Eva Ibbotson - Obor z Oglefortu (1. kapitola) - Love Your Life

«Nejnovější články | Love Your Life

Vytvořit blog | Nápověda

Eva Ibbotson - Obor z Oglefortu (1. kapitola)

Bonjour!

Viděla jsem, že už mnoho holek, které mají blogy, píší články o příbězích, které samy vymysleli, nebo je opisují z knížky. To jsem se rozhodla udělat i já. Podělím se s vámi o příběh (který jsem ovšem nenapsala já :D), ehm... vlastně příběhy (tohle bude série), ve kterých soupeří dobro se zlem, nebo jen obyčejné příběhy ze světa... počkat... já se tady vykecávám a vy už chcete číst :D No dobře, jdeme na to! Let's Read! :D

Eva Ibbotson - Obor z Oglefortu (úvod)

,,Obor musí zemřít!" řekla první sudička.

,,Třeba ho zabít!" zdůraznila druhá.

,,Načisto zlikvidovat!" dokončila třetí.

Poté všechny tři ukázali na diváky a zakřičely:

,,TOHLE JE VAŠE ÚLOHA!"

Každoroční Letní shromáždění neobvyklých bytostí bývá obvykle celkem pokojné. Tenhle rok je ale jiný. Když se chlapec Ivo, Striga, trol a čaroděj Brian Bystrý dozvědí, jaká je letošní letní úloha, zachvějí se hrůzou. Vždyť jak můžou bojovat proti krvelačnému obrovi z Oglefortu? A navíc mají zachránit i uvězněnou princeznu...

Přežijte spolu s Ivem a jeho přáteli mimořádné dobrodružství při hledaní legendárního obra z Oglefortu!

GLADYS ŘÍKÁ NE

Většina lidí se cítí spokojeněji, když má nohy v suchu. Nemají rádi, když jim čvŕka (já jsem to nevěděla přeložit D': xD) v botách nebo když jim mezi prsty na nohách čvachtá voda. Striga z Bažiny byla však jiná. S mokrými nohami se cítila lépe - vzpomněla si na Bažinu, kde se narodila a přežila svých prvních 88 let života. Ponořila ponožky do vody v umývadle, aby pořádně nasákli vodou, poté si jich navlékla na nohy a sjela na přízemí připravit ovesnou kaši pro sebe a svých podnájemníků.

Strige na kaši nezáleželo - spřátelit se s ovesnou kaší je poměrně těžké, ale byla ráda, že má co dělat. Pomáhalo jí to vyrovnat se s obrovskou touhou po domově, která na ní vytrvale útočila každé ráno po přebuzení, když její pohled spočinul na jak saze černém cihlovém zdi protějšího domu, a ne na širé obloze s náhliacimi se obláčky, která se klenula nad místem, kde prožila hodně let.

Opsat Bažinu není snadné. Není to zcela mokřad, bažina ani niva, ale tak trochu všechno dohromady. Každý, kdo vyrůstal v Bažině a musí odtud odejít, velmi trpí, protože mu chybí absolutní ticho a pokoj a příjemně vlhké podnebí. V Bažině nikdy nikdo není sám - pod nohami se hemží žáby a mloky, nad hlavou krouží ptáci a člověk se tam neukáže i několik dní.

Strigy žijí hodně dlouho. Striga si myslela, že svůj život dožije v Bažině a když přijde její poslední chvíle, v pokoji se ponoří do ticha rozmočené půdy, ale jednoho dne přišli lidé se stroji a ti Bažinu postupně přeměnili na stavební pozemek.

Striga musela odejít do Londýna ne protože by měla ráda velkoměsta, právě naopak - nesnášela jejich, ale proto, protože potřebovala práci. A našla ji v hotelu, ve kterém bydleli další neobvyklé bytosti jako ona - nechtěné bosorky, vyčerpaní čarodějové či otrávení vodní duchové, kteří museli vykonávat obyčejnou práci, jelikož jejich kouzelná moc byla nenávratně pryč.

Voda v rychlovarné v konvici právě začala vřít, když Striga zaslechla hřmot přicházející z pokoje na prvním patře, kde vylézal z postele trol. Poté nasledoval chrastící záchvat zuřivosti. I Ulfovi Dubokoreňovi se po přebuzení zastesklo za domovem, ale jeho touha nebyla stejně příjemně vlhká a snivá jak ta Strigina. Ulf pociťoval divokou a zuřivou touhu po lesích severního Švédska, kde se narodil.

Trolové jsou nelítostní, diví, chlupatí a velmi silní. Na míle daleko dokážou vrhnout přes pole balvan a vědí zdvihnout malé domy. Nadevše milují lesy - svůj domov - a udělají cokoliv, aby jejich ochránili. Když do jejich lesa přišli lidé s velkými pilami a začali ho bezohledně pilovat a ničit vše, co jim stálo v cestě, zničili i svět trolů. Ulfův bratr přišel při pokuse ochránit domov o život, a lidé stále přicházeli s dalšími nákladními auty a s ještě objemnějšími pilami, až se nakonec celé území proměnilo na poušť.

Po bratrově smrti Ulf opustil svůj rodný les, lodí se odvezl do Velké Británie a nastěhoval se do Striginho hotelu. Momentálně pracuje jako vrátný v nemocnici. Pacienti ho zbožňují, protože je silný a vyřeší jakékoli problémy. Když má Ulf službu, nikdo nikdy nečeká na vozíku na chodbě - Ulf položí svou obří ruku na ručku vozíku, zařve ,,Z cesty!", energicky vozík zatlačí a pacient se jen radostně šklebí na okolostojících lidí.

Striga a trol byli dobří přátelé a po třech šálcích čaje se vždy cítili lépe. Vždyť život na Whippleské ulici číslo 26 nebyl až tak špatný v dobách, kdy tolik neobvyklé bytosti přicházeli o domov a dělali to, co by jim v dávných dobách nikdy ani nenapadlo. Zkrátka, stěžovat se by nebylo správné.

,,Kde je Gertie?" zahučel trol. ,,Předpokládám, že pořád v koupelně."

Striga přikývla. ,,Má malý problém s pery. Pokoušela se políbit žábu, kterou objevila v obchodě se zvířaty v naději, že se změní na prince. Nezměnila se - nebyla to ta správná žába, zato Gertie se vyhodili příšerné puchýře."

Trola tato informace vůbec nepřekvapila. Do nemocnice často přiváželi lidi s puchýři od líbání s nesprávnými zvířaty.

Gertie byla čarodějka, ačkoli tak nevypadala. Spíše byste ji nazvali pošetilou dívkou. Bilo v ní dobré srdce a Striga ji měla ráda.

Dalšími podnájemníky na Whippleskej ulici byly sestry-víly, které kulhali a měli vpadlé hřbety. Pracovali ve škole v jídelně a nedělali žádné problémy. V domě býval i muž, který si říkal pan Prendergast. Byl to úplně obyčejný člověk bez špetky kouzelné moci. Když Striga převzala dům pod svou zprávu, již v něm bydlel a neviděl důvod k tomu, aby odešel.

Všichni seděli u stolu v kuchyni, když se zjevil pošťák se vzrušující zprávou. V dopise, který přinesl, byla pozvánka na Letní shromáždění neobvyklých bytostí, které se koná již o týden.

Pozvání všech potěšilo. Letní shromáždění je důležité, neboť na něm se dozví úlohu na dovolenou, což bývá vždy příjemný zážitek.

Loni se všichni přesunuli do přímořské oblasti Southend, aby pohledem uhranuli záplavu medúz, která otravovala rekreantů, a zároveň přežili krásný víkend v Hotelu Grand. Rok předtím navštívili ve dvou vyhlídkových autobusech Skotsko, aby umravnili zlodějů dobytka, kteří ohrožovali stádo krav na Vysočině. Okolní scenérie byla okouzlující a všichni se domů vrátili plní síly a zdraví.

Letní úkol se pro všechny neobvyklé bytosti vždy nese ve znamení zábavy. je to pro ně příjemný odpočinek od běžného života a možnost alespoň trochu se vyparádit a ukázat, že stále něco znamenají.

,,Půjdu to říct Gladys, aby se připravila," oznámila Striga.

Striga totiž patřila mezi čarodějnice (jako většina stríg), které mají společníka ve zvířecí podobě, a ten jim pomáhá s kouzly. Striga si přinesla Gladys z Bažiny. Byli spolu už dlouhá léta.

Gladys byla tlustá ropucha. Bydlela v zadním dvoře pod kamenem a své oblé tvary si udržovala konzumací červíků a mravenců, které jí nosili Strigini podnájemníci.

Striga odešla za Gladys, aby jí zvěstovala dobré zprávy.

,,Příští týden odjíždíme na shromáždění," oznámila a čekala, dokud potěšena vyleze zpod skály a vrhne se na červa.

Gladys se však ani nepohla.

,,Gladys, slyšela jsi mě?" zeptala se Striga. ,,V sobotu bude Letní shromáždění." Gladys se vyšuchtala zpod skály. Velmi, velmi pomalu. Otevřela jedno oko, pak ho opět zavřela a vyslovila jediné slovo.

,,Unavená."

,,Unavená? Co tím myslíš?" vyštěkla rozzlobeně Striga. ,,I já jsem unavená. Všichni jsou unaveni. Londýn je plný unavených lidí. Unavila jejich válka, v níž jim bombardovali příbytky a jídlo bylo na příděl. Ale všichni musíme dělat svou práci."

Gladys nepřikývla. Také pro ropuchy-společnice bývá náročné přikývnout, protože mají příliš tlustý krk. Gladys dokázala zopakovat jen jediné slovo:

,,Unavená."

Gladys nepatřila mezi pěkné ropuchy, ale to vůbec nevadilo. Společníci nemají být hezcí, mají být mocní. Otočila se Strige zády a začala zalézat pod skálu.

,,Chceš mi říct, že na shromáždění se nezúčastníš?" zahromžila Striga.

Gladys neodpověděla, ale její záda vypadali zpupně a tvrdohlavě.

,,Ale já tam přece nemohu jít bez společnice! To je nemyslitelné. Bylo by to, jako bych nebyla oblečená, bez šatů, úplně nahá!"

Trol zavrtěl hlavou. ,,Je to špatné," poznamenal, ,,ale není dobré ji nutit. Gladys je nevrlá potvora. Kdoví, co by mohla vyvést, kdyby si ji dotáhla na shromáždění proti její vůli."

,,Máš pravdu, ale co mám dělat?" zaplakala Striga.

,,Možná by sis mohla najít jinou společnici," navrhl pan Prendergast. Byl to úplně obyčejný zaměstnanec banky, který se díval na věci velmi pragmaticky a jednoduše. ,,Do shromáždění zbývá ještě celý týden."

,,Týden projde jako nic," zasténala zoufalá Striga. ,,Ach, proč je všechno proti mně? Odkdy jsem odešla z Bažiny, nic se mi nedaří!"

I ostatní podnájemníci vyšli ven a znepokojeni obklíčili Strigu, která vždy, když se rozrušila, rychle upadala do stavu sebelítosti a začala vzpomínat na všechny smutné události svého života, jako například to, že je sirota. Ve věku 82 let se člověk běžně cítí sirotou, ale pravdou je, že v nepřítomnosti rodičů lze pociťovat osamělost v jakémkoliv věku.

Striga však byla statečná osůbka a rychle se pozvěchala (jak se to sakra píše? xD). Následující den zahájila honbu na novou společnici.

Jak se vám líbí první kapitola? :D Dnes by možná měla vyjít ještě jedna, ale uvidíme... Jinak, sorry za chyby, ty jména nedokáže skloňovat ani překladač xD Snad se vám článek líbil a děkuju za každý like a komentář!

Au revoir
Sia