Tara a tajemství víl

Tara a tajemství víl | 1.díl - Neuvěřitelný den

Tara a tajemství víl
1.díl - Neuvěřitelný den
-------------------------
Ráno mě probudily sluneční paprsky prosvítající skrz mou zelenou záclonu, na které byly vzorky listů. Moje nejoblíbenější barva byla zelená, taky jsem měla ráda stromy, ráda jsem chodívala do lesa na procházky s mým čtyřnohým kamarádem Jackem, byl to hodný, přátelský a hravý husky. Dostala jsem ho jako dárek k mým čtrnáctým narozeninám. Mám ho moc ráda.

 Když jsem se probudila sedla jsem si na postel zívla a pořádně se protáhla. Na zdi mého pokoje vysel plakát s několika dívkami s křídly. Byly to víly, našla jsem tento obrázek s vílami před několika lety na internetu, moc se mi zalíbil, tak jsem si ho vytiskla a pověsila na zeď. Ve svých dvánacti letech jsem se svou kamarádkou přísahala, že budeme mít rády víly a věřit na ně nadosmrti. Teď je mi 16 let. Moje kamarádka na víly už dávno zapomněla a když se o vílách jen zmíním, moje kamarádka na to jen "Ale no tak, Taro, zapomeň už na ně, vždyť je to blbost..". Tak radši zmlknu a před ní se o nich nezmiňuju, ale pořád mám víly ráda a věřím v ně, jednou bych se vílou chtěla stát, ale vím, že je to nejspíš nemožný. Podívala jsem se na plakát na zdi a hned jsem se usmála. Každý den jsem díky vílám začínala den s radostí. Měly v sobě nějakou zvláštní pozitivní energii. Podívala jsem se do pelíšku vedle mé postele. Jack ještě spal. Řekla jsem si, že ho ještě nebudu budit. Bylo něco kolem desáté hodiny. Byla sobota 29.8. a v pondělí 1.9. začínal nový školní rok. Chodila jsem už na střední školu. A jedinou kamarádku, kterou jsem tam měla, byla Mickey, ta kamarádka, která mi pořád připomínala ať na winx zapomenu. Nebyla jsem si jistá, jestli chci za kamarádku toho, kdo mi říká ať zapomenu na to co mám ráda. Ale s nikým jiným jsem se ve třídě nebavila, tak jsem byla ráda, že mám aspoň Mickey. Mickey se ale začínala bavit s ostatními ve třídě a se mnou už netrávila tolik času, jako dřív. Stála jsem v pokoji bosky v mém zelenočerném pruhovaném tílku s tmavě zelenými kraťasy. V noci bývalo strašné horko, i když jsem bydlela na kraji města a u našeho domu byl les. Podívala jsem se na svůj noční stolek. Tam byl položený můj světle zelený deník se zámkem. Psala jsem si do něj různé tajnosti, to co jsem v ten den zažila atd. Když jsem deník  otevřela, uvědomila jsem si, že jsem do něj něco psala včera večer a tak nechám další zápisky zase na dnešní večer. Položila jsem deník zpátky na noční stolek a sešla po schodech dolů do kuchyně. Doma nikdo nebyl. Vzala jsem si cornflakesy do mléka a sedla si na gauč k televizi. Zapnula jsem televizi a přepínala různé programy. Nic zajímavého jsem ale nenašla. Dojedla jsem snídani a televizi vypla. Mezitím za mnou z mého pokoje přišel Jack. "Chceš jít na procházku Jacku?" zeptala jsem se. Jack mi odpověděl zavrtěním ocásku a já hned poznala, že Jack ven jít chce. Vešla jsem do koupelny a Jack mě následoval. Vyčistila jsem si zuby, rozčesala své dlouhé, rovné, hnědé vlasy a spletla je do copu. Tak jsem vlasy nosila nejradši. Šla jsem do svého pokoje a oblékla si zelené tílko s obrázkem berušky na lístku a modrých džín. Přes rameno jsem si dala svoji menší kabelku a do ní si dala mobil, klíče, nějaké pamlsky pro Jacka a svůj deník. Nosila jsem ho s sebou všude. Seběhla jsem s Jackem dolů ke vstupním dveřím, tam jsem popadla vodítko, připnula ho Jackovi k obojku a vyrazili jsme. Šli jsme směrem k lesu. V lese jsem si sedla pod můj nejoblíbenější strom, odepla jsem Jackovi vodítko a pustila ho proběhnout po lese, tak jak jsem ho nechávala vždy. Vytáhla jsem svůj deník z kabelky, vzala do ruky tužku a přemýšlela co napíšu. V tom momentě jsem uslyšela z lesa jak Jack hlasitě štěká a pak kňučí. Dlouho jsem se nerozmýšlela, dala jsem deník zpět do kabelky, dala jsem si ji přes rameno a utíkala na místo, odkud jsem slyšela Jacka kňučet. Tam stály dvě dívky s křídly které zrovna přistály na zem a snažily se Jacka uklidnit.  Jen jsem stála a nemohla uvěřit vlastním očím. Ty dvě dívky jsem znala. Chodily se mnou do třídy, jmenovaly se Lilly a Becky. Byly to sestry a zároveň nejlepší kamarádky, ale nikdy jsem se s nimi moc nebavila. Když si mě konečně všimly, hned se přeměnily zpět, do normálního oblečení bez křídel. "Vy... jste víly?" zeptala jsem se. "No.. jo, jsme, ale prosím, nikomu to neříkej." Prosila mě Lilly. Měla Dlouhé zrzavé vlasy do pasu a hnědé oči.
 "Neboj.. já jen.. nemůžu tomu uvěřit." řekla jsem dost překvapeně. "My víme, máš víly ráda, nejde to přehlédnout, když si pořád ve třídě kreslíš víly a třeba ve slohu jsi psala příběh o vílách." řekla Becky a usmála se. Becky měla zrzavé vlasy, stejně jako Lilly a modré oči, stejně jako já.

 "Ale vážně, nikomu to neříkej, je to pro nás moc důležitý" říkala Becky. "Neboj, u mě je vaše tajemství v bezpečí, ale.. pořád tomu nemůžu uvěřit. Konečně vím, že víly doopravdy existují." řekla jsem a usmála se. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Možná se mi to jen zdálo, ale ne, na to aby se mi to zdálo to bylo až moc opravdové. 
---------------------------------------
-Jestli se vám příběh líbil a chcete pokračování, dejte + :)
-Do komentářů napište, jak by příběh mohl pokračovat a třeba mě inspirujete :)
-Do komentářů napište co se vám líbilo a co se vám nelíbilo :)
- Do komentářů napište, co bych mohla změnit :)
---------------------------------------
Doufám že se vám příběh líbil :) Snažila jsem se napsat zajímavý začátek příběhu :) , tak doufám, že pro vás bude začátek zajímavý :)
Jestli bude zájem, budu pokračovat v příběhu :) Doufám že se vám bude líbit i pokračování :) 
---------------------------------------
autor : cooljade142

Komentáře

drabková(♥RPG hra♥)

Páni, to ti ale muselo dát velkou práci to napsat. Mě by se pokračování líbilo. Líbil se mi ten obrázek psa a ty zbylé fantasy obrázky byly také moc pěkné.smajlsmajlsmajlsmajl

drabkováTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.