Something interesting

Vzpomínky

Ahoj :D,

    dneska to bude něco úplně jiného, než co se bude nadále vyskytovat na mém blogu. A sice trošku filosofický článek s mými názory. Příští články už budou opět tipy a recenze, ale čas od času není od věci dát na blog článek na zamyšlení...

    Vzpomínám si...

    Vzpomínky jsou velmi důležité. Kde bychom byli, kdybychom je neměli? Každý den bychom znovu objevovali to, co už jsme objevili. Každý den bychom zjišťovali, že umíme jíst. A že když tlučeme kameny o sebe, vydává to zvuk. Nechápali bychom, proč jsme si nechali oblečení na další den vedle postele a proč spíme v pyžamu. Vlastně bychom ani nevěděli, že se pyžamu říká pyžamo. Prostě by tu nic nebylo, protože bychom si to z předešlých dní/let nepamatovali. Sice si poznatky můžeme zapsat, ale stejně bychom dlouho přemýšleli, proč jsme napsali právě toto.

    Vlastně je to něco, co si pamatujete z minulosti. Zažili jste nějakou událost a ta se vám uloží v hlavě a občas si ji připomenete.

    Vzpomínky nemizí, pořád je máme, jenom si je často neumíme vybavit. Třeba já si nepamatuju, co jsem dělala, když jsem byla mimino. Moje první slovo vím jenom díky rodičům, kteří mi ho připomenuli. Z dětství si také pamatuji jenom střípky. Z třiceti dětí ve třídě u nás ve školce bych dala dohromady tak pět jmen, víc asi ne. Z mladšího školního věku si pamatuji jenom pár pro mě důležitých anebo nepříjemných událostí.

    Třeba když jsem ve čtvrté třídě dostala první čtyřku. Bylo to z násobení pod sebou. Já ani rodiče nebyli na tak špatné známky zvyklí (naštěstí to byla na nižším stupni má jedinná čtyřka), takže mi táta připravil na každý den dvanáct příkladů a takto jsem počítala asi měsíc!

    Vzpomínky jsou hezké, ale i ošklivé. Myslíme si, že si pamatujeme jenom ty ošklivé, ale spíš si je snažíme vybavit a proto se nám více vybavují. Mně se také pod pojmem vzpomínky vybaví mnoho nepříjemných okamžiků, ale celkově si myslím, že mám těch pěkných mnohem víc a proto jsem tak vyrovnaný člověk.

    Ze školkového dětství si toho pamatuju dost málo. Bydleli jsme v paneláku. Přesně si pamatuju všechny místnosti, dokázala bych nakreslit dokonalý půdorys i s věcmi, kde co bylo. Na toto období mám jenom pěkné vzpomínky. Asi proto, že dětství je pro každého taková bezstarostná doba. Těm dětem je mnoho důležitých věcí úplně jedno, ale naopak zase řeší pro nás starší kraviny. Třeba jestli si bude hrát s autíčky nebo se bude dívat na Teletubbies. Na tuto dobu mám samé pěkné vzpomínky, měla jsem mnoho kamarádů, rodiče se věnovali jenom mně, chodívali jsme k řece krmit kachny, jezdili jsme na hřiště na kole podél řeky, Albert jsme měli pět metrů od bytu, poštu taktéž a náměstí jenom o kousek dál, chodila jsem do sboru, na malování, angličtinu a na tancování, ve městě jsme si vždycky dávali zmrzlinu...

    Poprvé u moře jsem byla, když mi byly čtyři roky. Poprvé jsem letěla letadlem, poprvé jsem viděla na živo pláž, poprvé jsem byla tak daleko od domova. Opět si pamatuji jenom takové střípky, jak jsem usnula ve výtahu cestou do našeho pokoje v hotelu, jak jsem na pláži stavěla díru a hrála si na kačenku, jak jsem v muzeu viděla pračlověka a říkala: „Hele tati, opice!“, jak jsem se pozvracela v autobuse cestou na umělá zvířata v normální velikosti, jak jsme na kopci v cukrárně oslavila svůj svátek, jak jsem se polila vodou, takže mi táta musel půjčit své tričko velikosti L, jak jsme měli zmrzlinu a já mám dodnes lžičky, které k ní dávali...

    Z dalšího období mám více vzpomínek, ale už to nejsou jenom pěkné vzpomínky. Pamatuji si na mnoho hádek, podrazů, pomluv, nenávisti, zrady... Je mi to bližší, stalo se to před kratší dobou a proto jsem toho nestihla ještě tolik vytěsnit. Proto si pamatuji víc věcí a mezi nimi je úplně všechno.

    Vzpomínky jsou velmi důležité, díky nim poznáváme lidi, sebe, ale hlavně si vybavíme, jaké co bylo. Jací byli lidé kolem nás. A díky tomu víme, jací jsou teď, jak se změnili/nezměnili. Také víme, co jsme udělali a neosvědčilo se nám to a proto už to znovu neuděláme.

    Vzpomínky jsou takový klíč k životu. K životu za námi i před námi.

    Važme si jich.

    Jinak "plná verze článku" je na mém blogu, můžete se podívat, napsat mi tam komentář nebo ohodnotit hvězdičkami, ale pokud to uděláte tady, budu tadé moc ráda :D

Sagka

+6

O mně

Autor: Sagka   |   Publikováno: 04.11.2016   |   Zobrazeno: 1268x