Zažila jsem delirium

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

Ahoj, ted přes Vánoční príázdniny, které jsem si jinak skvěle užila, jsem zažila jednu hodně strašnou a nepříjemnou věc. Myslím, že jde o něco, co se běžným lidem nestává, co většinu lidí nikdy nepotká a co někteří nikdy nebudou schopní pochopit.

Pro začátek bych chtěla říct, že mám bipolární poruchu, to je maniodeprese. No a abych tolik ze všeho nešílela a abych v noci vůbec spala, beru celkem dost silná antidepresiva.

Přes vánoční prázdniny, z nichž jsem velkou část trávila se svým přítelem, jsem je ale vysadila, abych vydržela dlouho vzhůru. Jediná vada je v tom, že náhlé vynechání jakýchkoli benzodiazepinů může vyvolat stav, který se jmenuje delirium.

Abych objasnila co to vlastně je. Je to psychický stav, ke kterému často dojdou těžcí alkoholici když nemají po ruce chlast... ale to není můj případ... Je to stav šílenství, kdy nedokážete normálně myslet, jako kdyby jste v sobě měli něco cizího, co vás ovládá a myslí za vás. Provází je prudký třes, sžírá vás nenávist a cítíte se úplně na dně.

Já udělala tu chybu, že kromě vynechání kouzelných pilulek jsem ještě vychlasčala poměrně dost enegreţáku. Taurin mi zreagoval v mozku a pohroma byla na světě.

Asi v půl 4 ráno, kdy jsem usínala ( po boku svýho mazlíka, takže mělo být všechno v pořádku) jsem se začala cítit strašně ukřivděná a bezcená. Jako kdyby na mě nikdy nezáleželo. Pocit sílil a postupně se přidávala nenávist. Strašná nenávist a to k lidem, který mám fakt ráda. Ale v tu chvíli jsdem je nenáviděla a chtěla se jim mstít. Myslela jsem, jako někdo úplně jinej, jako by ve mě fakt bylo něco cizího co mi řídí mozek....

Pak jsem chtěla umřít. Fakt jsem uvažovala o tom, že se předávkuju a to jsem totální odpůrce sebevraždy. Jenže v tu chvíli jsem to nebyla já.... Hodinu a půl jsem brečela, potichu, abych nevzbudila svýho kluka, a uvažovala, zda nemám utéct oknem.

Nejhorší ze všeho bylo, že ty pocity sebepohrdání, bezcenosti, faleše a nenávisti jsem považovala za pravdu, kterou najednou vidím. Měla jsem pocit, že ten energeťák, co mě víceméně zabíjel mi udává možnost vidět pravdu. úplně jak schyzofrenik, což jsem v tu chvíli možná i mírně byla.

Ležela jsem v křeči a slzách a přála si at to aspon na chvíli přestane. Nakonec jsem uviděla na stole vodku s dšžusem, tak jsem jí do sebe kopla. A pomohlo to. Normálně tvrdý nepiju,ale tam mi to prostě hrozně pomohlo. V 6 ráno jsem usnula a pak to bylo lepší. Do večera dalšího dne mi bylo zase fajn, jenom jsem zlůstala ještě asi 2 dny přecitlivělejší.

Proč vám to vlstně říkám?

Opravdu ne proto, abych ukázala, jaká jsem chudinka, nebo dokonce aby mě někdo litoval. To ne. Ani abych vám tím naznačila, že jsem si zažila něco horšího než ostatní, to netvrdím. Pouze jsem chtěla objasnit, proč někdy píšu trochu jiný věci, třeba ze života, vážnější, na zamyšlení a né samý hihihi, aknetka, recept na ...co já vím...hranolky s čokoládou.

A taky aby jste se neprolívali tím taurinovým svinstvem ( energetakama) Protože i když léky neberete nebo s váma ,,nic není" může to mít dopad. I tak.

A ještě, je mi upřímně jedno, že mě někdo bude hejtovat a obhajovat to tím, že tohle sem nepatří. tahle ,,šílenost" je at chci nebo ne součást mojí osobnosti atím pádem to na můj blog patří.

A poslední věc. Pokud by se to někdy někomu z vás stalo, věřte mi, že silou vůle to nepřemůžete, jediný řešení je zaspat to. ....