The ambassadors blog

Co si přečíst #1

Zdravím všechny knihomoly u tohoto článku!

Nebude se tu řešit nic jiného, než knihy (jak už chytře napovídá název)!



Dnes vám představím tyto tituly:
- Kaziměsti (Martin Bečan)
- Hana (Alena Mornštajnová)
- Škola dobra a zla (Soman Chainani)
- Nocte (Courtney Cole)

(snažila jsem se pokrýt co nejvíce žánrů a nepředstavovat příliš známé knihy, snad se mi to povedlo, na víc knih zde nebylo místo díky limitu -_-)

 A jak vám knihy vlastně představím?

Úplně jednoduše, nejprve vám ukážu hodnocení na databázi knih, jeho popis a poté recenze. Jelikož bych vám knihy ráda představila z různých úhlů, budu dávat většinou tři recenze. Svoji (moje hodnocení je velmi tvrdé, nelekejte se!), pozitivní a negativní.

Jdeme na to!

Kaziměsti - Martin Bečan

Hodnocení na databázi knih: 79%

Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve stíny a jsou v něm domy, ulice a celé čtvrti, o kterých většina lidí nemá tušení. Zlákáni plejádou divů a zázraků se rozhodnou sem přestěhovat. Jenže město je nakaženo nemocí..

Moje recenze (upraveno): Hned po několika stránkách knihy budete pochybovat o autorově duševním zdraví. Už jen hlavní jména postav - Lazar, Cesmín, Parma a Zima zní opravdu zvláštně. Ale pozor, toto je jen začátek této šílené jízdy!
Ze začátku jsem si opravdu myslela, že kniha bude o studentech, které zajímá jen alkohol a takové věci, ale Bečan dokázal překvapit.
Rozhodně to nebyl schválně psaný líbivý text (jako například u Selekce), ale také to byla kniha, kterou nebudete číst jenom jednou.
Proto hodnotím knihu takto:
1 hvězda za zajímavý děj
1 hvězda za originalitu
0,5 hvězdy za Olomouc
0,5 hvězdy za skvělé zakončení!

Originální kniha, která stojí za přečtení!



Negativní recenze (od Roux): Zřejmě nejkrásnější na celé knize je obálka. Jinak se jedná o partu lidí, kteří neustále chlastají a fetují. Řeší hlouposti a oddávají se sexu. Opravdu jsem čekala něco zcela jiného. Ani styl psaní mě nějak výrazně neoslovil. Nápad to byl možná dobrý, ale chtělo to nad tím víc přemýšlet a jít do hloubky. Na to jak jsem se těšila, je kniha velkým zklamáním.



Pozitivní recenze (od ATheo): "Když se probudíte v posteli plné dlažebních kostek..."

Hned první věta mě přesvědčila o tom, že koupě nebudu litovat. Zmínka o zahradě hned na následující stránce mě naprosto okouzlila a ujistila mě o tomtéž. A byla to pravda.
Přestože souhlasím, že začátek byl dějově pomalejší, naprosto mi to vykompenzovala přehršel skvělých potřeštěností - kdyby se tam toho ještě k tomu hodně dělo, asi bych už si to nedokázal správně užít. Takhle se ta pravá hloubka příběhu začala rozvíjet ve chvíli, kdy už jsem si na Nikde aspoň trochu zvykl. A příběh to byl pozoruhodný, s ještě pozoruhodnějším koncem, o kterém asi budu ještě nějakou dobu přemýšlet. Líbila se mi i určitá nevinnost a naivita hrdinů, která hezky ladila k objevování fantaskníhi světa, tedy k něčemu, co bývá vyhrazeno dětem. A nakonec se mi líbila i jména, z nichž jsem na začátku byl trochu na rozpacích, ale ona ani jiná být nemohla.
Celkově vzato krásná a netuctová knížka, doufám, že nikoli autorova poslední.

Databáze knih - Kaziměsti

Hana - Alena Mornštajnová

Hodnocení na databázi knih: 96%

Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…



Moje recenze: Knihu jsem zatím nečetla, přesto je hodnocena jako první v žebříčku a má velmi pozitivní hodnocení. Důvod, proč jsem vám jí sem dala.



Pozitivní recenze (od Lethania): Dlouho jsem se odhodlávala, abych si ji přečetla. Jednak proto, že já moc nečtu příběhy o koncentračních táborech a na druhou stranu jsem měla obavy, protože čeští (ne fantasy) spisovatelé mě zklamávají. Nakonec jsem dala na vysoké hodnocení zde na databázi.

Kniha mě velmi silně zasáhla, autorka to napsala svižně. Bylo zajímavé, co si která postava myslela a udělala. Protože, 'kdyby' mi hlavou proběhlo tolikrát, až jsem si říkala, že to musel být osud. Autorka píše velmi procítěně a u některých pasáží jsem měla na krajíčku. Velmi silný příběh. Doporučuji.

Negativní recenze (bylo opravdu těžké nějakou najít - od Zlovlk): Psát o druhé světové válce a šoa je neobyčejně jednoduché a neobyčejně obtížné zároveň. Neobyčejně jednoduché - protože síla toho tématu je tak velká, že posvětí téměř jakýkoliv text a s trochou štěstí se najde dostatek čtenářů, pro které budou ty informace novými a šokujícími; a vynesou vás svou chválou až mezi nebešťany. Neobyčejně složité - protože zároveň vstoupíte do ringu s tisíci či desetitisíci jiných románů, z nichž desítky či možná stovky jsou tak silné, skvělé a opravdové, že je potřeba skutečného spisovatelského génia, aby se mezi ně dokázal vklínit. Hana je typickým příkladem obojího: téma dokázala zužitkovat k ohromnému úspěchu, ale k vrcholu Olympu se ani nepřiblížila.

Čímž samozřejmě nechci říci, že je to vysloveně špatná knížka! Napsaná je přinejmenším průměrně zručně a kopřivka z ní nikomu nenaskočí - a množství nadšených reakcí dokazuje, že si dokázala najít početný zástup obdivovatelů. Což je důležitější, než by se na první pohled zdálo, protože povědomí o krutosti fanatismu a totalit je třeba neustále připomínat. Obzvláště v současném klimatu, kdy se osočování, urážky a mnohdy i fyzické napadání menšin znovu stalo veřejně akceptovanou a schvalovanou normou. 

Přesto nedokážu hodnotit Hanu lépe, než jak jak ji hodnotím. Bolestivým trnem v boku mi při čtení byla všechna ta banální moudra o utrpení, bolesti, lásce a lidskosti, která pro mě paradoxně sílu všech těch popisovaných událostí značně drobila a umenšovala. Tím spíše, že mě to neustále přivádělo ke kritičtějšímu pohledu na postavy a zvraty a ironie jejich osudů; a obojí se mi najednou zdálo kartonovější a vykonstruovanější. Těžko překousnutelnou potíží pro mě byl i příjemný, snadno čtivý a téměř bezpříznakový styl, který umožňuje román zhltnout na posezení. Žloutkový věneček na přebalu je nejen významným hybatelem děje, ale jako by ilustroval i knihu samotnou - snadno zkonzumovatelnou a přeslazenou. Jenže - civilní styl se hodí spíše do detektivek nebo thrillerů, kdy je cílem otáčet stranu za stranu, honit se na stránkách za pachatelem a lámat rekordy v četbě. Ale opravdu se něco takového hodí do i do knihy, která chce vyprávět tragický příběh, pohnout a přimět k zamyšlení? Nevím, ale přijde mi, že tahle kombinace tragiky a příjemného čtení se už dá označit téměř za "pornografii utrpení"...

Škola dobra a zla - Soman Chainani

Sophie se celý svůj život nemohla dočkat toho, až ji unesou… Takhle začíná knížka Škola dobra a zla. Sophie pochází z města, ze kterého se pravidelně jednou za čtyři roky ztrácí dvě děti. Všeobecně se tvrdí, že je unáší tajemný profesor ze Školy dobra a zla a že na té škole pak studují. Vybírá vždycky jedno nejhezčí a nejhodnější děvče (nebo chlapce) a pak jeho naprostý protiklad. Jedno dítě je předurčeno stát se kladnou pohádkovou postavou a druhé zápornou. Několik let nato, co se děti ztratí, je obyvatelé města nacházejí v ilustracích knih, které se záhadně objevují v místním knihkupectví. Všem dětem tajemný profesor nahání strach a nepřejí si, aby je unesl. Jedinou výjimkou je Sophie – ta se už nemůže dočkat, až z města zmizí…

Moje recenze (knihu jsem četla už před nějakou dobou, takže se omlouvám za nepřesnosti): Miluji pohádky, kde proti sobě dobro a zlo zápasí. Samozřejmě, že to myslím sarkasticky. Přesto mě však ke Škole dobra a zla táhlo, takže jsem si ji nakonec odvážila přečíst. Nelituji toho! Ano příběh je trochu zmatený, ale to je možná přesně to, co se mi na něm líbilo. Zmatenost. Všechno se neustále měnilo, takže jsem některé pasáže musela číst třikrát, abych vůbec pochopila o co v nich jde (to už se mi tedy moc nelíbilo)...

Zároveň však musím Chainanimu vytknout jeho neustálé protahování (Taky netušíte jak dokázal spojit zmatenost a protahování?). Myslím, že se občas snažil zoufale příběh prodloužit a tak postavy dělali absolutně nesmyslné věci. Včetně absolutně zvláštního zakončení...

Ale je to opět krásná ukázka toho, do kolika světel můžete pohádky postavit, bez toho aby to znělo ohraně. Stojí za přečtení.

0,5 hvězdy za originalitu

0,5 hvězdy za zmatenost

1 hvězda za čtivost, která není očividná.

Pozitivní recenze (od PapayaD): Popravdě řečeno jsem od knihy neměla moc velká očekávání, ani nevím proč. Každopádně - kniha mě příjemně překvapila! Sice jsem se prvních asi 20 - 30 stran nemohla moc začíst, ale potom jsem se do knihy úplně ponořila a nemohla jsem se odtrhnout. Velmi mě zaujal námět, který byl opravdu výborný. A co se týče postav, velmi jsem si oblíbila Agátu, i když mě občas překvapovala svou naivitou. To, že Sofie bude zlá jsem poznala už na začátku knihy, kdy si byla jistá, že se stane princeznou. Dále si mé sympatie získal Tedros, oproti tomu Beatrix se mi moc nezamlouvala, ale třeba bude v dalších dílech lepší. Na konci se toho stalo trošku moc a bylo to trochu zmatené. Každopádně knížku doporučuji jako oddechovou četbu a rozhodně si přečtu i další díly. 

Knize dávám 5 hvězdiček, 4 za příběh a 1 za obálku, která je prostě úplně krásná a úžasná.

Negativní recenze (od DracoMalfoy): Na to, kolik to má procent.... Zajímavý námět, fajn. Ale způsob a (některé z) chování postav mě vyloženě štvalo. Chápejte, když se celou knihu řeší problém, který autor omílá dokolečka.. Sofii od začátku nesnáším, sympatie jsem k ní našla jen jednou na samém závěru... pak zase zmizely... Namyšlená koza, víc k ní nemám. Agátku jsem měla fakt hodně ráda, v jejím snažení jsem našla sama sebe. Jako ozvláštnění četby určitě, ale můj šálek kávy to není.

Databáze knih - Škola dobra a zla

Nocte - Courtney Cole

Hodnocení na databázi knih: 85%

Jmenuju se Calla Priceová. Je mi osmnáct a je mě jen půl. Moje druhá polovina – moje dvojče, můj bratr Finn – je blázen. Miluju ho. Víc než život, víc než cokoli. A i když se děsím toho, že mě stáhne s sebou dolů, jsem jediná, kdo ho může zachránit. Dělám, co můžu, abych si udržela zdravý rozum, ale topím se v tom čím dál víc. Takže se chytám stébla. Dare DuBray. Je můj zachránce a můj antikrist. V jeho náruči se cítím v bezpečí. Ale taky se v ní bojím, že nevím, kam patřím. Bojím se, že jsem ztracená. Uzdraví mě, zlomí mě, bude mě milovat i nenávidět. Má moc mě zničit. Možná je to v pořádku. Protože to vypadá, že Finna zachránit nedokážu, a nemůžu milovat Darea, aniž bych všem ublížila. Proč? To kvůli tomu tajemství. Tajemství, které se tak moc snažím rozlousknout, že jsem vůbec nečekala, že to přijde. Taky vás to překvapí.

Moje recenze: Nevím co mám po dočtení téhle knihy říct. Calla se jevila celou dobu jako strašná chudinka, svázaná svým bratrem. Přesto to však nebyla postava, která by mi nejvíce vadila, její milovaný byl ještě horší - zdál se jako hmotná dokonalost. Jediné co mi bránilo knihu odložit a jít číst něco zajímavějšího, byly kapitoly z pohledu Finna. Protože zbytek byl v podstatě románek Cally a Dara.

Přesto si myslím, že tato kniha stojí za přečtení, kvůli zajímavému a absolutně nepředvídatelnému konci (takže ano, pokud vám to někdo vyspoiloval, tak už to nemá cenu číst), který vás překvapí. A za to dávám příběhu jednu hvězdu. A ještě půl k tomu - za všudypřítomnou latinu.



Pozitivní recenze (od mé oblíbené youtuberky Marillee):

A taky jedna z databáze knih (od Siwan): Doznávám, že jsem z toho tak zasažená, že možná nedokážu přesně vyjádřit pocity, které ve mně tahle kniha vyvolala. Má několik rovin, které se na ní dají hodnotit, tak se to pokusím vzít popořadě.

Jednak rovina popisu "šílenství" Finna je natolik věrohodná, že bych klidně věřila, kdyby s ní měla autorka zkušenosti. Pokud ne, tak klobouk dolů. Tohle nedokáže vyjádřit jen tak někdo.
Dál příběh jako takový. Musím říct, že takovouhle pointu a závěr jsem nejenom nečekala, ale doslova mi vyrazila dech.
A nakonec a to je pro mě asi nejvíc - Dokázat napsat knihu o tom, co skutečně dovede mysl člověka, je podle mě počinem nejenom vzácným, ale také významným a já bych tuhle knihu v žádném případě nezařadila do kategorie fantasy, pro děti a mládež a dívčí román.
Tohle je prostě VÝBORNÁ KNIHA.
Kdyby těch hvězd, co můžu dát, bylo víc, udělala bych to.

Ten obrázek úplně dokonale popisuje mé pocity z této knihy ---------->

Negativní recenze (od Lily-fairy): Zaujala mé nádherná obálka a popis, který sliboval temný psychopříběh. I zde pomlouvaný úvod se mi líbil, přidal knize tu správnou atmosféru.

Callu jsem nejdříve viděla neutrálně, ale jakmile vstoupil do příběhu Dare, stala se z ní holčička myslící vším jiným než mozkem, která vidí jen jak je Dare sexy (také vás to slovo tak hrozně iritovalo?). Příběh jsem dočetla jen abych věděla, jak to dopadne s Finnem, takže druhý si přečíst nechystám.

Databáze knih - Nocte

To je pro dnešek všechno a budu se na vás těšit s knihou/filmem za týden!

Superleontynka