Stopy zvířat

Povídky - Dvě strany duše (5)


Pravidelní čtenáři si jistě všimli, že jsem dost dlouho nevydala pokračování této povídky. A proto tu pro vás mám toto:

To je za vaši opovážlivost si stěžovat na moji nedochvilnost.

Hej, ty kriple, takhle se chová ke čtenářům?!

Je to můj článek, moje chování. Tak zavři tlamu!

Se divím, že to ještě někdo čte.

Víš, co si o tobě myslím? 


Bože, to je kripl...

__________________________

Byla hodina matematiky, ale Kelly nepočítala. Stále myslela na ta slova. 

Ale bude pozdě a ty si zbytek života budeš vyčítat, jakou chybu jsi udělala. Kelly tyhle slova stále vířila hlavou, nemohla se jich zbavit, i když chtěla. Tolik toho litovala. Chtěla se vrátit zpátky do toho okamžiku, kdy na něho začala křičet a udělat něco jiného. Došlo jí, že teď to bude ještě horší. Nebude mít svou lásku, oporu, která ji podpírala, když se jí podlamovala kolena. Nebude mít toho, kdo byl příčinou smíchu, ikdyž jí nebylo nejlíp. Nebude šťastná, už nikdy. Kvůli nehlídané chvilce, kdy vypustila své emoce, přišla o zdroj štěstí. Bylo jí strašně. Po tváři ji stekla slza. Rychle si ji otřela hřbetem ruky, než ji někdo stihl spatřit. Ze všech sil se snažila být silná, nebrečet, ale bylo toho na ní moc. Kdo by v takové chvíli dokázal být silný? Možná tak někdo bez špetky citu. 

Upírala na něj zrak, jakoby její zoufalý výraz ho měl dokázat přimět odpustit jí. David se na ní ale ani nepodíval. Jakoby mu za to ani nestála. Nebyla na něj naštvaná, bylo naštvaná na sebe, jak hloupá bylo. A teď nemůže dělat nic víc, než litovat a se litovat.

Namotávala na prsty lem trika, které měla na sobě, a kdykoliv při svém zamyšlení pociťovala nervozitu, nával paniky, strach, silně tričko stiskla. Za chvíli byl lem trika celý zmačkaný.

Z hlubokého zamyšlení, při němž se stále dívala na Davida, ji probrala učitelka:

,, Kelly, co to s tebou je? Už dlouho tě pozoruji a jediné, co v hodinách děláš je, že stále civíš do blba a bůhví o čem přemýšlíš. " Upřela na ni starostlivý pohled.

,, Omlouvám se. " A na znamení, že se chce polepšit, začala psát do sešitu. Nepsala ale výpočty příkladů, nýbrž psala věty pro Davida, i když mu to nechtěla předat.

Zanedlouho byla celá stránka popsána větami typu:

,, Chybíš mi. "

,, Vrať se ke mně. "

,, Je mi to tolik líto. "

,, Miluji tě. "

,, Byla jsem tak hloupá, že jsem tě nechala jít. "

,, Jsi jediný světlý bod v temné cestě zvané život. Nenech mě se v té temnotě ztratit. "

Bylo to to, co jí vířilo hlavou, to, co by mu chtěla říct, ale neměla odvahu po tom jeho proslovu. Řekl jí to víc než jasně a Kelly ztrácela naději, že jí někdy odpustí a že budou znovu spolu.

Hodina se vlekla velmi pomalu a když skončila, měla popsané těmito věty tři stránky formátu A4.

Laila ji celou dobu pozorovala, seděla s ní v lavici. Věděla, že s ní není něco v pořádku. Chystala se zakročit.

Jakmile se školou rozezněl zvonek oznamující konec hodiny, Kelly mlčky vstala a odcházela na záchod.

Laila stále seděla na místě, očima se držela své odcházející kamarádky. Když odešla ze třídy, Laila ještě chvíli čekala, aby si byla jistá, že už je na záchodě. Vstala a šla taky k záchodům. Nevstoupila ale dovnitř. Přitiskla se zády ke stěně u vstupu na toalety. Několik lidí na chodbě na ní se zvednutým obočím pobaveně hledělo. Výborně, teď ze mě ještě bude špion. Ušklíbla se, ale zůstala ve stejné pozici. Čekala, i když si připadala celkem trapně.

Po chvíli vyšla ze dveří Kelly, Laila se instinktivně ještě víc přimáčkla k zdi. Kelly si ji nevšimla, dívala se na zem a byla ponořená do svých myšlenek, kráčela do třídy, na další nudnou hodinu.

Ale Laila ji rychle chytla za ruku a přitáhla k sobě, Kelly sebou trhla a otočila se na ní. Ve tváři měla překvapený výraz, který byl rychle nahrazen neutrálním výraz, ze kterého se nedalo nic vyčíst. 

Položila ji ruce na ramena, použila svůj hypnopohled. 

,, Už dlouhou dobu tě pozoruju. Jsem tvá kamarádka, jsem tu pro tebe, navždycky. Vždycky ses mi svěřovala, vždycky jsem ti pomohla. Zvládly jsem spolu i těžká období. Vydržely jsme spolu i velké krize. Jsem tu pro tebe, když jsi šťastná, ale jsem s tebou, i když nemáš dobrou náladu. Nedovolím, aby nás rozdělila deprese. Tak už mi konečně řekni, co se děje! " 

Kelly se celou dobu dívala na své boty, jako by na nich bylo napsané, co má udělat. Zhluboka se nadechla a při výdechu šplhala zrakem od jejích bot, přes nohy a břicho, jakoby pro ní bylo velmi těžké se jí podívat do očí, až se jejich pohledy střetly. Znovu se nadechla a s výdechem vyšel ven i tichý vzdech. Ve tváři měla stejný výraz, který nic neprozrazoval, i když její kamarádka dobře věděla, že uvnitř není klidná, jak působil její výraz.

,, Dobře. Já ti to řeknu. Ale ne tady a ne teď. Ve čtyři hodiny u mně. Všechno ti to řeknu. " Mluvila bezbarvě, hlas se vůbec nepodobal hlasu, dřív energické, plné pozitivní energie a života, veselé, bezstarostné dívce, kterou před tím byla, když na ni ještě nedoléhala vidina šedé budoucnosti.

Laila se na ni povzbudivě usmála, aby své kamarádce dala najevo, že udělala dobře. Byla šťastná, že se jí kamarádka otevřela. Objala ji. Položila si hlavu na její rameno. ,, Všechno bude v pořádku, " šeptala.

Kelly se ušklíbla. Nesdílela její optimismus. To však Laila nezjistila.

Kdybys jen věděla...


Snad se líbilo. Stěžování si na to, že jsem úplně vypatlaná, že to článků dávám sprostá slova jako fuck, piště do komentářů. :3

Žijte blaze. Chilli

Komentáře

ChilliVIP(ANIME!)

pouchlusněbe: Ale jestli tolik bažíš po zjištění pokračování, můžeš se domnívat do zpráv. Jen to nesmíš nikomu říkat!
Jinak bys to všem zkazila...

ChilliTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.