Zábava,tajemství a zajímavosti

ČERTE,JÁ NECHCI DO PEKLA!(adventní kalendář 5.12)

Čerte, čerte, já nechci do pekla!


Dnešek byl významný den. Dnes chodí po městech a vesnicích Mikuláš s čertem a andělem. Obdarovává hodné děti a zlobivé trestá.

Začínalo se stmívat a za chvíli měl k Vlčkům přijít Mikuláš. Pavel, osmiletý kluk, byl velmi zlobivý. Pral se, dostával špatné známky, trápil zvířata, rozbíjel věci atd…Nikdy ho nemrzelo to, co udělal. Příchodu Mikuláše se vůbec nebál. Nevěřil na něho. Myslel si, že jsou to hloupé povídačky pro mrňata. „Pavlíku, nebojíš se? Za chvíli přijde Mikuláš,“ zeptala se ho maminka. „Ále, jsou to jen báchorky. Nikdy nikoho čert na Mikuláše neodnesl do pekla. To bych asi věděl, ne?“ odpověděl lhostejně Pavel. Maminka jen zakroutila hlavou a šla pomývat nádobí. V pět hodin někdo zabouchal na dveře. Byly to strašlivé rány. Maminka šla otevřít. „Pavle, někdo za tebou přišel.“ Pavel přišel ke dveřím. Byl trochu vystrašený z těch ran. Když spatřil, kdo tam stál, zděsil se. Byl tam Mikuláš, ale ne takový, jakého vždy můžete vidět, ale špinavý, s ulepenými vlasy, křivou čepicí a zlýma očima. Čerti nebyli o nic lepší. Byly vysocí, zapáchali, měli velké rohy, ocas, zkřivený výraz. „A kde je anděl?“ zeptal se Pavel se strachem v hlase. „Anděl?! Co by tady anděl dělal? U takového zlobivého kluka,“ zahromoval Mikuláš. „Byl jsi letos hodný? Asi ne, že mám pravdu?“ ušklíbl se čert. „Tak to tě budeme muset odvést do pekla,“ zasmál se druhý čert. Pavel jim moc nevěřil. Byl vystrašený, ale doufal, že to jsou jen dobří herci. Pak ho jeden z čertů chytil za ruku a táhl ho k výtahu. „Mami, maminko,“ podíval se Pavel prosebně na maminku, ale třetí čert zabouchl dveře od jejich bytu. Čerti ho strčili do výtahu, zmáčkly knoflík a výtah se rozjel směrem dolů. „Co se to děje, kam mě to vezete?“ zeptal se Pavel se slzami na krajíčku. „Mlč kluku,“ šťouchl ho jeden čert. Najednou se výtah otřásl a žluté světlo se změnilo na červené. Dveře výtahu se otevřely. Ale nebyly tady žádné dveře nebo schránky, které Pavel čekal, ale velká temná propast, ve které hořel oheň. „C-co t-to j-je?“ vykoktal Pavel. Čert protočil oči. „Tomu se ty nevzdělanče říká peklo! Zavedli jsme tě sem, protože sis nic jiného nezasloužil. Jsi zlobivý, zlý kluk. Nikdo už ti nepomůže,“ zle se čert rozesmál. „Čerte, čerte, já nechci do pekla,“ brečel Pavel. Už všemu věřil. Ale bylo pozdě. Čert ho vzal za tričko a hodil ho do propasti. „ÁÁÁÁÁÁ,“ stačil jen Pavel zakřičet.


Najednou Pavel uslyšel ránu a otevřel oči. Když se pořádně podíval, zjistil, že je na zemi, pod svou postelí, ve svém pokoji. Bylo šero. „K-kde to jsem?“ divil se Pavel. Pak se podíval na hodiny. Bylo něco kolem půl páté ráno. Pak se podíval na kalendář. Zjistil, že je dnes 5.12. Den, kdy chodí Mikuláš. „To se mi jen zdálo!!!“ zakřičel radostí a začal skákat po pokoji. Málem vzbudil rodiče. Pak si uvědomil, že pokud bude zlobit dál, dopadne to s ním špatně.


Celý den se snažil být co nejhodnější, až se jeho rodiče divili. Večer, když přišel Mikuláš, čert a anděl, zarecitoval Pavel básničku a slíbil, že už bude hodný. Všechno proběhlo tak jak má. 


A opravdu, Pavel už od té doby vůbec nezlobil. 

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.