DIY Dopis pro Ježíška + co si přeju k Vánocům

«Nejnovější články | Something interesting

Vytvořit blog | Nápověda

Ahoj :D,

řeknu vám to upřímně, už mě to tu moc nebaví. Od té doby, co jsem si založila vlastní blog, píšu články na něj a dlouho jsem přemýšlela, jestli mám ten článek vydat i tady. Nakonec jsem se rozhodla, že ano, ale detailní fotky k DIY jsou právě ve článku na mém blogu, tak se tam kdyžtak podívejte.

Jinak, pomalu budu s blogem tady končit. Vím, že tu mám mnoho sledovatelek a to kvůli vám to tu nechci ukončit ze dne na den. Mám vás ráda a vy mě taky, protože pravidelně čtete mé články a píšete mi k nim moc pěkné komentáře, čehož si cením. Ale já nepíšu jenom kvůli vám. Kdyby mě nebavilo psaní a nepsala jsem z lásky, protože chci psát a chci si to po nějaké době přečíst (třeba teď čtu články, které jsem vydala před půl rokem), dávno bych to tady zabalila. Takže jsem se rozhodla, že budu pomalu mizet z HPD. Všechny mé články najdete na mém blogu, sem budu časem dávat méně a méně článků, až to tu opustím úplně. Už toho bylo dost a všechno jednou končí.

Už bychom měli mít rozmyšleno, co bychom chtěli dostat pod stromečkem. Proto jsem vytvořila tento článek, který bude jak o tom, co si přeju já, tak tu bude návod, jak vytvořit dopis pro Ježíška.

Ne všichni píšete Ježíškovi dopis. Jestli jsem teď někomu prozradila, že Ježíšek neexistuje, tak se omlouvám. Já osobně si myslím, že děti ve věku, kdy ještě věří na Ježíška, nemají na internetu co dělat. Takže, jestli jste věřili na Ježíška a já jsem vám právě zkazila iluze, tak mě to moc mrzí a klidně si na mě postěžujte rodičům.

Já posílám každoročně dopis Ježíškovi kvůli mladším sourozencům, kteří ještě věří. Je to tak pěkné, když celý Štědrý den mluví o tom, co jim asi Ježíšek přinese a pak uslyší zvoneček, běží do obýváku a radují se, kolik dárků jim Ježíšek přinesl. Dokonalá vánoční atmosféra. A aby sourozenci nepojali podezření, že třeba Ježíšek neexistuje a je jenom vymyšlený, píšu každý rok spolu s nimi dopis Ježíškovi. Vlastně ho píšu už od mala, od té doby, co jsem uměla přemýšlet o tom, jaké dárky si přeju.

Letos jsem se rozhodla vytvořit úplně obyčejné přání, které jsem měla snad do čtvrt hodiny hotové. Doopravdy to netrvá dlouho, vlastně jsem si pouze pohrála s barevnými papíry, a vypadá to moc pěkně. Ani to není extra drahé a potřeb je opravdu málo. Takže ideální. Samozřejmě, že se s tím můžete vykreslit a ke každé položce nakreslit obrázek, ale i bez toho je to velmi pěkné a rychlé.

Jdeme na to:

Příprava:

1x větší formát béžového papíru
1x modrý barevný papír
1x červený barevný papír
2x bílý papír
nůžky
lepidlo
gelové fixy
raznice vločka

Postup:

1. Velký béžový papír přeložte na půl.

2. Ustřihněte z modrého papíru čtverec a nalepte ho na béžový podklad. Poté si ustřihněte menší čtverec a obdélník z červeného papíru a opět nalepte.

3. Vyražte si z raznice pár bílých vloček a nalepte je na papír. Kreativitě se meze nekladou.

4. Napište si název Dopis pro Ježíška. Já osobně si to doporučuji předepsat tužkou a pak teprve psát naostro. Já jsem název napsala třpitivou modrou gelovkou, ale můžete ho napsat i obyčejnou fixou.

5. Dozdobte si přední stranu, jak uznáte za vhodné, jak se vám bude líbit. Můžete si na ní nalepit výstřižky z novin, něco namalovat... Já jsem vzala stříbrnou třpitivou gelovou fixu a s ní jsem tam domalovala pár vloček. Na závěr ještě dolů napíši své jméno a Vánoce 2016, abych věděla, ze kterého roku je dopis.

6. Dovnitř nalepte bílý papír A4 přeložený na půl, na který budete psát svá přání. A můžete si ho ozdobit, jak chcete.

A je hotovo! Jednoduché, rychlé a přesto pěkné.

A co že si to vlastně přeju?

1. Novou kytaru

Už to je pár let, co jsem se začala učit hrát na kytaru a poprvé jsem rozezněla brnknutím strunu. První dva roky jsem hrála na ¾ kytaru, pak mi rodiče koupili normální velikost 4/4. Nebyla příliš drahá, stála kolem 3 500 Kč, což opravdu není moc a na to moje učení se to stačilo. V posledních dvou letech už ovšem cítím, že není úplně nejlepší. Přece jenom byla poměrně levná a kvalita není nejvyšší. Nějaká těžší barečka a vyhrávky k tomu – malinko mám problém, aby mi to znělo a vysoké tóny... jejich zvuk je takový tupý. Není hezky zabarvený, je prostě nijaký. Hraní na kytaru se chci věnovat i na dále a proto jsem se rozhodla, že by nebylo od věci koupit si novou, lepší, kvalitnější. Doporučoval mi to i pan učitel. Proto si přeji novou kytaru.

Výběr kytary není jen tak. Nemůže vám ji někdo jen tak darovat: „Na, tady máš kytaru, hraj!“ Je třeba si kytaru vyzkoušet jak zní, jak se na ní hraje, který zvuk se nám líbí...

Ohledně výběru: Také toho o tom moc nevím. Jsou dva základní typy akustických kytar, dřevo, ze kterého je vyrobena a to cedr a smrk. Smrk má zajímavý tón a kupují si ji profesionálové. Na začátku zní divně, protože se musí rozehrát. Asi dva roky stálého hraní trvá, než dostane svoji barvu tónu a začne pěkně hrát. Cedrová kytara hraje pěkně od začátku a její zvuk se nemění. Já jsem si vybrala cedrovou, nechce se mi čekat dva roky na zvuk kytary.

Pak tam jsou další parametry. Každý jsme jedinečný a každému z nás zní zvuk stejné kytary malinko jinak. Říkal mi můj učitel, že si před lety koupil novou kytaru. Hrála mu skvěle, měla nádherný zvuk. Šel ji ukázat svému bývalému učiteli, který měl jinou kytaru a v jeho podání zněla úžasně. Kytary si vyměnili – každý si zkusil hrát na kytaru toho druhého. A byla to docela hrůza, ani jedna z těch kytar už neměla ten nádherný zvuk. Prý je to tím, že máme každý jiné prsty, jiný hmat a proto si musíme každou kytaru pečlivě vyzkoušet. Protože každému z nás zní jinak.

Pokud byste měli nějakou otázku, napište mi do komentáře, ráda vám odpovím.

2. Snowboard

Už to budou čtyři roky, co jsem poprvé zkoušela snowboard. Hrozně mě to lákalo a proto, když jsme byli na dovolené na Šumavě, rozhodli jsme se s tátou, že na jeden den vyměníme lyže za půjčení snowboardu. Ze začátku to bylo v pohodě, odrážet se nohou jsem ještě tak nějak zvládla. Pak jsme nasedli na lanovku – já jsem málem nenasedla a vystoupili. Abych byla upřímná, byla jsem celkem úspěšná na to, že jsem na tom stála poprvé v životě. Lanovku kvůli mně pokaždé zpomalili a jenom dvakrát ji zastavili úplně, protože jsem při výstupu spadla. Asi nejhorší pro mě byl fakt, že na snowboardu se jezdí na straně, kdežto na lyžích zády ke svahu. A lyže jsou dvě na rozdíl od snowboardu, kde jsem měla obě nohy pevně připevněné na jednom prkně a bezhlavě se řítila dolů. No, zase tak hrozné to nebylo, zatáčky jsem celkem zvládala a červené jsem s několika pády také zvládla sjet. A pak jsem nějak udělala kotrmelec a spadla na hlavu. Chvíli jsem si myslela, že mám otřes mozku, ale byl to jenom šok. Skončila jsem se snowboardem, vrátila jsem ho do půjčovny a zavázala se, že už na to v životě nevlezu.

A loni jsem si říkala, že mě už lyže nebaví. Jezdit na tom umím, skákat docela taky... už je to nuda. A rozhodla jsem se, že si budu k Vánocům přát snowboard a dám tomu ještě šanci. Možná mě k tomu trochu nevědomky dokopala mladší sestra, která chce také vyzkoušet snowboard a přece bych nebyla horší než sestra! Takže to chci zkusit!

3. Knížky

Já tak ráda čtu! Určitě v budoucnu udělám nějaké tipy na knížky. Sice už to není jako loni, no jo, škola mi dává zabrat, takže už přečtu tak 1-2 knihy za týden, ale pravidelně chodím do knihovny a pokud budu takto pokračovat, mohly by nějaké tipy vyjít jednou nebo dvakrát do měsíce.

Já vím, že je ta série trochu pro děti, ale první díl jsem dostala před třemi lety k Vánocům a od té doby jsem si koupila další tři díly (dohromady mám čtyři ze šesti) a jsem tak zvědavá, jak se vyřeší vražda, o které jsou všechny díly, že prostě musím ty zbývající dva dostat. Mluvím o sérii knih Hra lží od Sary Shepard (mimochodem napsala i Roztomilé malé krásky, které se mi tolik nelíbily, ale přesto jsem musela přečíst všech 16 dílů a dozvědět se, kdo stojí za vraždou Alison).

Pak dám Ježíškovi „volnou ruku“ a nechám na něm, aby mi přinesl jakoukoli jinou knížku. Moc ráda čtu. Momentálně je můj nejoblíbenější autor Nicholas Sparks, Gayle Forman nebo J. Lynn.

4. Šátek

Já mám pár šátků i šál, ale jen málo z nich nosím. Chtěla bych nějaký kruhový šátek, který bych kolem krku obtočila přesně dvakrát. Protože když to obtočím třikrát, je to nepřirozeně tlusté a když jenom dvakrát, mám mezi šálou a krkem mnoho místa, takže mi pak fouká na krk a to v zimě nepotřebuji. Možná vám připadá, že motám šálu a šátek dohromady, i když to jsou dvě rozdílné věci. Ale já mám tento problém u obojího a těžko hledám nějaký, který by splňoval všechny mé parametry. Jsem moc vybíravá.

5. Deštník

Už jsem měla v životě několik deštníků, ale vždycky se jim něco stalo. Buď jsem je omylem rozbyla, nebo jsem je ztratila. Teď je situace taková, že můžu buď nosit dětský deštník s koňmi, který se nedá složit na malý rozměr nebo si půjčuju mamčin. A já bych chtěla svůj skládací deštník (je to praktičtější), nejlépe několik, protože je pořád někde ztrácím.

6. Linky

Dlouho jsem přemýšlela o tom, jaké. Gelové schnou poměrně pomalu a nejsem si jistá, jestli bych je chtěla. Takže se rozhoduji mezi tekutými linkami a linkách ve fixe. Zatím vedou ty ve fixe, ale pořád nevím, od jaké značky... možná od Dermacolu. Uvidím, nechám se překvapit. Ještě ani nevím, jestli to napíšu do dopisu, jestli si je spíš nekoupím sama.

Pokud máte s linkami zkušenost, určitě mi napište do komentářů, protože v tomto ohledu (vzhledem k tomu, že se maluju max. 5x do měsíce) jsem tak trochu nováček.

A to by bylo pro dnešek vše. Snad se vám článek líbil, třeba máte nějaké tipy, co koupíte kamarádce a uvidíme se u dalšího článku, který vyjde někdy v průběhu týdne.

Sagka