Příběh města Stormwind

Úvod - Tmy Lesa - #IlfPíše1.PříběhYayy

Karivas!

Vítejte o tohoto tradičně neschopného blogu. 

Dnes se Ilf pokusila něco splácat. Její 1., a nejspíš i poslední povídka! *party*

K věci. Jinak, nemusíte mi psát, že jsem neschopná. Na psaní se jednoduše nehodím..

Laira se procházela se svým přítelem po parku, zastřeném temnou nocí.. Byla příjemně, koneckonců, bylo léto. Na nebi svítily hvězdy, a jako velká, tajemná lampa Měsíc.. Co víc si mohla přát? Snad jen boty, ve kterých by nemusela tak strašně dupat.

"Promiň, zlato. Už musím jít, zítra mám ranní.. Nechceš jít se mnou domů?" řekl Lucas. Byl doktor, inteligentní člověk - to si o něm poprvé myslela. Také to byla pravda.
"Omlouvám se! Dnes doopravdy nemůžu.." vrhla po něm smutný pohled.
"Možná zítra.." usmála se, a smutně se vydala opačným směrem než on.

Tu noc plánovala spoustu věcí. Doučit se do školy, najít kešky, dohrát její oblíbenou hru. Nakonec se jí z toho nic nepovedlo. 
Najednou nic nebylo tak krásné, jak předtím. Obloha se zatáhla, ruch města přestal být slyšet.
"To začíná být jak z nějakého řadového hororu.." řekla její tradiční samomluvou, a vstoupila do lesa.
Když se vzdálila od města tak, že bylo vidět jen jako velké světlo v dáli, tak se něco v křoví dost hlasitě pohnulo. Laira Neverwoodová se lekla. Nikdy se jí nic strašidelného nestalo. Raději zrychlila krok. Ale jakoby se neposouvala.
"Pomoc.." zašeptala v zoufalství.. 
V tom uviděla ceduli  s nápisem : "Ilusiovní Část". A ta "příšera" v křoví byla doopravdy kočka.. 
S ulevením na srdci pokračuje dál.. Ale pak jí to dojde : Tohle je les, co tu dělají iluze, že jste v hororu?
"Tohle je dost creepy.. Co to má  být..?" vykřikne, a začne hledat cestu ven. Kdyby se pořádně podívala, zjistila by, že se jí i "stromy smály". 
"Vzdávám se!" v zoufalosti vypustila z pusy. Nevěděla, co má dělat..
"No dobře.. Pojď za mnou, něco ti ukážu." řekl nějaký neznámý hlas. Zjevila se průhledná postava, oblečena v bílém,  vypadala jako duch.. Hlas zněl docela přívětivě. Laira nevěděla, co si má myslet. 
"Uvažuj.. Co kdyby mi chtěli ublížit? To bych tam neměla chodit.. Ale odsud se nedostanu.. Možná by mi uměli pomoct.." 
Nakonec se za ní/m vydala. Bylo to mimo stezku, nikdo jiný by se tam nejspíš nedostal. Překvapivě tam ale bylo osvětlení. Laira nakonec spatřila osvětlené místo, na cestě k němu vedl most přes prudkou řeku. 
"Můžete jít první." řekl tajemný hlas. Laira se vydala dál po nové cestě. Když přešla přes poslední zatáčku, uviděla spoustu atrakcí se jmény jako je třeba : Vyhoď se kanónem, Sestřel terče, Zahraj si za miniaturní tank. 

Postava v bílém jí předběhla, a zamířila ke stánku s jménem "Poznáš rozdíly". Osoba ve stánku připadala Laiře mile. Sice vypadala na 40, ale v očích jí poznala, že je velmi stará. Uši měla zašpičatělé jak elf.
"Vítej.. Dlouho jsme tě hledali..  Potřebujeme tě!"
Laira jen neschopně přikývla hlavou. Absolutně nechápala, oč tu běží. 

Chcete pokračování? Já vím, že ne.. Vyjádřete se k tomu prosím v komentářích. =)
A jestli se vám příběh líbil, můžete dát i plusko. 

A teď se jde vymýšlet pozdravení.. Co tak třeba..

+5

Příběhy a povídky

Autor: Ilfees   |   Publikováno: 25.08.2016   |   Zobrazeno: 700x