Mikropasty ( strašidelné krátké příběhy )

«Nejnovější články | vava.blog

Vytvořit blog | Nápověda

Příběh jde asi takto: rozhodneš se, že nahoru pojedeš výtahem. Vrah nastoupí k tobě. Počká, až zmáčkneš čudl tvého patra, pak on zmáčkne čudl o patro níž. Když do toho patra vyjedete, dveře se otevřou a vrah vyjde ven. Než se dveře úplně zavřou, otočí se a do škvíry mezi dveřma vrazí svůj nůž. Potom ho uslyšíš promluvit: "O patro výš tě zabiji." Potom to jedno patro vyběhne po schodech a počká na tebe. Když se dveře otevřou, bude tam a zabije tě. Nejhorší část není samotná smrt, ale ta čistá hrůza, kterou v sobě mezi dvěma patry máš, když jsi uvězněn(a) ve výtahu a víš, že za chvíli budeš zavražděn(a).

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vůbec neváhala shodit svého pětiletého syna dolů z mostu na nemilosrdné kameny 80 stop pod ním. Byla perfektní, stejně jako její manžel. Vlastnit ošklivého syna bylo nepřípustné.

Její manžel byl úplně zničený a ona se tak také snažila chovat.

Uběhl rok a tentokrát porodila krásnou holčičku. On byl opět spokojený a tentokrát i ona.

O 5 let později se se svou dcerou procházela po tom samém mostě.

Uprostřed jí dcera pevně objala "Copak se děje, drahoušku?" zeptala se. Její dcera šeptem odpověděla. "Bojím se, tak moc se bojím, miluji tě mami, vždycky jsem tě milovala."

"Oh, taky tě miluji, zlatíčko, ale čeho se tak bojíš?"

"Bojím se, že mě zase shodíš z tohohle mostu."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzbudil jsem se kvůli zvuku ťukání na sklo. Prvně jsem si myslel, že je to ťukání na okno, ale když jsem to uslyšel podruhé, vycházelo to ze zrcadla.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poslední věc, co jsem viděl, byl můj budík, na kterém bylo 12:07, a potom zabořila své hnijící nehty do mého hrudníku, zatímco druhou rukou tlumila můj křik. Rychle jsem se posadil, rád, že to byl jen sen, ale jakmile jsem na budíku uviděl 12:06, dveře od skříně se začaly otevírat.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrůstal jsem s kočkami a psy. Zvykl jsem si na škrábání na dveře, zatímco jsem spal. Teď však, když žiju sám, je to docela znepokojující.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Má žena mě vzbudila, aby mě upozornila na zloděje v našem domě. Byla zavražděna zlodějem před 2 lety.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Není nic tak úžasného jako smích miminka. Tedy pokud nežijete sami a není 1 ráno.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zamířil jsem pistolí na toho bastarda, který zrovna zabil mou ženu. Brečel a bál se toho, co přijde. Zmáčkl jsem spoušť.
Kdyby aspoň promluvil a pokusil si mě udobřit, možná bych ho nechal žít. Ale to se samozřejmě nemohlo stát. Přeci jenom se narodil teprve před pár minut.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nevím přesně proč, ale už od malička jsem měl schopnost vidět lidi takové, jací opravdu jsou. Bílá je dobře a černá je zlá. Velmi málo vídám jen bílé, ale též velmi málo vídám čistě černé. Většina lidí je většinou nějaký odstín šedé, jako třeba můj nevlastní otec a můj malý bráška. Moje mamka a sestra byly vždycky velmi blízko bílé barvy. Což i dává smysl, když stále obětují svůj volný čas na pomoc opuštěných zvířat.To vše se však změnilo, když byla moje sestra jednoho dne nalezená mrtvá v lese za naším pozemkem. Policie nám řekla, že byla udušena a nesla známky znásilnění. Nikdy nezapomenu na mamky pláč, když se to dozvěděla. Na pohřbu ležela sestra ve své rakvi. Zářila tak bíle, jak jsem ještě nikdy neviděl. Koukl jsem se na svého malého brášku. Byly mu jenom 4 a pořádně nerozuměl, co se vlastně děje. Vedle něj stál náš nevlastní otec. Byl temně černý.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když kočka jedné malé holčičky vrhla koťata, po pár dnech zmizela. Zeptala se svojí maminky, co se jim stalo. Její matka řekla: "Pánbůh se o ně postaral." Po pár měsících kočka opět vrhla. Holčičkina matka poslala dcerku si ven hrát, ale než vyběhla ven, slyšela, jak domů přichází táta a nese s sebou kýbl s vodou. Schovala se před ním a koukala, jak její otec strká koťata do pytle a utopí je v kýblu s vodou. Později se opět holčička maminky zeptala, co se s koťaty stalo a maminka opět odpověděla: "Pánbůh se o ně postaral."
O několik dní později matka požádala dcerku, aby dohlížela na bratra ve vaně, zatímco volala. O několik chvil později vešla matka do koupelny a když uviděla svého syna obličejem ve vaně, zařvala. Holčička se na ní podívala a řekla: "Pánbůh se o něj postaral."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jsem ten drobný stín, který vidíš v koutku vidění, když jsi sám(a) ve svém bytě a koukáš ve tmě na strašidelné filmy.
Abych byl přesnější, jsem ten stín, který jsi v koutku svého viděl 2 roky a 4 měsíce zpátky.
Ano, dohlížím na tebe. Dohlížím na všechny. To my všichni, je to naše práce. Jsme posíláni, abych kontrolovali lidi a zjištovali, jak se u nich věci mají. Většinou je vše v pořádku. Ale myslel jsem, že by bylo dobré ti říct...
, že před 2 roky a 4 měsíci to bylo naposled, co jsi mě viděl(a). Zahlédl(a)s mě a podíval(a) se doprava. A je dobře, že jsi to udělal(a), protože nalevo od tebe, byl mnohem větší stín. No, "stín" není zrovna to správné slovo... démon? To je už fuk, říkej si tomu jak chceš, kdybys na to pohlédl(a), zabilo by tě to. To je mimochodem další činnost, kterou máme dělat: odpoutávat tvou pozornost od těchto věcí.
Od té doby na tebe i tak stále dohlížím a všechno bylo zatím v pořádku... až doteď. Z nějakého důvodu mě nedokážeš spatřit. Prostě se nedíváš mým směrem. Takže prosím, ať budeš dělat cokoli, nedívej se vpravo.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Už jsem ve sprše přes několik hodin a ještě mi stále nedošla teplá voda. Nemůžu odtud. Něco sedí na záchodovém prkénku jen pár metrů ode mě. Pozoruje mě. Mrknul jsem mezi závěsy sprchy, abych se na něj podíval... Přál bych si, abych to býval neudělal.

Měl šedou kůži a z hlavy mu viselo pár dlouhých pramenů vlasů. Měl drápy, které měly alespoň půl metru. A... byla na nich krev a cáry masa mé manželky na nich stále visely také. Jednou za čas se vždycky nějak uchechtne nebo si vyčistí krk... abych věděl, že tam furt je.

Nechci ven, ale voda začíná být víc a víc horká. Začínají se mi dělat puchýře. Stojím tu, voda mi stále teče na záda a jen si počítám, jak dlouho to tu asi tak ještě mohu vydržet.