Kiwča :D

Černá kočka přes cestu #3- Zmizely!

Čahojda Ňafíci♥

Tak už tady zase s tímhle straším :D Ale docela se vám tento příběh líbí, takže fajn :) 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

To je strašný sen. Nevím o čem je, ale musí být strašný. Nutí mě vstát. Ale nejde to. Vzbuď se! 

S trhnutím si rychlostí světla sednu a koukám ospale kolem sebe. "Mňau!" uslyším. "Sakra! Takže se mi to nezdálo!" docela jsem se naštvala, ale hlavně vyděsila. *Šramocení klíčů v zámku*. "Co to je?!" strašně mě to vyděsilo. "Jasone! Jasone!" prosím, ať vstane! "Co je? Už zase? Jsou tři ráno! Nejsi duch?" vstane otráveně Jason. "Vyměnil jsi zámek?!" potřebovala jsem to vědět. "No......." odmlčel se. "Řekni, že ano!" zaprosila jsem. "Říct to můžu, ale nejsem si jistý, že je to pravda...." zase se odmlčel. "Co je tohle za zámek?" zeptala jsem se. "Buď ten starý, nebo ten od kočky..." byl zmatený a unavený. Hodila jsem ho k místu, kde jsem slyšela mňoukání. Chvíli jsem čekala a nic. "Možná to je ten starý.... Jinak by mi ho donesla, kdybych ho potřebovala." zauvažovala jsem. "Slyšíš?" zbystřila jsem po chvíli. "Ne, co jako?" nechápal Jason. "To ticho. Nejspíš už odešli." uklidnila jsem se a lehla si do postele. Ještě jsem zkontrolovala, jestli mi Ajša leží u nohou a usnula jsem.

"Dobrý den, kdo volá?" uslyšela jsem Jasona, ale oči se mi otvírat nechtěli, budu poslouchat. "Ano je tady, ale teď nemůže telefonovat, co ji mám....." asi ho někdo přerušil. "Cože?! Ano vyřídím. Samozřejmě. Věci... Bude jí to velice líto. Má své rodiče ráda. A můžou se.... Rozumím." Jason stále volal. "Cože?! Co je s rodiči!" strašně jsem se lekla. "Ještě vám zavolám..." řekl Jason a obrátil se na mě: "Tvoji rodiče..... Vypadli z lodi. Nikdo, ale neví kdy a kde, všimli si toho až dneska ráno. Naposledy je viděl číšník při včerejším obědě." zesmutněl Jason. "Nenenenenenene..." zase jsem dostala panickou hrůzu a objala Ajšu. "Je mi to líto. Ale ještě je prý šance, že je objeví. Neví se však kdy. Prohledají cestu, kudy jeli včera a dnes a prohledají ostrovy. Bude to však nějakou chvíli trvat, Sisi. Mrzí mě to." řekl upřímně Jason. Rozbrečela jsem se. Už zase jsem byla na dně. "Mňau!" zamňoukala ostře kočka. Mrskla jsem po ni vázu, která dopadla těsně vedle ní a roztříštila se na kousky. "Mňaaaaaaaaaau!" mňoukla napruženě a otočila se ke mně zády. Asi se urazila. Ať si. Všechno je to její vina. 

Moji rodiče... Vždy jsem s nimi měla skvělý vztah. Když jsem se bála té kočky... Měla jsem větší pocit bezpečí. že se vrátí a ochrání mě. "Mňau!" mňoukla ostře a napruženě kočka. Ať je naštvaná. Nemá na to právo, její problém. "Mňau!" asi jí došla trpělivost no... Mě taky... ˇMňaaaaaaaaaaaaau!" zařvala skoro jako tygr a hodila na mě krysu. "Fuj už zase?! Že mi jedna krysa měla pomoct, neznamená, že je po mě můžeš mrskat!" zařvala jsem. Kočka vyskočila na postel a přistrčila ke mně krysu. Měla u sebe telefon! "Co to... JASONE!" vytáčelo se jakési číslo. Koukla jsem se na něj, ale neznala jsem ho. Jason přiběhl. "Vezmi to a zeptej se kdo volá..." klepala jsem se strachy... "Kdo volá? zeptal se Jason. "Panebože!!!" vykřikl a spadl na nehybně postel...............

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Snad se to líbilo...Hele mějte radost, že to stále píšu, mám z toho taky strach :D

Trochu kratší, kvůli napětí :D

Zatím papa Ňafíci♥

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.