Girlspace.com

Ach, Amerika - aneb střední škola

Další den. Další týden. Další měsíc. Další rok. Další školní rok. Měsíc a šest dnů uplynulo a další dny a měsíce ještě čekají. Tolik písemek, tolik testů, tolik úkolů a učení - a to pořád dokola! Druhák je příšerný. Už nejsme ti nejmladší, ale pořád ještě nejsme dospělí a pohybujeme se na hranici čistého zoufalství a zodpovědnosti. Jak ironické. Učivo je čím dál těžší, nároky na nás čím dál větší - a do toho starosti s tím, kde sehnat peníze na výlety i na vlastní potřebu! Někteří si našli práci přes léto, jiní pracují doteď. A někteří jsou na hranici, počítají peníze a prosí rodiče o další, protože jsou na mizině. Tohle není Amerika: žádná možnost pořádné brigády, kde vás náhodou objeví hledač talentů a udělá z vás celebritu. Žádné stipendium za výhru v talentové soutěži. Žádné kluby ani ubytovny plné cool holek. Sen o americké střední škole se rozplynul hned po příchodu do prváku. Jediná společná vlastnost mojí střední školy a střední školy v Americe byly šatní skříňky. V horní poličce byly úhledně vyrovnané sešity a menší učebnice spolu s příručkami do různých předmětů, které nebyly povinností, nýbrž mojí dobrou vůlí a spodní, mnohem větší polička s vyrovnanými pracovními sešity a většími učebnicemi a sešity, které měly větší tendenci popadat z důvodů vysícího oblečení z háčků, které se jemně opíralo o učebnice vyrovnané pod ním. Taška s tělocvikem a náhradní mikina a tričko nesměly chybět v mojí skříňce. Proč tahle výbava? Tělocvik je jasný, mikina kvůli mojí chorobné zimomřivosti, při které by mi byla zima i na sahaře a náhradní tričko z důvodu nepříjemného pocení, které na některých kouscích může být vidět aniž bych si to doma uvědomila. Rozvrh mám v hlavě, podobně jako celý diář, a tak není divu, že ráno beru knížky s takovou vervou, až se lidé okolo mě diví, jak si někdo může pamatovat rozvrh se všemi jeho změnami, ať už v místnostech, nebo v učitelích. 

+1

Příběhy a povídky

Autor: Lagoona Blue   |   Publikováno: 07.10.2018   |   Zobrazeno: 687x