HryProDivky.cz
The Calm During the Storm - překlad
Ahoj,
dlouho už jsem žádný článek nedala, ale...
Určitě víte, že se občas zabývám kreslením a překládáním komixů. Tentokrát jsem se vydala k překládání příběhů. Tento příběh je PaF fanfikce (fanfikce je příběh inspirovaný televizním seriálem, v mém případě je to Phineas a Ferb) a tento příběh vypráví o mých nej postavách z tohoto seriálu, ano, jsou to Dutošvarc a Perry.
Užijte si to (později to bude i s obrázkem k tomu).
''Hele, kde je Perry?''
Ptakopysk se nepozorovaně vplížil do domu a do skříně. Perry se přitáhl k rukávu tmavě zelené košile a dveře byly otevřeny. Perry sjel dolů po kovové skluzavce a přistal na jeho měkké židli.
''Dobré ráno, agente P.'' pozdravil ho Major Monogram. ''Dutošvarc si objednal další balíček náhodných dílů přes internet. My nevíme, co staví, ale k Danvillu se blíží bouřlivé mraky, takže si myslíme, že Dutošvarc by to mohl použít k posílení jeho ovátoru. Takže, jděte rychle za Dutošvarcem a zastavte ho! Oh a vemte si deštník.''
Perry zasalutoval, vzal si svůj zelený deštník a skočil do vznášejícího auta.
''Dutošvarcova ďábelská korporaceeeeeeeeeee!''
Perry navštívil DDK bez přestávky. On zaparkoval své vznášející auto, otevřel okno a skočil dovnitř, přistávajícího v akční připravené pozici.
''Ah, ptakopysk Perry, jak milé že jsi přišel.'' řekl Dutošvarc s úsměvem. ''A milé, tím myslím nemilé!'' Šílený vědec zmáčkl červené tlačítko a spustil dolů klec na ptakopyska. Perry mu to nevadilo. Byla to samá věc, den po dni, od té doby, kdy se narodil v zajetí v malém státu. Nebyla tady píseň o něčem jako tohle? ''Teď, jsem si jist, že ty přemýšlíš o mém novém ovátoru.'' pokračoval Dutošvarc. ''Takže, pohleď! Můj Bouřko-odstraňovátor!'' On vzal past dál od většího stoje, která vypadala jako sněžní dělo, pouze tam bylo trychtýř na vrcholu a byly tam mraky, táhnoucí se na stroj. ''Teď, jsem si jistý, že přemýšlíš, proč jsem chtěl postavit ovátor k zbavení bouřky? Dobře, to není tvoje věc.'' Perry obrátil oči o sloup. 'Oh ano, já jenom umírám touhou vědět více o tobě, poněvadž ty nic nevíš o tvé vzpomínce.' on přemýšlel sarkasticky. Dutošvarc začal vysvětlovat, jak jeho nový stroj funguje a ve skvělém detailu, který dal Perrymu spoustu času na osvobození z jeho klece.
Za tři minuty, Perry byl venku a bojuje s Dutošvarcem. Dutošvarc sebral šroubovák, aby se bránil. Ale Perry jej rychle srazil z Dutošvarcovy ruky se svým ocasem. Poté sráží Dutošvarce k zemi, Perry rychle uteče k přístroji a zmáčkne sebedestrukční tlačítko.
Ovátor vybuchl na milion kousíčků. ''Můj Bouřko-odstraňovátor! Neee! Proklínám tě ptako-!''
Právě v tuto chvíli bylo hlasité dunění blesku a zář záblesku. Dutošvarc začal pištět, spadl na zem a přistal na kolenou. Perry dal mu zvědavý pohled. ''O-Oh, ptakopysku Perry! Já si jen vzpomněl, mám ještě další ovátor v mé ložnici! Já jen pro něj půjdu! Ty počkáš tady nebo můžeš jít zpátky za Monogramem a říct mu, že jsi mně porazil, když pro něj pracuješ!''
Bez dalších slov, Dutošvarc utekl do své ložnice a zabouchl za sebou dveře. 'Co tohle všechno mělo být?'přemýšlel Perry. On šel ke dveřím a otevřel je. Ale Dutošvarc nebyl nikde v dohledu.
Tam byl další blesk a její záblesk a brzy, když bylo po všem, Perry uslyšel malé kvičení pod postelí. 'Dutošvarci?' štěbetal Perry.
''Jdi pryč, prosím, uf, to byla jenom myška tam!'' Perry obrátil oči o sloup a šel dolů na všechny čtyři. Tam, on viděl Dutošvarce, klečícího pod postelí s rukama na jeho uších. ''Ptakopysk Perry!'' řekl Dutošvarc teď v rozpacích. ''Um, já se neschovávám!'' Já myslím...! *povzdech* Dobře, hádám, že kočky musí ven z tašky. A kočku, já myslím tajemství a taška... Nejsem si opravdu jistý.''
''Každopádně, od té doby, co jsem byl malý jsem byl vyděšený z blesků. Hlasitý blesk, já myslím, já vím, že exploze jsou hlasitější, ale na poslední chvíli vím, kdy to přijde. Blesk mně chytne zcela nepřipraveného. A když jsou tam záblesky. Víš, kolik lidí umřelo na zasažení bleskem? Dobře, já nevím přesné číslo, ale jsem si jistý, že hodně. Já myslím, bouřky jsou jen hrozné. Oni jsou hlučné a nebezpečné. Když já slyším jednu, cítím se jako stěny, které jsou připravené na...''
Dutošvarc nedokončil svou myšlenku. Byly tam dvě hlasité hřmění blesků sem a tam, které byly hlasitější než všechny ostatní a další jasná zář záblesku. Dutošvarc si dal obličej na podlahu, zakryl si hlavu a znova tiše kňučí. Perry nemohl tomu uvěřit. 'Hádám, že každý má nějaký strach' myslel si Perry. Když měl strach, strach ze ztráty jeho rodiny a, stejně jako on si to nesnáší přiznat, Dutošvarce. Tyhle lidi byli jeho přátelé a rodina a myšlenka, že by je ztratil je hrozná pro ptakopyska. Když se bouřka trochu utišila, Perry poslouchal Dutošvarcův povzdech. ''Tohle je tak trapné!'' mumlal si Dutošvarc, zahanbený jeho strachem. ''Jsem v pohodě za každý typ počasí, včetně dešťů. Déšť je trochu relaxační a může se používat při sledování Mexických seriálů, ale bouřky? Já jen..'' Chudák vědec vypadal, jako kdyby byl připraven plakat. Pak vzhlédne a mračí se na ptakopyska. ''Dobře, na co tady ještě čekáš? Jdi napřed a vysměj se mi, ptakopysku Perry, vím, že to chceš.'' Perry se na něho díval překvapeně. On zatřásl hlavou a Dutošvarc byl jednou překvapen. ''Ty se mi nebudeš vysmívat?'' 'Samozřejmě, že ne!' myslel si Perry. 'Kterej člověk by to...?' Když si vzpomněl na Dutošvarcovu tragickou historii. 'Oh.' Ptakopysčí agent dal Dutošvarcovi 'Budu zpátky za minutu' signál a rychle utekl pryč.
Bouřka zesílila a Dutošvarc se stočil do míče. Tohle vždycky bývalo, jak se zabývat s bouřkami. V Gimleštajnu to bylo považováno za slabé a žalostné bývat vystrašený z něčeho jako jsou bouřky. Jeho rodiče nebyli časti sympatičtí a jeho mladší bratr si ho jenom dobíral. Takže, když tam byla bouřka, Dutošvarc se schoval sám pod postel a tiše plakal do té doby, než bouřka neutichla. A když vyrůstal, nebylo to o nic lepší, Jako fakt, poslední rok na konferenci Plivance, kde měli piknik byla bouřka a doktor Minimaliz našel Dutošvarce, schovávajícího se v koupelně. Oni si ho pak dobírali o tomhle incidentu celý rok. Dutošvarc vyrostl. 'Měl jsem postavit Bouřko-vytvořovátor, aby všichni poslouchali bouřky po celý čas, zatím co já budu relaxovat ve zvukotěsném domově. Já jim ukážu, já jim...'
''Grrrrrrrrr.'' Dutošvarc se podíval.
''Oh, ty jsi zpátky, ptakopysku Perry.'' řekl Dutošvarc. Ptakopysk se odplazil pod postel a dal Dutošvarcovi deku. Byla to ta samá zelená deka, kterou Perry dal před několika plány, když byl šílený vědec nemocný. ''Oh, děkuju ti.'' řekl Dutošvarc, který moc laskavost nepoužíval. Perry přikývnul. Podal Dutošvarcovi špunty do uší a sluchátka z iPodu. V Perryho ruce byl iPod. Ptakopysk gestoval Dutošvarcovi, aby si to dal do uší. ''Oh ano, na utlumení zvuku!'' uvědomil si to Dutošvarc. ''Co si o tom myslíš?'' Perry obrátil oči o sloup a dal si další sluchátko do svého ucha. On se otočil k iPodu a zmáčkl 'spustit'.
Měl jsem vědět, z toho, jak jsem se cítil, kdy my jsme byli spolu.
A ještě více, kdy my jsme byli odděleniiiii.
Jdeš po špičkách a máš mně pod kůží.
Vplížíš se tvoji cestou právě do mého srdce!
Oba, Perry a Dutošvarc se mírně začervenali. ''Uh, hehe.'' řekl Dutošvarc, smějící se nervózně a rychle vzal sluchátka dolů. ''Hendlovi hoši, že? Docela dobrá skupina, že? Pamatuji, když oni hráli v mé vzpomínce? Pamatuješ si to taky?'' Bouřka se hrnula a Dutošvarc uviděl stín ze světla záblesku. I s utlumeným zvukem se Dutošvarc stále cítil vystrašený. Ale pak ucítil, že měkká tlapka vzala jeho ruku. Dutošvarc se podíval a uviděl tmavě hnědé oči, dívající se na něho. Usmívaly se na něj. Říkají mu, že to bylo dobrý bát se a že všechno bude v pořádku. Dutošvarc se usmál taky, oči měl trochu zavlhlý. ''Děkuju ti, ptakopysku Perry.'' řekl, svírající ho ptakopysčí ruku. Perry jen prostě přikývl. Dutošvarc si nasadil zpátky sluchátka do jeho uší a oba pokračovali v ležení pod postelí a čekali, až bouřka utichne.
''Halo! Tati!'' Vanessa otevřela dveře do tátovo apartmá. Ona setřepala vodu z jejího fialového deštníku a umístila ji k ostatním. Bouřka trvala čtyřicet pět minut a byla to jenom přeháňka, zatímco Vanessa jela k jejímu tátovi. Ale teďka, to vypadalo jako slunce, které konečně začínalo vycházet. ''Hej tati, jsem tady!'' volala Vanessa znovu. Možná on byl zase svázaný v jeho kalhotách nebo možná on vzal jeho zlý plán ven. Ale obvykle tam byl vzkaz, kdyby to dělal. Poté, co nenašla stopu po jejím tátovi v obýváku nebo kuchyni, ona šla do jeho ložnice. Tam, ona uviděla bílej rukáv, nataženou pod postelí. Myslící na horší, ona rychle přikrčila dolů a dívala se pod postel. Ona skoro nemohla uvěřit, co tam vidí. Pod postelí tam byl její táta a jeho ptakopysčí nepřítel, ale oni spali. Oni byli tak spolu, že to skoro vypadalo jako když oni se mazlili. Každý měl sluchátka v jejich uších a (jako třešnička na dortu) oni se drželi za ruce. Její táta se ve spánku usmíval, zatímco Perry dřímal/vrněl tiše. Vanessa se usmála. Dokonce si přiznala, že tohle bylo roztomilé. Ona se rozhodla, že je nechá oba spát a nechá je poté probudit. Takže Vanessa potichu odešla z ložnice a v kuchyni si dělala oběd. Když to dělala, Vanessa si nemohla pomoct, ale zatřásla hlavou. ''Přísahám...'' řekla s úsměvem. ''...že tihle dva jsou jako přátelé než nepřátelé.''
Konec!
