. „Přišla jsem tudy nebo tudy a nebo snad tudy?“ Plácla se do čela. Tom se také zvedl a uklidnil ji. „Řekni mi kde bydlíš a já tě doprovodím.“ Ta se zamračila ale poté zpětně usmála. „No tak dobře, je to snad deset minut cesty a bydlím kousek od nákupního centra. Bílý dům, bydlím s Corinné.“ A on si prohrábl vlasy. „Tak to vím úplně přesně. Chodím s Cori.“ Lily opět stuhla. „A nebo víš co, to je v pohodě. Půjdu raději sama. Nechci aby si myslela, že. Víš.“ Smutně se pousmála a chtěla odejít pravou cestou. Kluk jí zastavil. „Tudy ne, tamtudy. A hele, tamhle jde Cor. Jdi s ní.“
Za pár minut Corinné došla až k nim. Hodila žárlivý pohled a políbila Toma. „Doprovodíš nás?“ Optala se a kluk kývl. Šli před Lily a Lily šla hned za nimi. Tom se pořád na Lily otáčel ale ta se koukala mořád do mobilu. Čekala na to, kdy ji Samuel zavolá ale toho se asi nedočká. Jakmile chtěla mobil uklidit, někdo ji zavolal. Na obrázku by Samuel a Lily hovor zvedla a hned se rozpovídala. „Ahoj Tome.“ Tam se ozvalo. „Tady Sam, Samuel. Žádný Tom.“ Corinné i Tom se otočili. Corinné naštvaně našpulila pusu a objala Toma. Tom se zasmál a řekl. „Další Tom? Řekni že pozdravuju.“ Lily položila hovor a mobil uklidila do kabelky. Tohle neměla zapotřebí. Ještě hádky s Corinné.
Po pár minutách došly domů a Lily našla dveře se jménem Lily.
Vešla dovnitř a lehla si na postel. „Proč zrovna já, proč já.“ Vytáhla z kabelky telefon a zavolala na Tinino číslo. Ozvalo se pouhé. „Ahoj tady Ti, zrovna nejsem na mobilu ale můžete pi nechat vzkaz. Pozdravuje vás nejlepší Liliina kamarádka.“ V tu chvíli jí přišlo všechno na nic. Bez Tiny a s namyšlenou princeznou Corinné, to byl horor.
Někdo ji zaklepal na dveře a Lily otevřela. Ve dveřích byla Corinné. „Ahoj, máš jít na večeři. A ještě něco jsem chtěla říct, Tom je můj. Drž se od něj dál. Ve škole najdeš plno kluků.!
Usmála se.
Jak ubíhaly týdny, Lily se začala s Corinné bavit víc a víc. Začala se malovat a nepříjmala hovory. Především ty, od Tiny. Potřebovala všechno značkové a dokonalé. Odmítala Valencii a ostatní. Už to nebyla ta stará Lily.